Uličky Barri Gòtic, historické staré čtvrti Barcelony, nejsou o nic méně spletité, než byly před staletími. Krása průčelí historických domů je stále ohromující. Vzduch tu voní solí, rybinou. A taky konopím, které je tu cítit snad ještě víc než v nizozemském Amsterodamu. Tradiční paelu tu připravují v každé první restauraci; bary, kluby, hospůdky a kavárny způsobně lemují ulice. Navíc na začátku května město s výjimkou Plaça de Catalunya a bulváru La Rambla ještě neovládly davy turistů. Prostě ideální podmínky pro dovolenou.
Jenže nic z toho – architektura, gastronomie nebo noční život – nezajímá kluka, který je tu se mnou. Takže co se tu dá dělat? Jak v Barceloně zabavit děti, které Antonio Gaudí nebere, obrázky Salvadora Dalího je lekají, Estrella není jejich oblíbenou značkou a voda na pláži La Barceloneta jim v květnu pořád přijde moc studená?
Dvacet tisíc mil pod mořem
L’Aquàrium je pro takové případy jasná volba. Přístav Port Vell zdobí od roku 1995. A byť momentálně prodělává rekonstrukci vnitřních expozic, na kvalitě jí to nic neubírá. Tedy spíše na kvantitě. Barcelona totiž možná nemá to úplně nejhezčí akvárium Evropy, ale rozhodně jedno z největších.
L’Aquarium v Barceloně
Ne že bychom to počítali, ale najdete tu 11 000 exemplářů celkem 450 druhů ryb. Chcete sasanky, chobotnice, murény, rejnoky, mořské hvězdice? Máte je mít. Co třeba vajíčka žraloků? A žraloky vícero druhů, než ty obligátní černoploutvé, které mají všude? Prosím, jsou tu.
V pětatřiceti nádržích se tu seznámíte s klasikou života při pobřeží, v korálových útesech i hlubinách. Zdejší chloubou je obří nádrž s obsahem 3 700 000 litrů, kterou vás provede podvodní koridor. Posuvný chodník v něm postrkuje návštěvníky kupředu, takže žádné tlačenice. Je to opravdu silný zážitek, který pohltí malé i velké diváky.
Zábava nekončí ani, když opustíte podzemní akvária. V hale prohlídku doplňují expozice obojživelníků, skotačících tučňáků, a nádrže s trnuchami. Zaujme obří model zažívacího traktu vorvaně, ve kterém se momentálně nachází výstava medúz. Také je tu hravá ponorka nebo světelná mapa podmořských vulkánů a spousta modelů.
L’Aquarium v Barceloně. Zdejší chloubou je obří nádrž s obsahem 3 700 000 litrů, kterou vás provede podvodní koridor. Posuvný chodník v něm postrkuje návštěvníky kupředu.
Zatímco podzemní akvária jsou spíš o koukání, nadzemní část je silně interaktivní a lehce naučná. Pokud vás podmořský svět víc než trochu zajímá, není problém tu strávit čtyři hodiny čistého času. To trochu kompenzuje bolavé vstupné. S Flexiticket, na který sem můžete přijít kdykoliv, zaplatíte v přepočtu 575 Kč za dítě a 750 Kč za dospělého. Vyhozené peníze to rozhodně nejsou.
Chrám vědy CosmoCaixa
Zpřístupnit svět vědy dětem, pěkně hravou formou. Že science centra, která si to vytkla za cíl, nejsou nic nového pod sluncem? Máte pravdu, v Česku jich taky pár máme.
Vystavené exempláře pochází z nalezišť v Patagonii.
Představte si ovšem, že vezmete libereckou iQlandii, plzeňskou Techmanii, brněnské Elektrikárium a Vida! centrum, přihodíte k tomu ještě ostravský Velký svět techniky, a dáte je všechny pod jednu střechu. Tak totiž přibližně vypadá barcelonská CosmoCaixa. Je ohromná! A je v ní snad naprosto všechno.
Pochopitelně v tom svou roli hraje, že na výstavbu areálu přispěla EU sumou 300 milionů eur. Jestli bych ale nějakou dotaci z Bruselu chválil, tak tuhle určitě. Proč?
V experimentech, které děti mohou samy řídit a ovládat, tu s dokonalou názorností ožívají kapitoly z učebnic fyziky a chemie. A taky třeba botaniky, biologie, paleontologie, evoluce. Je libo optické experimenty, hraní si s vlnovými délkami, návštěvu lidského mozku, vysvětlení magnetismu, genetiky, průzkumu vesmíru? Chcete zkoumat organismy pod mikroskopem, podívat se na hmyz zalitý do jantaru? To všechno zde můžete.
