Údolí Berounky mezi Plzní a Křivoklátem je příkladem toho, že mimořádně malebnou krajinu lze potkat i mimo pohraniční horstva. Stačí k tomu vlastně docela málo: meandrující koryto řeky s minimem rušivých civilizačních vlivů obklopené harmonickou mozaikou lesů, luk a polí. Přesně to splňuje kraj severovýchodně od Plzně, kterým Berounka protéká.
Je až s podivem, že tento kus Čech mezi dvěma velkými městy – Plzní a Prahou – je tak řídce osídlený, místy téměř pustý. Nebylo tomu tak vždy, ve středověku tudy vedla důležitá obchodní stezka a třeba Týřov patřil mezi důležité hrady v majetku krále. Dnes však doprava mezi západními a středními Čechami probíhá v přímé lince moderní dálnice a železniční tratě daleko od řeky a Berounka může tiše plynout mezi loukami, lesy a skalami, aniž by poříční scenérie někdo moc rušil.
Krajina trampů, samotářů (a v létě vodáků) je dnes komunikačně poměrně nesnadno dostupná. Klíčem k osamělosti je minimum mostů, vždyť mezi Plzní a Křivoklátem, v úseku dlouhém 75 kilometrů, Berounku překlenují jen čtyři.
Plzeňské soutoky
Pokud chcete začít putování podle Berounky stylově, není nic snazšího, než se vydat k místu, kde řeka podle geografické terminologie vzniká. Soutok Mže (považované za hlavní zdrojnici Berounky) a Radbuzy je totiž z plzeňského náměstí Republiky vzdálen jen něco přes kilometr.
Berounka začíná brát své jméno od soutoku Mže (vlevo) a Radbuzy v Plzni.
V Plzni je ovšem říčních soutoků více, ten nejmalebnější najdete asi o půldruhého kilometru níže v městské části Doubravka. Berounka tu zprava přijímá vody Úslavy a přímo nad soutokem stojí na nevysoké plošině původně románský kostelík sv. Jiří. Navzdory blízkému průmyslovému areálu a poloze blízko centra města jde o krásné a většinou též klidné místo. Přečtěte si: Divočina uprostřed Plzně. Soutok Radbuzy a Úhlavy znají hlavně rybáři.
Pod Plzní řeka vstupuje do Přírodního parku Berounka, za městečkem Chrást se stáčí k severu a dlouhým úsekem prakticky bez osídlení míří k městysi Liblín. Ještě před ním se nad pravým břehem tyčí výrazná zřícenina hradu Libštejn, k němuž si lze udělat pěknou vycházku po červené značce, která vede ve strmém svahu nad řekou.
Pokud budete mít auto, je možné omezeně zaparkovat nad Liblínem v místě, kde značka opouští silnici č. 232. Ke zřícenině to budete mít jen dva kilometry jedním směrem, ale vycházka vyžaduje pevné boty a jistou nohu – cestička je místy hodně úzká a terén prudký.
Nejhezčí výhled hledejte v Krašově
Pod Liblínem následuje několikakilometrový úsek lemovaný skalami, kde podél vody nevede žádná cesta, ba ani pěšina. Další orientační bod představuje až zřícenina hradu Krašova, tentokrát nad levým břehem – a stojí za to.
Návštěva Krašova vyžaduje buď přijet na kole nebo autem, protože do okolních osad je spojení veřejnou dopravou minimální a o víkendech vůbec žádné. Běžným východištěm na Krašov je hospodářský dvůr Rohy, odkud vede žluté značení a cesta je sjízdná i pro cyklisty. Pouze pěší varianta, značená modře, pak vede podle řeky od osady Pod Krašovem a zahrnuje závěrečný strmý výstup na zříceninu.
Zřícenina hradu Krašova se tyčí na strmém ostrohu nad levým břehem řeky.
Berounka ze zříceniny hradu Krašov
Hrad Krašov je soukromým majetkem a jeho prostory bývají otevřené o víkendech, o prázdninách denně. Od zříceniny se každopádně otevírá vynikající výhled na zakleslý meandr Berounky, která v hloubce asi 50 metrů pod vámi vytíná ladný pravotočivý oblouk. Vyhlídku neruší žádný panelák, zemědělské silo ani civilizační hluk. Zaslechnete maximálně radostné halekání vodáků sjíždějících řeku.
