Dokonce natolik, že představitelka hvězdy, jíž StB za pokus o emigraci vzalo syna, kariéru a deset let života, vyvádí z pasti samu koncepci díla, balancujícího mezi hraným dokumentem a uměleckou fikcí.
Fotogalerie |
Režisér Viktor Polesný vyšel ve scénáři z předlohy dokumentaristky Šárky Maixnerové, rovněž podtitulky uvádějící datum a místo děje vzbuzují dojem rekonstrukce, jména skutečných aktérů případu včetně kolegů Štěpničkové však byla změněna.
Je pochopitelné, že tvůrci nechtěli vynášet adresně zjednodušené soudy nad postoji v éře 50. let, ale odvádějí tak pozornost k pátrání po reálném pozadí. Dejme tomu v dobové inscenaci Jana Roháče převezme po zatčení Štěpničkové její roli císařovny okatě slabší náhradnice - a divák odběhne k internetu, aby vyhledal, že tehdy zaskočila Vlasta Chramostová.
Divadlo Čs. armády, jak se nynější scéna na pražských Vinohradech tehdy jmenovala, zkratkovitě „soudruhuje“ na zkouškách i schůzích, zatímco Štěpničková ironizuje, že „mně Lenin oči nezarosí“. Nicméně následný pokus o útěk s hysterickou hádkou „paniček“ už nastolí ryze filmařské vypravěčství, jehož účinnost násobí přítomnost dětí ve štvanici.
Tehdy čtyřletého Jiřího Štěpničku zosobňuje Adam Vojtek tak jímavě, až si člověk málem bojí, jak z něj tvůrci tolik emocí dostali. Postavy policistů totiž s chlapcem zacházejí vskutku nevybíravě, což vyostří i jinak spornou scénu, kdy jim má ukázat bydliště své tety - jako by tajní neznali její adresu.
Ohrožení se sice vytváří spíše slovy než náladami - „Někde pod okny tu stojí auto a v něm dva chlapi“, umělecký svět zase doplácí na příliš postav. Stihne se z nich vyčlenit jen pár tváří stravovaných dilematy, zda musí opravdu přečíst nahlas článek Rudého práva žádající v kauze Slánský „Psovi psí smrt“ či nést k soudu se Štěpničkovou potupnou rezoluci „jako zástupce mladých“.
Při procesu zdržuje manýra zpomalovaných nástupů svědků a uhýbavých pohledů, doslovností trpí návrat syna do matčiny divadelní šatny nebo symbol provinilého studu v kostýmu šaška s rolničkami.
PastČesko, 2020, 94 min Režie: Viktor Polesný Předloha: Šárka Maixnerová (kniha) Scénář: Viktor Polesný Hrají: Zuzana Stivínová, Igor Orozovič, Adam Vojtek, Lenka Zahradnická, Štěpán Gajdošík, Jitka Ježková, Karel Schút, Jan Teplý ml., Radka Fidlerová, Jan Novotný, Lada Jelínková, Sabina Remundová, Daniel Bambas, David Matásek, Marian Roden, Stanislava Jachnická, Jana Stryková, Rostislav Novák ml., Martin Dusbaba, Lukáš Jůza, Jiří Racek a další Hodnocení: 60 % |
Nicméně Past má obrovské štěstí, že kdykoli je před kamerou Stivínová, udržuje vlastním výrazem v rovině střízlivosti i své partnery v čele s Igorem Orozovičem v roli vyšetřovatele. Bez patosu herečka deklamuje i za mřížemi.
Nicméně vrcholná chvíle Stivínové přijde až ve finále, kdy Štěpničková poprvé po letech zase filmuje a stěžuje si: „Proč je kamera tak daleko?“ Zcela přesně vystihuje zrádnost návratů po nucené pauze: profese se změnila, žádá se „civil“ a bývalá diva ztrácí půdu pod nohama. Parádní kreace.
