Bratři Ebenové jsou speciální kapela. Pauzy mezi vydáváním desek totiž zkracují. První přestávka trvala jedenáct let, nyní se Marek, David a Kryštof propracovali k šestiletému intervalu.
"To je zajímavé. U normální kapely by se všichni divili: jak to, že jste už šest let nic nevydali? V našem případě se říká, že dokonce zrychlujeme," směje se Marek Eben. A vysvětluje, že kapela, rozšířená o další muzikanty, nyní běžně vystupuje. Ani to není pro Ebeny typické.
Jejich nejdelší koncertní pauza trvala dvanáct let. "Hraní nás enormně baví. Poslední, co by nám hrozilo, je ponorková nemoc. Já se maximálně těším na každý koncert," říká prostřední z bratrů, který je také herec a jeden z nejoblíbenějších moderátorů v Česku.
Vlastně to bylo jednoduché. Stálé hraní s sebou přineslo nové písně a dovedlo kapelu až k Chlebíčkům.
Národní symbol
Nezvyklý název alba patří i titulní písni. Chlebíčky jsou ideální předmět, na kterém lze ilustrovat kus historie českého národa.
"Chlebíčky jsou český vynález. Všichni je znají. Některé typy chlebíčků jsou konstantní, neměnné. Všichni mají podobné zkušenosti, jak obtížné je takové chlebíčky jíst. Když uvážíme, že je to pokrm, který se připravuje pro společenskou událost, pak nic horšího si nemůžete vymyslet. Kdo dokáže kultivovaně sníst chlebíček s vajíčkem, předvádí vrchol společenské ekvilibristiky," říká Marek Eben, který v písni popisuje jak společenský význam chlebíčků, tak způsob jejich konzumace.
|
Ukázka z písně Chlebíčky |
Existují dvě metody. "Buď do vajíčka kousnete, pak většinou něco z chlebíčku spadne," vysvětluje Marek Eben a oba jeho bratři se pochechtávají spolu s ním. "Anebo vejce, jak je polité majonézou, podklouzne pod těmi řezáky a někam to ujede. To je rizikové, pokud si chcete zachovat dekorum a neotevírat tolik pusu."
Druhá možnost je, že se člověk rozhodne tohle riziko eliminovat a zakousne se dostatečně daleko. "A pak dojde k nekontrolovatelnému úniku majonézy. Všichni to znají, každý tím prošel. Mě nejvíc potěší, když třeba u písně Já na tom dělám mi posluchači říkali: To jste snad psal o mně. Trefíte se do společného pocitu větší skupiny lidí."
Chlebíčky představují společný zážitek. "Pocházejí z doby, kdy jsme měli tolik věcí stejných," pokračuje Marek Eben. "Všichni jsme nosili polokecky nebo hrozné červené trenýrky na tělocvik. Jarmilky s gumičkou, která byla přetočená, úplně nenávidí kolega Martin Dejdar. Máme společné pocity, které se nikdy nevrátí. Hojnost produktů je už taková, že najít něco, co by měli všichni, je skoro nemožné."
|
David Eben |
Chlebíčky ovšem zůstávají. Podobně jako písně bratří Ebenů, které posluchači zaznamenali poprvé na festivalu Porta v roce 1979. Už tenkrát si Ebenové potrpěli na hudební rozmanitost. Neměli trampskou, folkovou ani jazzovou uniformu. Hlavním autorem zůstává Marek Eben, skupina pak jeho písně podrobí oponentuře, a když skladba projde, obohatí ji svými nápady a nástrojovými party.
"Občas používáme zobcové flétny, které víceméně patří do staré muziky a které v kapele zdomácněly," říká David Eben, jenž střídá klarinet se saxofonem. Znějí však i další nástroje: "Například v písní Sloni zní zobcová flétna, elektrická basa, basová flétna, indická flétna, která je kombinovaná s elektrickou kytarou. S písničkami jsme si dost vyhráli."
Máš kyslík?
"Využíváme všech možností souboru. Je pravidlem, že člověk má jen pár tónů nebo zahraje na několika málo místech. Zbytek písně pauzíruje, ale snažím se dělat aranžmá tak, aby se plasticita zvuku zvětšila," vysvětluje Kryštof Eben, matematický expert, kterého hudba neopouští ani u počítače. "Než člověk zkopíruje soubor, tak zahraje několik mňouků, pak harmoniku odloží a může pracovat dál. Harmoniku jsem využil v písni Houston."
