Stojím na zastávce tramvaje a za mnou se tyčí nejroztodivnější chrám v Evropě, rozestavěný osmý div světa, Gaudího Sagrada Família. Stojím jen kousek od místa, kde před 80 lety Gaudího srazila tramvaj. Nikdo ho tehdy v nuzných šatech nepoznal, a tak prý 73letý umělec zemřel v nemocnici pro chudé. A rozpracovaná katedrála, v jejíž kryptě ho pochovali, ani teď není dokončená. Vydala by na tři Gaudího životy, počítá se, že hotová bude až v roce 2052.
Rozestavěný chrám dělí Barceloňany na ty, kdo chtějí skvost s dílnami a kulturními centry dostavět, a ty, kdo ho chtějí nechat, jaký je. Znáte však místo, kde můžete sledovat práci sochařů, jak jim nové sochy kvetou pod rukama? I když katedrála roste velmi pomalu podle toho, jak se daří shánět peníze.
Barcelona - SAGRADA FAMÍLIA. Rozestavěná katedrála, kde můžete sledovat práci sochařů a stavitelů za pochodu
Oživlá pohádka
Musím se přiznat, že Barcelona a její gaudíovské stavby mě před cestou spíše odrazovaly. Rozšklebené balkony paragrafovitých domů rozmařile polepených pestrobarevnými úlomky keramiky, jak jsem je znala z pohlednic, mi připomínaly leda tak revmatické zkrouceniny. Vstoupit do jeho paláců se však rovnalo cestě Alenky do světa za zrcadlem. Sloupy se roztančily, střechy rozčeřily a komíny nafoukly a oživly.
Gaudího realita mě tak nakonec vtáhla do snu a vrátila do dětství, kdy svět fantazie byl bez hranic. Gaudí podepsal většinu z toho, co v Barceloně uvidíte: kromě katedrály Svaté rodiny to jsou paláce pro tehdejší buržoazii Milá, Batlló a Güell a park se stejným názvem. Dva z fantastických domů a park Battló jsou dokonce na seznamu UNESCO.
Barcelona - Parc Güell
Barcelona - Casa Battló v noci
Výstup z metra v ulici Passeig de Gracia předčí nejdivočejší představy. Ocitnu se v moderní kamenné ulici s dřevěnými lavičkami před několika domy postavenými v katalánském modernismu, v roztodivné katalánské secesi, přímo před palácem Batlló. Gaudí ho přestavěl na počátku 20. století zvenku i zevnitř a přidal i nábytek.
BarcelonaJe hlavním městem Katalánska, současně je i hlavním městem stejnojmenné provincie. Leží při pobřeží Středozemního moře na severovýchodě Španělska. S 1,5 milionem obyvatel (s okolními aglomeracemi 3 miliony) je po Madridu druhým největším španělským městem. V roce 1992 se zde konaly Olympijské hry. |
"Obrovská, šílená, mnohobarevná lesklá mozaika, která připomíná čeření vodní hladiny," popsal svůj dojem z domu jiný španělský umělec, Salvador Dalí, ten se zakrouceným špičatým knírem.
V tomto domě se i Gaudí jako předchůdce surrealismu vyznal z kultu zakroucených linek a přebujelosti forem. Všechno od balkonových zábradlí po spodní střešní tašky ve formě poletujícího ohebného žebříku tančí, žije, vibruje. V tom domě se určitě nedá spát, jen vesele bdít.
Před budovou se klikatí fronta a další je jen o číslo dál, v Casa Milá. Čerstvě okouzlená Gaudím je mi ten dům už po názvu sympatický. Aristokrat Pere Milá Camps ho nechal postavit pro svou budoucí ženu, bohatou vdovu Rosarii Segismón. A výběr padl na Gaudího. Chtěl mít dům ještě velkolepější, než právě dokončil v sousedství u rodiny Battló. V Casa Milá, poslední civilní práci umělce předtím, než se naplno dal do katedrály, rozvinul Gaudí v letech 1905 až 1910 nejšířeji svůj obraz a pojetí přírody.
Barcelona - Casa Milá neboli La Pedrera na Passeig de Gracia
Dům je jako šedá zvlněná kamenná hora s několika jeskyněmi (balkony), ze kterých tryská život v podobě tence naondulovaného zábradlí všemi směry a na jehož střeše tančí kamenné komíny. Stvořil tak katalánskou secesi, směr, který se vymanil geometrii minulosti a ovládl prostor životem.
Nadšení svého muže však Rosario nepochopila a hned po smrti Gaudího, v roce 1926, nechala celé jedno patro přestavět na konformní ložnice ve stylu Ludvíka XIV. Dům časem chátral, až ho v roce 1986 koupila banka Caixa de Catalunya, zrestaurovala a proměnila v muzeum umělce. Vtipné je, že kromě magnetů na ledničku se v obchůdku u vchodu dají koupit i pastelky s vícebarevnou tuhou české značky Koh-i-noor.
Katalánští barevní draci v parku Güell
Je těžké říct, která z gaudíovských staveb je ta nejkouzelnější, ale jestli chcete v klidu nasát Barcelonu a čerpáte na to svou dovolenou, nesmíte minout zahradní Park Güell na severu města. Gaudí jej začal stavět s podporou vévody a magnáta přes bavlnu Eusebi Güella za hradbami města v roce 1900, deset let poté, co mu postavil dům s pestrobarevnými komíny.
Barcelona - Parc Güell od Antoni Gaudího s mozaikami a ještěrkami.
Güell obdivoval tehdy módní anglické zahrady a toužil postavit rezidenční čtvrť o 60 domech na 15 hektarech. Budoucím obyvatelům přitom chtěl zajistit "radikálně nový styl života“. Gaudího pověřil přípravou dokonalého plánu přírodního města a dal mu naprosto volnou ruku co do dekorace a vzhledu domů.
Koncept se však nepodařil. Z 60 parcel se prodaly jen dvě a jednu zaplatil sám Gaudí. Nakonec v roce 1922 město celý areál odkoupilo a přeměnilo v park, kde najdete zvířecí sochy - katalánské draky - a vodní stavby, vlnité pilíře a rozpohybované pavilony, a v jeho domě, kde žil až do své smrti, jeho další muzeum.
Gaudí vás v Barceloně neopustí ani na hlavním pěším korzu Las Ramblas, postaveném na zakryté řece. Najdete tam vše od stánků po turisty, tržiště, lidské sochy, hudebníky a restaurace, Gaudího dům Güell a královský palác. Z korza je blízko do starobylé Gotické čtvrti. Ale i ta se pojí s moderním umělcem. Ze španělské gotiky totiž čerpal.