CosmoCaixa k tomu ještě přihazuje obří skleník tropického deštného pralesa s akváriem, planetárium a bezpočet dalších sezonních výstav. My jsme si dokonale užili fosilie a kostry tuctu dinosaurů z Patagonie.
Velký svět vědy je tu skvěle zpřístupněný malým i větším dětem. Zábavných experimentů tu jsou desítky.
Prales na dosah. Jen ať vás nepřekvapí zdejší tropické skleníkové klima.
Toto barcelonské muzeum vědy nemá slabá místa, byla to kontinuální smršť zážitků. Jeho snad jediný neduh je, že se ani nedá za jeden den celé obsáhnout. Po pěti hodinách jsme notně uondaní odcházeli s tím, že jestli někdy poletíme do Barcelony, sem prostě musíme znovu zajít. A příjemný bonus? Vstupné činí, pro děti i dospělé, v přepočtu stokorunu.
Vstupenku snězte až po prohlídce
To Museu de la Xocolata, nacházející se v rohovém domě na Carrer de la Princessa jen kousíček od parku la Cituadella, bylo spíše průměrným zážitkem.
Nemůžeme pořád jenom chválit. Snad proto, že po těch oslňujících a interaktivních peckách toho zase až tolik zvědavému a mlsnému dítěti nabídnout nedokázalo. Expozice, do níž je vtipně vstupenkou tabulka zde zakoupené čokolády, přehledně představí historii oblíbené pochoutky.
Museu de la Xocolata v Barceloně
Ta historie mimochodem sahá pět tisíc let nazpět, a neopomenou tu žádnou etapu. Ve třech sálech vám k tomu promítnou krátké filmy. Dozvíte se v nich, jak se z pikantního obřadního a obětního nápoje středoamerických domorodců nakonec stal třeba velikonoční zajíček. Že Barcelona po dlouhá desetiletí platila za světovou metropoli čokolády. Nebo to, jakou roli sehrála v propagaci čokolády mezi evropskou aristokracií císařovna Marie Terezie.
Ve vitrínách jsou k vidění nejen tradiční nádoby a nástroje pro zpracování kakaových bobů, ale také skulptury vytvořené z čokolády. Některé jsou vážně povedené. Jejich nevýhodou nicméně je, že jsou za sklem a nikoliv k ochutnání.
Ochutnávat můžete až po vlastní prohlídce, ve zdejší skvěle zásobené čokolatérii. Ta je zážitkem, který odmění každého. Navíc můžete posedět přímo na dvoře, s výhledem do zdejších čokodílen. Dobroty vychutnáváte a přitom sledujete, jak vznikají.
Do Museu de la Xocolata klidně zajděte. Ale my jsme se shodli na tom, že příště bude asi lepší ušetřit těch v přepočtu 150 Kč vstupného za osobu a půlhodinovou prohlídku expozic, a raději rovnou zamířit k té konzumní části.
Čarovná zahrada plná rozčarování
Zoologické zahrady jsou tak trochu součástí naší rodinné anamnézy, takže návštěvu Parc Zoològic jsme si dost dobře nemohli nechat ujít. Byla to povedená zastávka? Na to jsme ani s odstupem času odpověď nenašli. Zdejší Zoo je zkrátka zvláštní, rozporuplná.
Třináct hektarů není málo. Až budou rekonstrukce hotové, bude tu opravdu na co koukat.
S rokem založení 1892 patří k těm starším v pevninské Evropě. Zasazena je do nádherného parku, který vznikl na staré městské citadele. I když je tedy obklopená velmi živou metropolí, okolní zástavba ji netísní. A na svých třinácti hektarech má co ukázat. Mají tu přes 400 druhů zvířat, zastoupených ve více než 2 500 exemplářích.
Barcelonská zoo se specializuje na primáty a plazy, takže na ně jsme se těšili nejvíc. Jenže zrovna sekce s terárii prodělávala generální rekonstrukci, a tak ta senzace byla hned o polovinu menší. A těch rekonstrukčních prací, které potrvají přes celou sezonu, tu kolem probíhalo dost. K vidění nebyli ani lvi, pro které tu mají přichystaný překrásný africký výběh. Prázdnotou zela i „hora“, na níž měly sídlit různé druhy supů a krokodýli byli taky zrovna někde na dovolené.
