RECENZE: Až nepříjemně povědomé. Karanténa, kde musí stačit Medici

Když jej před třemi lety dokončovali, nemohli tvůrci francouzského seriálu Medici vědět, jak silně aktuálním se jejich příběh brzy stane. Vypráví totiž o náhlé krizové situaci v jedné nemocnici.

Osmidílná série, kterou v české premiéře uvádí Skylink7, se odehrává na oddělení interny, kde se všichni lékaři octnou znenadání na čtyřiadvacet hodin v povinné karanténě. Veškerá péče o pacienty tak zůstane v rukou nezkušených studentů medicíny, kteří netuší, že původně jednodenní záskok se protáhne na neurčito.

Vyhrocená výchozí situace se naštěstí neřídí pravidly amerických katastrofických filmů, takže po nemocničních chodbách se nehromadí oběti záhadné nákazy ohrožující celý svět – přinejmenším ne v první polovině příběhu.

Na druhé straně však rázná věcnost, s níž se krizová situace řeší, od přechodu na „letní režim“ přes marné shánění náhradního personálu až po lékaře, kteří v nucené izolaci hotelového pokoje radí po telefonu, až nepříjemně připomíná současnou realitu. 

Přitom zde s neznámou hrozbou v pozadí zachraňují pouze běžný provoz jediné sekce jediné kliniky – pravda, na francouzský způsob politické korektnosti, takže nesmí chybět zvláštní oddělení pro transsexuály nebo albánský lékař, kterého jako posilu nouzového týmu převelí k vykuleným studentům z patologie.

Jistěže nejde o žádné průlomové dílo, z Mediků nepokrytě čiší, že projekt pouze propojil dva divácky spolehlivé magnety, totiž mladé hrdiny a bílé pláště. Takže v popředí stojí trio stážistů: drsná, leč schopná premiantka s vlastními zdravotními i vztahovými problémy, její lehce nespolehlivá, zato nadmíru obětavá vrstevnice a milý protekční synek, který raději a lépe organizuje než ordinuje.

Na rozdíl od tuzemských lékařských seriálů však Medici, jakkoli se také věnují soukromým vztahům postav, pracují s nemocničním prostředím vydatněji, důkladněji a věrněji. Do prozaické střízlivosti plánů, koho lze s přimhouřením oka propustit do domácího ošetřování či do ústavu sociální péče, aby si zdravotníci uvolnili lůžka i ruce, se vejde jak občasný bizarní humor včetně venčení pacientova psa nebo ztracené zubní protézy, tak obraz interních válek, v nichž se pacient stává trpným předmětem věčného stěhování mezi odbornými pracovišti.

Především však účinkuje každodennost, která dokáže sebedokonalejší strukturu v sekundě rozmetat a na jejích troskách znovu nastolit nutnou improvizaci. Že se v takových okamžicích pracuje s diagnostikou ve stylu protivného génia Dr. House, patří k ustáleným, nicméně osvěžujícím prvkům žánru.

Zkrátka všude tam, kde se Medici drží krajních situací na ryze profesní půdě, poskytují docela napínavou podívanou. Bohužel ji obalují spoustou balastu, počínaje několikerou milostnou linkou a konče okatým zdůrazňováním stavovské pospolitosti, kdykoli se láme chléb. 

Medici

60 %

Scénář a režie Thomas Lilti, hrají Anne Consigny, Eric Caravaca, Géraldine Nakache, Louise Bourgoin

Je nad slunce jasné, že omladina hozená do vody dospěje, vypěstuje si odolnost, odpovědnost, samostatnost i týmové cítění a v mimořádném nasazení se naučí za pár dní víc než za celý semestr v bezpečných školních kulisách. Jestliže jedna z novicek zatouží po klidnější praxi, ví divák dříve než hrdinka sama, že brzy přiběhne zpátky.

Projekt, za jehož režii i scénář byl Thomas Lilti nominován na národní filmařskou cenu César, by se za jiných okolností přijímal jako slušný standard. Jenomže v koronavirové době dostává výrazně povědomou příchuť, ať už se zdravotníci obrňují vůči vlastnímu přirozenému strachu z možné nákazy, nebo proti nekonečné únavě. 

Popravdě herecky – hlavní role ztvárnili Anne Consigny, Eric Caravaca, Géraldine Nakache a Louise Bourgoin – se nejsilnější okamžiky dostavují právě tehdy, kdy se hrdinům klíží víčka. A pokud by oslava medicínského cechu jindy zaváněla nadměrným pozitivismem, ve stínu pandemie covidu-19 se bere na milost. V Medicích to zprvu vypadalo na meningokoka.