Jeden ze Tří tenorů si získal respekt nejen pěveckým uměním. Dokázal zvítězit nad leukemií a vrátit se na jeviště.
Skutečně zamýšlíte ukončit kariéru? A jaké máte další plány?
Loni v prosinci mi bylo sedmdesát, takže je jasné, že nemohu pokračovat navěky. Jsem velmi šťastný, že v rámci posledního turné zazpívám na koncertech po celém světě. Myslím, že turné bude pokračovat příští dva roky. Až definitivně skončím, budu veškeré síly věnovat své nadaci pro boj s leukemií. V tomhle mám naprosto jasno.
Jak si nadace vede, co považujete za její největší úspěch?
Příští měsíc otevřeme nové výzkumné centrum v Barceloně. Zaplatili jsme náklady na jeho zřízení ve výši kolem 14 milionů eur. Největším úspěchem je nicméně fakt, že léčba se nesmírně zdokonalila a některé formy této nemoci už jsou velmi dobře léčitelné. Stále ale před námi zůstává dlouhá cesta, abychom dosáhli vytčeného cíle, to znamená vyléčit každého pacienta s leukemií.
Během léčebných procedur jste hledal posilu v hudbě. Stále se zajímáte o muzikoterapii?
Klasická hudba mi v té těžké době opravdu velmi pomáhala. Zvláště silný dojem na mne udělal Klavírní koncert č. 2 Sergeje Rachmaninova. Těší mne, že mezitím i vědecké výzkumy potvrdily, že hudba může mít léčebné účinky.
Brno je město neodmyslitelně spojené s Leošem Janáčkem. Setkal jste se s jeho hudbou?
Janáčka jsem sice nezpíval, ale jeho díla znám velmi dobře. Jsou fantastická, právem vstoupila na jeviště všech velkých operních domů světa.
Když jste se roku 1990 s Plácidem Domingem a Lucianem Pavarottim poprvé uvedli v Římě jako Tři tenoři, začal tím neobyčejný fenomén klasické hudby. Myslíte, že jeho účinky stále trvají?
Je úžasné, že jsme mohli vyslat zprávu o klasické hudbě milionům posluchačů. I dnes ke mně přicházejí mladí lidé a říkají mi, že si pouštěli záznamy našich koncertů. Takže si myslím, že naše poselství přebírají i další generace.
V posledních letech především koncertujete, přijal jste však i novou roli, a to v moderní opeře El Juez (Soudce) od skladatele Christiana Kolonovitse. Po světové premiéře v Bilbau se hrála i v Sankt Petěrburgu nebo loni ve Vídni. Čím vás zaujala?
Zpracovává téma, které je ve Španělsku citlivé. Za diktatury generála Franka totiž zmizelo mnoho dětí. Byly odebrány rodičům, kteří neprojevovali loajalitu vůči režimu. Následně byly zbaveny původní identity a „správně“ vychovávány v klášterech a jiných zařízeních. Já hraji postavu soudce, který je jedním z těchto dětí. Je to silný příběh, hudba v sobě navíc působivě spojuje moderní výraz i melodické dědictví minulosti. Mám tuto operu velmi rád a jsem šťasten, že se všude publiku líbila.
Dnešní doba přináší zase jiná, rovněž citlivá témata. Jak se coby rodák z Katalánska díváte na úsilí o odtržení tohoto území od Španělska?
K tomu mohu pouze vyjádřit své přesvědčení, že Katalánci by měli dostat stejnou šanci jako lidé v jiných zemích. To znamená hlasovat, zda si přejí nezávislost, nebo setrvání v rámci Španělska.
11. listopadu 2014 |