Houston je další z humorných písňových příběhů Marka Ebena: "Píseň vznikla tak, že jsem jel někam na zájezd a balil jsem si věci. Žena říkala: Máš kartáček? Mám. Máš pastu? Mám. Máš počítač? Mám."
|
Marek Eben |
Marka napadlo, že podobnou situaci by mohl zažívat v písni kosmonaut, který se chystá na start. "Už je ve skafandru, leží na zádech v raketě. Vtom se ozve Houston, že mu volá jeho žena, která ho začne drátovat po telefonu. Jestli má trysky, palivo, jestli má kyslík."
Zbrusu novou píseň Houston kapela ještě naživo nehrála. Zato satirická skladba Pomník vznikla zhruba před pětadvaceti lety a je to jednoznačně nejstarší skladba na chystaném albu.
"Psal jsem ji tenkrát do Klicperovy hry Ženský boj. Nám přišlo, že je aktuální. Ještě ke všemu jsme ji točili v den, kdy běželo první kolo volby prezidenta. V předsálí studia jsme měli televizi. Bylo to absurdní. Přišlo mi, jako kdyby píseň vznikla na fleku. Kritici nás můžou nařknout z konjukturalismu, že se vezeme na nějaké vlně momentální politické aktivity, ale píseň Pomník je fakt pětadvacet let stará," říká Marek Eben.
Dalším městem, jehož jméno se objeví v názvu písní, jsou Karlovy Vary. Marek Eben ji zařazuje mezi ryze osobní, spíš nostalgické skladby: "V Karlových Varech jsem měl první angažmá, pak jsem se tam vrátil na filmový festival a teď jsme tam postavili domeček."
Křest ve Švandově divadle
Která píseň je nejdůležitější, dá-li se to tak říci? "Nedá, jde o to, kterou skladbu si vyberou média," míní Marek Eben. Kapela už má desku natočenou, probíhají závěrečné zvukové úpravy, takzvané masterování. Předpokládaný hit si z alba vyberou lidé z gramofonové firmy nebo z rádií.
"Z desky média často udělají desku jedné skladby. Pokud to dobře dopadne, tak dvou. A je důležité, co vyberou jako pilotní singl. S písní Chlebíčky, která má poměrně dlouhou předehru, si nejsem jistý. Podle mediálních pravidel se prý musí zpívat po deseti vteřinách. Možná, že to bude skladba Folkloreček," odhaduje Marek Eben.
V téhle písni reagoval na trend kvazi folklorních písní: "Jel jsem v autě a poslouchal rádio. Zase nějaká kapela přišla s košulenkami a šavličkami. Říkal jsem si: To přece musím dokázat taky. A už to bylo."
|
Kryštof Eben |
Předchozí deska Já na tom dělám, která vyšla v roce 2002, byla sarkastičtější, ironičtější. Novinku Chlebíčky by Marek Eben označil za nostalgičtější. "Celkově jsou písničky delší. Převažují aranžmá, ve kterých hrají všichni. To je odraz pětileté praxe společného koncertování. Kapela se ustálila a je lépe možné využít její kapacity," dodává David Eben.
Oficiální křest alba připravují bratři Ebenové až na říjen do pražského Švandova divadla. "Divadlo je nádherně zrekonstruováno Davidem Vávrou, je tam výborná akustika i prostředí. Budeme se snažit koncertovat trochu víc kolem desky, ale rozhodně to nebude nic rozsáhlého," plánuje David Eben.
"Muzika zahušťuje náš pracovní rozvrh. Třeba loňskou dovolenou jsem vyloženě prohrál a pronatáčel," říká Kryštof Eben. "Já u muziky zůstávám, mám sice výuku na fakultě, ale praktické muziky mám hodně se souborem Schola Gregoriana Pragensis. Možná, že větší tlak působí na Marka, který vlastně táhne naši kapelu. Provoz skupiny jej nutí, aby obnovoval repertoár. Pak se urodí pár písniček, které se dají i nahrát," dodává David Eben.
Příští deska bratří Ebenů, dá-li bůh, by mohla vyjít tak za pět let. To by byl zase o něco kratší interval.
