„Akce, jedem,“ znělo Mdinou před dvěma roky, když tu slavný režisér Ridley Scott natáčel scény do svého filmu Napoleon. Starobylé město si vybral po několika návštěvách a scény společně s filmovým štábem realizoval zejména na náměstí svatého Pavla. Filmoví fanoušci tak mohli na vlastní oči spatřit hlavní představitele Joaquina Phoenixe a Vanessu Kirby a užít si trochu „hollywoodského lesku“. Dnes si kromě náměstí před katedrálou fotí i hlavní bránu do Mdiny, která se pro změnu objevila v seriálu Hra o trůny (1. série) jako město Královo přístaviště (King´s Landing).
„Nedivím se, že Mdina láká filmaře, její architektura je opravdu jedinečná. Jedná se neobvyklou směs normanských a barokních staveb. Hlavním městem Malty se stala už od starověku a byla jím až do roku 1530, kdy na náš ostrov přesídlil Řád rytířů špitálu svatého Jana Jeruzalémského a zvolil si jako hlavní město Birgu. Od té doby byla Mdina přezdívána Il-Belt Siekta (Tiché město) a nyní se objevila na předběžném seznamu světového dědictví UNESCO“, vypráví mi Ray, jeden z místních obyvatel.
Hlavní brána Mdiny se objevila v první sérii seriálu Hra o trůny, kdy představovala jednu z bran do města King's Landing.
Mdinu poprvé (kromě pravěkých lidí) osídlili v 8. století před našim letopočtem Féničané. Po nich přišli Římané, Arabové, až ji v 11. století dobyl normanský hrabě Roger I., jež se stal vládcem Sicílie. Díky tomu se do Mdiny nastěhovala normanská šlechta. Rozloha města však byla velmi malá (necelý jeden kilometr čtvereční) a Mdinu mohla obývat jen elita, příslušníci nejvznešenějších rodů. Aristokracie se zde na ochranu před nájezdníky a pirátskými útoky opevnila a starala se o potřeby a správu města. „Città Notabile“ tak byla chráněna hlubokým příkopem, baštami, silnými hradbami a bránami. Samotné ulice byly z důvodu obrany velmi úzké a tvořily bludiště, aby zmátly nepřítele.
Ve městě vyrostly i přepychové paláce, ve kterých dodnes bydlí aristokraté, jejichž předci obývali Mdinu před pěti až šesti stoletími. Přestože oficiální uznávání šlechtických titulů bylo maltskou vládou zrušeno v roce 1975, není jejich používání zákonem zakázáno a tituly i majetek se většinou nadále dědí z generace na generaci.
Mdina byla hlavním městem Malty od starověku až do roku 1530.
Honosná sídla jsou tak plná vzácných starožitností, obrazů, knih a maltských hodin zvaných Arlogg tal Lira, které musel mít každý šlechtic ve Mdině. Jejich výroba sahá na Maltě až do 17. století. Byly zhotoveny ze dřeva a zdobeny zlatem a květinovou malbou. Hodiny se vyráběly buď jako nástěnné či stolní a šlechtici si je pořizovali do svých sbírek, kterými demonstrovali svoje bohatství. Čím víc hodin měli, tím byli považováni za váženější a bohatší. Proto Arlogg tal Lira byly obvykle umístěny v salonu v přední části paláce, aby je každý host viděl.
Dnes jsou původní maltské hodiny velmi cennými sběratelskými předměty. Není snadné je sehnat a jejich cena se pohybuje v několika tisících eur. Malta je jedinou zemí na světě, kde se tyto tradiční hodiny vyrábí a existuje jen velmi málo hodinářů, kteří dovedou tento unikát udělat. O práci tedy nemají nouzi a objednávky přijímají na rok až dva dopředu.
Policie v baroku
I přesto, že jsou paláce ve Mdině soukromými šlechtickými rezidencemi, mají turisté šanci některé z nich navštívit. V Palazzo Vilhena se nachází národní přírodovědné muzeum a v Palazzo Falson je otevřeno domovní muzeum, které přibližuje atmosféru rodinného života v paláci. V dalších historických budovách pak život tepe v restauracích s vnitřními dvory, kde si hosté užívají působivé prostředí se závanem historie. Návštěvníky také okouzlí místní kostely a metropolitní katedrála sv. Pavla, která je sídlem maltské arcidiecéze včele s arcibiskupem.
V Palazzo Vilhema se nachází národní přírodovědecké muzeum.