Byl znát až propastný rozdíl v pavilonech, které tu stojí od 70. let. To v českých zoo umíme i ty staré podat návštěvníkům zajímavěji. Na druhé straně, ze zdejších nových pavilonů, například Domu draků s varany komodskými, nám v úžasu spadla čelist. Byl fantastický. Trochu nám „znalcům“ vadila nekoncepčnost, s níž jednotlivé expozice přeskakují na střídačku mezi kontinenty a živočišnými skupinami. Ale chválili jsme výbavu u primátů i vzdělávací prvky. Junior málem osobně vyzkoušel i čistotu vody v nádrži s lachtany kalifornskými.
Chloubou barcelonské zoo mají být primáti a plazi. Nám se líbil i tento neobyčejný korunáč.
Stálo to za to? Za 350 Kč vstupného pro dítě a 550 Kč pro dospělého bychom možná čekali o trošku víc. Tříhodinové prohlídky určitě nelitujeme a dokážeme si představit, že v „v plné palbě“, se všemi zpřístupněnými expozicemi, to může být opravdu pecka.
Vzhůru na palubu!
Stará loděnice na nábřeží Drassanes, jen kousek od sochy Kryštofa Kolumba, také prodělává totální rekonstrukci. Takže jsme se k ní blížili s neblahou předtuchou. Naštěstí tu bagry a sbíječkami upravují jen exteriér, vevnitř je všechno na svém místě. Vlastně si ani nedokážeme představit, jak by to odtud odstěhovali. Haly námořního muzea (Museu Marítim) jsou totiž až po střechu zaplněné kouzelnými exponáty.
Příběh lodi La Real, šedesátimetrové repliky, patří k mnoha zajímavostem námořního muzea (Museu Marítim).
Není divu, 500 let tu lodě vyráběli. Tempem třiceti nových galér ročně ve zdejší největší evropské loděnici (v 16. století) přispívali k postupné dominanci Španělska nad Středozemním mořem. Tehdy byl také každý desátý obyvatel Barcelony zdejším zaměstnancem. Poutavé příběhy o stavbě lodí, zámořských plavbách, každodenním životě na moři, dobývání kolonií, teď výstava předává dál.
Co tu uvidíte? Všechno. Kontejnery, kajuty, kanóny i kotvy. Stovky modelů, desítky skutečných lodí. Včetně té neslavnější, galéry La Real. Tuto šedesátimetrovou krásku tu v roce 1971 zdejší loďaři a restaurátoři sestavili, podle historické předlohy. Je to dílo, které bere dech. Ale za vesla bychom se ke galejníkům posadit nechtěli.
Barcelonské námořní muzeum je perfektně vyladěné. Je pestré a nenudí. Pasivní části prohlídky prokládá promítanými filmy a interaktivními prvky. Děti třeba mohou na modelech sestavovat vlastní verzi plachtoví anebo vázat uzly, aby pak třeba na dotykovém displeji promýšleli nastavení kormidla při plavbě proti větru, anebo správně přiřazovat ustrojení k pirátům z různých časových období.
S piráty je to tu těžké. Zatímco ve filmech a klukovských knihách si je romantizujeme a jejich loupežné výpady proti španělským lodím v Karibiku máme za jedno báječné dobrodružství, sami Španělé to tak nevidí. Po prohlídce Námořního muzea tak můj malý návštěvník přehodnotil svůj životní plán do budoucna, a už se netouží stát pirátem. Což za těch 250 Kč vstupného jistě stálo.
Stará nová La Real byla sestavena v roce 1971, k čtyřsetletému výročí originálu.
Na pirátské historky z Karibiku hledí španělská historie trochu jinou optikou.
Strávili jsme tu tři hodiny času, naplněné zážitky. Tuto instituci můžeme jako táta se synem každému jen doporučit. I proto, že v kamenných halách staré loděnice je příjemný chládek, i když v Barceloně peče slunce.
Jaká tedy hodnotíme naši návštěvu Barcelony? Bylo to bez vysedávání v tapas barech, bez popíjení litrů sangrii, bez Gaudího a taky bez bujarého nočního života. Bylo to zkrátka jiné, než dřív. Ale Barcelona s osmiletým parťákem rozhodně špatná nebyla. Perspektiva jeho pohledu mi umožnila španělskou metropoli a celé cestování vnímat jinak. Pohodověji a bez spěchu, zato s nekonečnou dětskou fantazií.
