RECENZE: Líbáš jako ďábel je bohatší než „jednička“, ale kostrbatější

Roku 2009 našla komedie Líbáš jako bůh devět set tisíc diváků. V roce 2012 může Líbáš jako ďábel přebít milion. Je svižnější a bláznivější. A stejně bezobsažná.

Český filmový průmysl se učí od amerického Sexu ve městě. První snímek o ženách lovících muže za moc nestál, ale vydělal 400 milionů dolarů, takže se zrodilo pokračování, v němž se hrdinky z New Yorku přenesly do Spojených arabských emirátů.

Bartoška, jediný dospělý

Před třemi lety se domácím hitem stala romantická komedie pro střední věk Líbáš jako bůh; vznikl tedy druhý díl Líbáš jako ďábel, v němž se postavy z Prahy vydají na dovolenou do Maroka.

V obou případech zařizují exotiku velbloudi, roušky, břišní tance a trocha nebezpečí, v obou se ještě okatěji provětrává pohledný módní šatník. Rozdíl je jen v tom, že "dvojka" Sexu ve městě dopadla hůře než "jednička", kdežto lekce líbání v režii Marie Poledňákové se naopak mírně vylepšily. Velmi mírně.
Podstata se totiž nemění.

Stejný hudební motiv uvede do stejného světa vyleštěných krás letní metropole s květinami, vlajícími záclonami a večeřemi na terasách nad Vltavou. Ani rekové od minulé rozlučky nijak zvlášť nepokročili. Milenci čili Kamila Magálová a Oldřich Kaiser sice už opustili své manželské partnery neboli Jiřího Bartošku a Evu Holubovou, nicméně bojí se všedních dní společného soužití, do nichž on vnáší svou nepříliš vzrušující noční košili a ona zvyk být neustále k dispozici své rodině.

Navíc hrdinka Holubové se stále nevzdává boje o exmanžela, a dokonce i Bartoškův bonviván, jediný dospělý mezi pošetilci, chodí kontrolovat, "jak to našim mladým klape". To je celá, dost vynucená záminka, proč staronový pár uteče na marocké líbánky s naivní vírou ve chvilku soukromí.

NOVÁČCI. Nové tváře filmu Líbáš jako ďábel: Tereza Kostková a Jiří Langmajer.

Znovu jednu z hlavních rolí hrají telefony, z místa na slunci je však mocně vytlačuje product placemenet – sponzorské výrobky se uplatňují snad v každém druhém záběru. Pár vtipných prvků jako oltářík za exmanžela se najde, smích však ždímají na doraz.

Z tváří přibyli hříšně svůdná, herecky však slabší Tereza Kostková a hravě uvolněný Jiří Langmajer s příjemnou sebeironií bondovského nátěru. Při tanečních námluvách se dokonce vyrovná slavné etudě Vojty Kotka z žánrově blízké komedie Perfect Days.

Líbáš jako ďábel

55 %

ČR, režie M. Poledňáková, hrají K. Magálová, O. Kaiser, J. Bartoška, E. Holubová, J. Langmajer, N. Boudová, 113 min

Kinobox: 45 %

IMDb: 4.6

Langmajer s Nelou Boudovou však jen hlídají domácí krb, kdežto hlavní děj i aktéři se potí na africké půdě. Byť ji zobrazuje turistická pohlednice jako z reklamy cestovní kanceláře včetně fotbálku s domorodými kluky, přinesla více vděčné akce a pohybu: zvlášť Kaiserův hrdina se naběhá, ba poletuje jako splašený. Ale přesto se příběh drží zuby nehty nálady filmů, které nic neřeší, nic nesdělují, nikoho nebolí a vlastně ani moc původní legrace neriskují. Stačí běžné patálie: v cizí zemi bez dokladů a bez peněz, zmeškaný vlak a další motivy z Prázdnin pana Beana.

Do třetice?

Namísto beanovské grotesky však úsměvná romance nečekaně přehodí výhybku k docela jinému žánru, ke crazy neboli bláznivé komedii včetně únosů, honiček a přestřelek. Proč ne – jenže její vtip se skloní až na hranu lidové frašky á la Slunce, seno, kdy cizácké zlosyny kosí rázná ženská z české kotliny.

JIří Bartoška a Kamila Magálová ve filmu Líbáš jako ďábel

Vypravěčsky je tedy "dvojka" bohatší než "jednička", ale zase o to kostrbatější. A návrat k pospolité domácí pohodě se svatebními fanfárami dává tušit, že by ještě nemusel být všemu líbání konec.

Ano, snímek udělal vše pro to, aby se líbil, a udělal to zručně. Ale nemá v sobě ani náznak sdělení, myšlenky, či dokonce hořkosti jako v komediích Jiřího Vejdělka, neřkuli v Okresním přeboru. Je úplně jedno, jak bude líbat příště – jako blázen, jako kluk či jako panic. Snad alespoň Bartoškův hrdina zůstane dál nad věcí.