Metropolitní katedrála sv. Pavla je sídlem maltské arcidiecéze včele s arcibiskupem.
Mdina má i přes svoji malou rozlohu vlastní policejní stanici, jež sídlí v barokním domě a stráží bezpečnost skoro tří stovek obyvatel. Maltská policie je jednou z nejstarších policejních složek v Evropě, vznikla v roce 1814, v době, kdy byl ostrov britskou kolonií.
Zrovna tak má město svoji vlastní správu. Řídí ji přímo volená pětičlenná místní rada a starostou je šlechtic, Peter Joseph Sant Manduca, hrabě ze Sant Manduca. Radní zakázali ve Mdině veškerá auta (kromě omezeného počtu aut místních obyvatel, záchranných vozidel a svatebních aut), tudíž všichni návštěvníci zde musí šlapat po svých nebo si najmout kočár tažený koňmi.
Mdina má své kouzlo i v noci.
Nejkrásnější je toulat se úzkými uličkami Mdiny v noci, kdy tu nejsou skoro žádní lidé. Všude panuje klid, ticho a tmu ředí jen světlo lamp na zdech domů. Místy je atmosféra trochu strašidelná, ale zážitek s trochou vzrušení rozhodně stojí za to.
Delfín na dveřích
Jen malý park a jedna silnice dělí Mdinu od Rabatu, který původně tvořil její předměstí. Dnes je samostatným městem se skoro dvanácti tisíci obyvateli, kteří milují pastizzi, teplé, slané pečivo plněné ricottou nebo rozmačkaným hráškem na kari. Místní lahůdka se tu prodává skoro na každém kroku a je rychlým, sytým jídlem.
Z hlavní turistické ulice však úmyslně uhýbám a „zaplouvám“ do bočních, úzkých uliček s nádhernými domy. Skoro každý z nich má gallariji, krytý dřevěný balkon různých barev. Balkony jsou na zdích přilepené jak vlaštovčí hnízda a na maltských domech se začaly stavět v 18. století. Typický prvek zdejší architektury využívaly zejména ženy, protože z pohodlí svého domova mohly sledovat, co se děje na ulici a k tomu klábosit se sousedkami.
 |
Většina domů má také originální, barevné dveře s klepadly. Ve středověku totiž návštěvníci škrábali na dřevo nehty, aby oznámili svůj příchod obyvatelům domu. Potom na vchod bušili klouby, až nakonec vznikla klepadla, která zároveň sloužila i jako madla k otevírání a zavírání vchodových dveří. Takzvaná il-habbata byla vyrobena z mosazi, z keramiky, často byla ve tvaru delfínů či maltézských křížů a jejich lesk a velikost symbolizovaly bohatství rodiny.
Labyrintem uliček se dostávám až k jeskyni a katakombám svatého Pavla. Kolem roku 60 totiž ztroskotala u břehů Malty loď, na které se plavil apoštol do Říma. Poté, co našel azyl na ostrově, žil tři měsíce v Rabatu, kde kázal, křtil a uzdravoval místní nemocné. V průběhu staletí se jeskyně stala poutním místem s bohoslužbami a modlitbami, protože její stěny prý mají zázračné léčivé účinky.
Sluj byla také spojena s katakombami, které sloužily jako pohřebiště v punských, římských a byzantských dobách. Dnes je areál otevřený veřejnosti a tvoří jej třicet podzemních hrobek a systém propojených chodeb a tunelů. Tajuplný prostor pokrývá plochu přes dva tisíce metrů čtverečních. V katakombách bylo uloženo přes tisíc těl a jednotlivé hrobky se liší svojí velikostí a zdobením, podle toho jaké měl zesnulý ve svém životě společenské postavení.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditMdina je vzdálená necelých 15 kilometrů od Valletty, hlavního města Malty, odkud jezdí autobusy několikrát za den. Autobusy se do Mdiny a Rabatu dostanete i ze severního a jižního pobřeží. Hlavní autobusový terminál se nachází vedle velkého parkoviště na hranici obou měst. Pokud si chcete Mdinu prohlédnout důkladně, i se všemi muzei a katedrálou, vyhraďte si na výlet alespoň půl den, s Rabatem pak celý den. V Rabatu můžete také navštívit Domvs Romana. Muzeum ukazuje soukromý život a zvyky starověkého římského aristokrata v době, kdy byla Malta součástí římské provincie. |
