Mezi nejčastěji obsazované české dabérky patří Regina Řandová už dlouhé roky, přesto ji ta nejnáročnější práce potkala teprve před pár lety při dabování Angeliny Jolie ve snímku Zloba – Královna černé magie. „Americká produkce vyslala supervizorku, která na český dabing dohlížela. Každý vzdech, každá věta, každý výkřik se musel dělat třikrát čtyřikrát,“ líčí peripetie. Vedle filmů a seriálů však hlas Reginy Řandové zní také z některých reklam.
Stává se vám, že se občas zaslechnete v televizi a překvapí vás to, protože si už ani nevybavujete, že jste danou věc natáčela?
Dokonce se mi stává, že sama sebe slyším a vůbec si neuvědomuju, že jsem to já. Hlas je totiž mnohdy zkreslený, takže vám to dojde až po nějaké chvíli. Filmy se v televizích totiž neustále opakují a často se také předabovávají, takže snadno ztratíte přehled. Například film s Angelinou Jolie Lara Croft – Tomb Raider jsem dabovala třikrát v průběhu pěti let.
Může se herec díky dabingu zdokonalit v cizím jazyce? Ulpí některé fráze v paměti nebo se zlepší slovní zásoba?
Naštěstí jsem jako dítě chodila na jazykovou základní školu, takže jsem se učila anglicky a německy, a musím říct, že mi to hodně pomáhá. Navíc si díky práci cizí jazyky neustále oživuju. Nikdy jsem z toho nevypadla, což je hlavní důvod, proč lidé zapomínají, co se naučili ve škole. Díky dabingu jsem pořád schopná se dobře domluvit, což jsem si znovu uvědomila, když jsem byla letos na poměrně dlouhé cestě po jižní polokouli.
Například seriál Spravedlnost v krvi, který běží každý všední den na Primě, dabujete už desátou sezonu. Jako laik bych hádala, že se svou postavou už jste musela za tu dobu strávit ohromné množství času. Jak je to ale reálně časově náročná záležitost?
Většinou to bývá tak, že v jednom roce se dabuje jedna řada. Pokud se k nám tedy s nějakým zpožděním nedostane víc řad najednou. Reálně je to práce na nějakých pár měsíců, protože díly k nám do Česka chodí postupně podle toho, jak se v zahraničí natáčejí. Konkrétně tenhle seriál točím dva tři měsíce jednou za čtrnáct dní, a to třeba pět dílů dohromady.
Dnes už dabingoví herci netočí společně se svými kolegy, jako tomu bylo dříve, ale jste ve studiu osamocení. Není vám při práci trochu smutno?
Ano, dříve jsme to dělali tak, že se celý díl nebo film točil postupně podle reálného času v ději, a podle toho jste přišel na řadu. Teď už je to spočítané tak, že si ve studiu berou čas jenom na vás a vaši postavu. Smutnější to určitě je, protože s kolegy se potkáváme jenom, když se míjíme ve dveřích. Dřív to byla větší zábava a taková větší společenská událost. Ale tak to je, člověk si na změny musí zvykat. Už v tomhle režimu jedeme řadu let.
Za svůj výkon ve snímku Zloba - Královna černé magie jste dostala Cenu Františka Filipovského. Nechala jste se slyšet, že šlo o nejnáročnější práci ve vaší dabingové kariéře. Čím bylo tohle natáčení jiné?
U amerických filmů, které sem jdou z velkých produkcí, jako je Disney a tak dále, se tady z jejich strany na dabing dohlíží. V tomhle případě sem produkce vyslala svou supervizorku, která má na starosti zdejší region, a ta seděla u celého natáčení, vše kontrolovala a popřípadě nám dávala své připomínky. První díl jsme točili natřikrát. Nebrala jsem žádnou jinou práci, protože víc už jsem nemohla. Každý vzdech, každá věta, každý výkřik se musel dělat třikrát čtyřikrát. Určitě to byl jeden z nejtěžších dabingů, které jsem dělala. Letos jsme už natočili pokračování, takže jsem opět hlasem Angeliny Jolie. I tentokrát ale předem můj hlas museli poslat produkci ke schválení.
V posledních letech máte opět na hereckém kontě řadu televizních seriálů. Berete to jako určitou protiváhu k dabingu?
Určitě. Vždycky říkám, že si tím trošku bystřím mozek zase jiným způsobem. V dabingu musíte být pořád ve střehu, protože jedete spatra, bez zkoušek a je to o maximálním soustředění. Při natáčení oproti tomu máte čas, při učení textů trénujete paměť… Je to příjemná, jak říkáte, protiváha.
Navíc nejste při práci tak osamocená jako v tmavém studiu se sluchátky.
To ano. Na druhou stranu občas v uvozovkách narážím na jiné věci. Já sama jsem zvyklá pracovat strašně rychle, protože dabing rychlý je. Zato klasické natáčení, to je jiná. Než natočíme jeden obraz seriálu, mám nadabovaný pomalu celý film. (smích)
Zmínila jste, že máte za sebou dalekou cestu. Byla to pracovní záležitost, nebo dovolená?