Osamocený kostel
Pár kilometrů pod Krašovem, opět na levém břehu řeky, stojí osamocený starobylý kostel sv. Petra a Pavla. Gotický kostelík, v jehož stavbě se zachovaly starší románské prvky, byl po poválečném chátrání nedávno rekonstruován a dnes stojí – v místě zaniklé osady – osamoceně v údolní nivě Berounky jen pár desítek metrů od toku. Jde bezpochyby o jedno z nejmalebnějších míst v popisovaném úseku řeky.
Opravený kostel sv. Petra a Pavla dotváří mimořádně malebný prostor podél řeky pod osadou Dolany.
V letní sezoně u kostela funguje jednoduché občerstvení, opodál stojí osamocené stavení. K němu taky vede z obce Chříč cesta, v posledním kilometru prašná. Jde o jedinou přístupovou komunikaci k tomuto krásnému místu, tedy pokud nepřiplujete na lodi. Kousek od kostela se dá v Berounce dobře koupat.
Zvíkovec a údolí Javornice
Trochu ruchu, ovšem pouze v létě, skýtá údolí Berounky o dalších pár kilometrů po proudu, totiž pod vsí Zvíkovec. Řeku tady po dlouhé době překlenuje silniční most a hned nad ním je jez, tábořiště a letní restaurace. Zvíkovec je docela dobře dostupný, neboť tam i o víkendu zajíždějí autobusové spoje. To vám umožní udělat si pěší výlet podle řeky bez nutnosti vracet se zpět – vděčná je třeba červeně značená trasa nad pravým břehem do Skryjí.
Na své si tu přijdou i cyklisté, silnice stoupající od mostu na všechny strany mají pěkné serpentiny i kvalitní povrch a můžete si tu nakombinovat různé okruhy. Zadarmo to ale nebude, počítejte se značným převýšením, ať se vydáte kamkoli.
Pohled na most přes Berounku ve Zvíkovci
Hned pod zvíkoveckým mostem ústí do Berounky zleva potok Javornice, jehož údolí je po desetiletí proslulé jako kraj trampů a dětských táborů. Když se vydáte proti proudu potoka po žluté značce a asi po dvou kilometrech za výrazným meandrem odbočíte po cestě vlevo strmě do svahu, záhy přijdete do tajemné rezervace Dubensko, významné výskytem tisu červeného. Těchto vzácných stromů tu roste několik set, v území neprobíhá žádná hospodářská činnost a budete tam skoro jistě sami. Návštěva hustého tisového lesa, položeného v prudkém svahu, zanechá v každém hluboký zážitek; také však vyžaduje ohleduplné a hlavně tiché chování.
Skryje a Týřov v srdci Křivoklátska
Od zvíkoveckého mostu protéká Berounka Chráněnou krajinnou oblastí Křivoklátsko, její břehy jsou na chvíli povlovnější a po sedmi kilometrech přichází další most pod obcí Skryje. Tady začíná podle mnohých nejkrásnější úsek řeky a současně srdce Křivoklátska.
Jednou z dominant této krajiny, v níž lesy pokrývají největší díl vesměs svažitých ploch, je zřícenina bývalého královského hradu Týřov. Dostupná je od skryjského mostu po žlutě značené tzv. Opičí stezce, dva kilometry dlouhé pěšině vedoucí místy vysoko nad korytem řeky. Od hradu se otevírá krásný výhled na Berounku a okolní stráně.
Údolí Berounky ze skryjského mostu
Dál se kvůli ochraně přírody po pravém břehu nesmí, uzavřené je i údolí Úpořského potoka a toto omezení zřejmě zůstane i po vyhlášení národního parku. Pokud se nechcete vracet zpět k mostu stejnou cestou, lze ale u chat pod zříceninou Berounku přebrodit (pozor na místy silný proud!) a pokračovat dál po levém břehu po červené značce ke Křivoklátu. Stezka se dvakrát – u Čertovy skály a za Nezabudicemi – strmě vyšvihne nad údolí a pokud ji projdete celou (ze Skryjí celkem 15 km), nejspíš uznáte, že jde o jeden z nejhezčích krajinných úseků, které střední Čechy mohou nabídnout.
Zdejší kraj také připomíná postavy z děl spisovatele Oty Pavla. Pod Nezabudicemi je to hostinec U Rozvědčíka a na pravém břehu v osadě V Luhu, přístupná přívozem, funguje Pamětní síň Oty Pavla.
Úsek Berounky mezi Skryjemi a Nezabudicemi je v popsané oblasti jediný, kde podle řeky vede souvisle silnice. Pro výlet na kole je ideální – jezdí tu minimum aut a užijete si jak těsné blízkosti řeky, tak dvou znatelných kopců (do Týřovic a před Roztockým mostem), které vás odmění hezkými výhledy.
