Lidé čekali na otevření divadla už dvě hodiny předem. Fronta se před dveřmi divadla táhla asi padesát metrů, čtvrt hodiny před začátkem se zdálo hlediště zcela zaplněno, hlásil z místa reportér iDNES.cz. Na poslední rozloučení s kolegou dorazila Iva Janžurová, Jan Potměšil, Igor Bareš, Ivan Trojan, Jana Preissová nebo Petra Špalková, se kterou Tříska točil svůj poslední film Po strništi bos. Jiří Suchý před divadlem vzpomněl, že s Janem Třískou bydleli na Ořechovce. „Strašně mne to zasáhlo,“ řekl stručně a dodal, že ho nešťastná náhoda překvapila.
„Vyrovnávám se s tím denně,“ vzkázal Jan Hrušínský. Mezi dalšími se objevili i režiséři Jiří Mádl, který měl nyní původně právě s Třískou točit film, a Jan Hřebejk či producent David Ondříček. Z dalších tváří veřejného života bylo možno v hledišti naší první scény zahlédnout politika a překladatele Michaela Žantovského či Karla Schwarzenberga. Vedle Třískovy manželky Karly Chadimové seděla Marie Tomášová, která v Národním hrála hrála Julii k Třískovu Romeovi. Na plátně nad jevištěm se střídaly fotografie ze všech hercových významných rolí, nechyběl ani legendární Král Lear z Letních shakespearovských slavností.
Jako první si slovo vzal ředitel Národního divadla Jan Burian, který vyzdvihl Třískův smysl pro dramatickou situaci a zmínil, že spolu s Marií Tomášovou a Luďkem Munzarem vtrhlo v Třískově osobě na přelomu 50. a 60. let do divadla nespoutané mládí. Po něm promluvil ministr kultury Daniel Hermann.
„Nádherný životní příběh herce, který svůj dar splácel spalující posedlostí. Nebyl jsi odsouzený hledět v nemocnici do stropu a trápit se úvahami o své neužitečnosti. Jak říká Shakespeare: Pokud už se to má stát, ať se to stane rychle,“ pronesl mimo jiné herec a režisér Martin Huba, který s Třískou spolupracoval právě na zmíněném Králi Learovi.
Karlův most drží smutek
Shakespearolog a překladatel Martin Hilský pak zmínil Třískovu lásku k poezii. „Měls rád básně, pak divadlo, pak film. V tomto pořadí. Na divadle jsi měl zálibu v lyrickém gestu. Pro něj jsi byl velkým, shakespearovským klaunem. Věděl jsi, že blázen a klaun je univerzální shakespearovskou postavou a že nejvíc se jim daří v tragédiích,“ řekl Hilský.
„Když jsi odešel, tvá milovaná Praha zachvěla se. Karlův most drží smutek a sochy na něm stojí čestnou stráž. Buď sbohem, tvá tvář Romea tu zůstává s námi a bude věčně mladá,“ zakončil Hilský emotivně svůj projev. Na prknech první scény dále vystoupily obě Třískovy dcery. „Táta věřil v sílu slova, i v Americe nám česky četl pohádky a recitoval,“ řekla Jana. „Znám křišťálovou studánku...,“ doplnila ji pak Karla recitací známé básně.
Obřad v Národním divadle připravil Jan Svěrák, který rovněž vybral filmové ukázky. Na plátně se tak objevily úryvky z filmů Radúz a Mahulena, Po strništi bos či Obecná škola, kde Třískovu roli Igora Hnízda připomněla památná lekce o Husovi. Došlo i na snímek Na samotě u lesa, po jehož natočení Tříska emigroval či seriál Záhada hlavolamu, kde mladý herec ztvárnil postavu Široka a podle které ho pak režisér Miloš Forman nazýval. Sestřih Třískových rolí následoval dlouhotrvající poslední potlesk; podle tradice první scény během něj vynesli rakev špalírem před historickou budovu Zlaté kapličky.
Právě na scéně Národního divadla se Tříska poprvé objevil už jako student DAMU v inscenaci Hrubínovy Srpnové neděle, kterou režíroval Otomar Krejča. Na naší první scéně vynikl v prvé půli 60. let opět v Krejčově režii také jako Romeo v Shakespearově tragédii či Rafael z Topolova Konce masopustu. „Stal se hereckým idolem představujícím zjitřené buřičské mládí,“ připomíná Národní divadlo Třískovy začátky, kdy zazářil i ve Weiglově filmové verzi Radúze a Mahuleny.
Za normalizace přišel o práci kvůli svým postojům za srpnové invaze 1968 i přátelství s disidentem Václavem Havlem, proto emigroval a s rodinou se usadil ve Spojených státech. Po pádu komunismu se často vracel domů. Hrál na Letních shakespearovských slavnostech i v Divadle Na Jezerce, natočil tu filmy Obecná škola, Šílení či Po strništi bos. Zahynul těsně před startem natáčení filmu Jiřího Mádla Na střeše, kde měl ztvárnit hlavní roli.
„Odešel umělec ryzího charakteru, velké profesní sebekázně a pokorného vztahu ke svému povolání, který herectví chápal vždy jako službu dílu a divákům,“ uzavírá Národní divadlo Třískův portrét.
