Vladimír Beneš, Jan Pirk, Pavel Dungl, Robert Lischke, Josef Veselka nebo Marko Babjuk patřili k lékařům, jejichž portréty Viktor Polesný režíroval osobně; další točili Kamila Vondrová či Oskar Reif. A v pandemické situaci našel seriál značnou odezvu.
Soudě podle internetových diskusí, diváky váš cyklus hodně zajímal – ale měli také řadu připomínek. Třeba jestli schválně vybíráte lékaře z řad takzvaných „popíračů“ a „promořovačů“. Jenže vy jste točili ještě před covidem, že? Točili jsme před covidem i při něm. Žádné popírače ani promořovače jsem však nepotkal. Někteří lékaři popírají paniku, která kolem toho svinstva vznikla, a varují před ní. Strach, úzkost, neustálé obavy oslabují psychiku a následně imunitu, takže jsou často stejně nebezpečné jako sám covid.
Jaké reakce jste zažil vy osobně? Třeba infektoložka Hana Roháčová to na síti hodně schytávala od lidí, kteří zažili boreliózu. Paní Roháčovou točil můj kolega. Osobně jsem viděl v jejím portrétu charismatickou, energickou dámu, která se v tom problému pohybuje od rána do večera. Velice ji obdivuji.
Mohli lékaři výsledný střih ovlivnit, případně cenzurovat?
Snažili jsme se to udělat tak, aby ani nebylo co cenzurovat. Přesto všichni portrétovaní, které jsem točil já, takovou možnost měli. Buď jsme jim výslednou podobu jejich epizody včas poslali do mailu, nebo jsme se s některými sešli u nás doma a já jsem pro ně udělal malou projekci. Ty večery byly velice příjemné a zdařilé.
Jedna z výtek diváků zněla „jako kdyby dobří doktoři byli jenom v Praze“. Napraví to případná druhá řada? Kvůli všem těm karanténám a jiným loňským omezením jsme se ocitli v časové tísni. V úvodní řadě jsme prostě museli pracovat v Praze s ověřenými osobnostmi. Druhá řada už by se měla mnohem více zaměřovat na ty mimopražské, rozjedeme se do regionů. Velice se na to těším.
Máte už konkrétní tipy na příští mistry medicíny působící v krajích? Máme jich dokonce daleko víc, než vůbec můžeme stihnout. Nejde totiž jenom o to najít špičkové odborníky, ale současně za jejich portrétem objevit zajímavý životní příběh.
 |
V čem se pokračování nezmění? Jedno zůstává nadále stejné; na začátku, už ve znělce pořadu, je to nejdůležitější – tedy dotek. Na konci každého příběhu je úsměv.
Společenská prestiž lékařů za koronaviru ještě vzrostla, právě pandemii se v pokračování těžko můžete vyhnout. Máte na to nějaký klíč? Klíč nabídnou doktoři sami. Každý se k tomu problému nějak staví a to je právě velmi zajímavé. Obětavost a nasazení všech lidí ve zdravotnictví je něco neuvěřitelného. Ale jednak už nechceme nikoho děsit, jednak sám doufám, že do několika měsíců pandemie poleví. To ovšem záleží mimo jiné na včasnosti a průběhu očkování, snažím se tomu věřit.
A věříte? To teď záleží na lidech, kteří jsou za to zodpovědní. Když vidím jejich tragickou, do očí bijící neschopnost, jímají i mě občas obavy. Ale pořád se snažím o ten úsměv.
