RECENZE: Když se ruská imperiální pýcha rozteče jako splašky z děravé žumpy

Kdyby byla Moskoviáda uvedena před loňským únorem, překonala by naše dramaturgie výkon leckteré vojenské rozvědky.

Přesně tato slova uvedlo pražské Divadlo X10 s mírnou nadsázkou na adresu své aktuální premiéry Moskoviáda. Na úplný konec minulého roku zde totiž připravili skutečně pozoruhodný kus: oceňovaný Dušan D. Pařízek zrežíroval vlastní dramatizaci stejnojmenného románu ukrajinského spisovatele Jurije Andruchovyče.

Nonkonformní umělec, kterému leccos vyčítají Rusové i Ukrajinci, totiž už v roce 1992 sepsal fantasmagorické putování svého alter ega Otto Vilhelmovyče von F.

Básník se po večírku probudí v sedmém patře moskevského literárního institutu a symbolicky směrem dolů zahajuje pouť nejen za poražením dotěrné kocoviny. Zároveň totiž sestupuje do skutečné reality Moskvy za časů rozpadu SSSR a následně ještě hlouběji pod zem, do předpeklí, kde na vše stále dohlížejí Lenin, Stalin či Ivan Hrozný.

DIVADLA ROKU: Nejlepší byl Trojanův padesátník v krizi, zaujala i Marta

Dobový idealistický západní pohled na Gorbačova, Jelcina a ruský demokratizační proces totiž nechávaly před třiceti lety Andruchovyče zcela chladným. „Impérium pouze měnilo svou hadí kůži. Když padl SSSR, ruská imperiální pýcha se rozlila jako splašky z děravé žumpy po celém bývalém Sovětském svazu,“ přemýšlí spisovatel, a to volíme skutečně ta mírnější slova.

Moskva té doby si prý zasloužila jediný osud – srovnat se zemí a „osázet původními finskými lesy“. Andruchovyč ale nešetří ani svůj národ, jeho hrdina totiž promlouvá k vysněnému ukrajinskému monarchovi, který se mu zjevuje ve fešácké adidas mikině a který by si tři pruhy přál mít i na svém cadillacu. Hlavně aby bylo dost banánů – to je přední starost té doby.

Divadelní Moskoviáda totiž rozhodně neoplývá nějakým patosem, ke kterému by dnešní události mohly svádět.

„Ve vaší válce nebude vítězů ani poražených, jen samé oběti,“ věští zde sice Andruchovyčův hrdina, ovšem jako odpovědi se mu dostane pouze přízemní výkřik: „Drž hubu, ty jeden Žánpól Sártre!“

Oblíbené meotary

Do role básníka, který se ztěžka snaží vymanit z takto načrtnutých moskevských splašek, závisti a malosti, obsadil Pařízek Stanislava Majera a Martina Pechláta. Oba herci se s beranicí naraženou hluboko na hlavu dělí o postavu rovnými dílem a zároveň se střídají i o většinu dalších, které během horečnatého putování míjejí.

Moskoviáda

80 %

Divadlo X10

premiéra 18. prosince 2022

režie: Dušan D. Pařízek

hrají: Gabriela Míčová, Stanislav Majer, Václav Marhold, Martin Pechlát

V dalších rolích je podporují Gabriela Míčová a Václav Marhold. Spartánské prostředí Divadla X10 oživuje vtipné využití Pařízkových oblíbených meotarů, pomocí kterých herci na bílé stěny projektují okna nekonečného moskevského sídliště i abstraktní tvary červeného předpeklí. O kostýmy se postarala Kamila Polívková, dramaturgii měl na starosti Ondřej Novotný.

Oceňovaný režisér, který se výrazně prosadil v německojazyčném divadle, se tak na českou scénu vrací přesně po roce. Na rozdíl od loňské, trochu rozpačité premiéry v Divadle Na zábradlí, se s aktuální Moskoviádou opravdu trefil.