Říkám tomu pracovní dovolená, protože jsem dostala nabídku od rodiny našich velmi blízkých přátel, jestli bych s nimi nejela na cestu po jižní polokouli. Potřebovali k sobě parťáka, který by jim byl schopný pomoct s dětmi. Na rozhodnutí jsem měla krátkou dobu, navíc jsem v té době točila seriál Krejzovi, ale nakonec mi produkce vyšla vstříc. Poskládali jsme to tak, že jsem mohla na téměř šest týdnů odcestovat.
Bylo to jen tak tak. V den, kdy jsem odlétala, jsem ještě do dvanácti hodin točila a ve čtyři už jsem seděla v letadle. Byla to skvělá cesta, a navíc se mnou letěl i můj syn. Viděli jsme úžasná místa jako Singapur, Sydney, pak jsme se přemístili k Velkému bariérovému útesu, na Nový Zéland, nakonec na Bora Bora. Myslím, že mám nacestováno na hodně dlouho dopředu.
Vraťme se ještě k vaší práci. Už se stalo, že by se některý váš rozhovor obešel bez zmínky o vaší nejslavnější roli ve filmu Bota jménem Melichar?
Ne. To se nestalo. (smích)
Proto by mě zajímalo, jestli máte tenhle film ještě vůbec ráda.
Mám. Zrovna nedávno jsem se dívala na svou filmografii na ČSFD a říkala jsem si, podívej, kolik nejrůznějších projektů máš za sebou, s kolika zajímavými a úžasnými lidmi ses před kamerou potkala, a přes to všechno je tenhle film vždycky pro všechny na prvním místě. Pořád budu Jolanka z Boty jménem Melichar. Vlastně mě to ale těší, protože je to krásný film. Pořád se mi ještě stává, že za mnou někdo přijde a řekne, že jeho osmileté dítě se na „Botu“ rádo dívá. To je přeci fajn.
Regina Řandová■ Narodila se 21. září 1967 v Praze. ■ Vystudovala Pražskou konzervatoř. ■ Od čtyř let chodila na klasický balet, později zpívala ve sboru a docházela na dramatický kroužek. ■ Coby dospívající zazářila ve slavné komedii Bota jménem Melichar či v seriálu My všichni školou povinní. Objevila se také v několika televizních filmech. ■ Později se ovšem začala věnovat především dabingu, v němž propůjčuje hlas například Demi Moore či Angelině Jolie. ■ V posledních letech hraje opět v seriálech (Krejzovi, Ohnivý kuře, První republika atd.).  Věra Galatíková, Regina Řandová a Eduard Cupák v seriálu Dobrodružství kriminalistiky (1990)  Miloš Kopecký, Regina Řandová a František Staněk v pohádce Co medvědi nevědí (1988) |
Ještě pořád máte doma sbírku stříbrných hromnic? Prý je už roky dostáváte darem.
Popravdě z té své sbírky už trochu ubírám. Když jsem měla třicátiny, čtyřicátiny, padesátiny, tak jsem pokaždé dostávala hromnice. Nebo jsem třeba dostala kytici a v ní byla zapíchnutá stříbrná kozačka, takže bot bylo v mé sbírce opravdu dost. Jenže když k nám občas na chalupu přijedou nějaké děti a řeknou: Teto, ukážeš mi, prosím, ty svoje stříbrné hromnice? Tak občas, když vidím, jak těm malým holčičkám svítí oči, jeden pár sundám a věnuju jim ho. Takže musím říct, že sbírka už se tenčí. Hromnice mi docházejí! (smích)
Máte vystudovanou konzervatoř, kam jste se sice dostala až na druhý pokus, ale nastoupila jste rovnou do druháku. Byla to i ve vašem případě hodně divoká léta, jak vzpomínají mnozí jiní herci?
Byla to divoká léta, ale tím, že nejsem z herecké rodiny a neměla jsem bohémství vyloženě v krvi, tak jsem mu tak úplně nepropadla. Do školy jsem vlastně chodila strašně ráda. Když se tam dostanete na druhý pokus, tak si toho logicky vážíte. Samozřejmě, když šli všichni za školu, tak jsem šla také. Nebyla jsem žádný šprt. Ale je pravda, že jsem si říkala, jestli to není trochu přes čáru. Navíc mě i ty obyčejné předměty, jako byla angličtina nebo čeština, na které právě ti bohémové necítili potřebu chodit, bavily.
Během školy už jste celkem běžně točila. Nebylo někdy na hraně skloubit natáčení se studiem?
Taková situace nastala, když jsem napodruhé udělala zkoušky na konzervatoř. V té době jsem studovala na gymnáziu a bylo nutné, abych tam úspěšně dokončila první ročník. V té době jsem ale už točila Botu jménem Melichar a měla jsem individuální plán. Na všech předmětech jsem chyběla, nebavila mě fyzika, matika, chemie a vypadalo to, že vůbec neprojdu. Rodiče kvůli tomu museli do školy a nakonec jsem musela dělat opravné zkoušky. Tehdy jsem měla opravdu strach, protože jsem věděla, že jestli to nezvládnu, můžu na konzervatoř zapomenout. To se naštěstí nestalo, takže se mi splnil sen.
