Zkraje 90. let, kdy si ve vrcholných časech Borise Jelcina leckdo myslel, že Rusko nastupuje cestu demokracie, vydal ukrajinský spisovatel Jurij Andruchovyč novelu Moskoviáda. Vylíčil v ní Moskvu a rodící se postsovětský prostor jako děsivé místo plné hnusu, chlastu, blouznění, a především přetrvávajících imperialistických tendencí.
V kontextu dnešní doby působí jeho dílo jako proroctví. „Bohužel je dodnes stále tématem,“ říká sám Andruchovyč, který se do pražského Divadla X10 přijel podívat na zdejší adaptaci Moskoviády v režii Dušana D. Pařízka.
Moskoviádu jste napsal v roce 1993...
Ne, bylo to už v roce 1992, konkrétně v době, kdy jsem pobýval v Bavorsku na stipendiu. Začal jsem psát v únoru a dokončil ji v dubnu. Byla to moje první umělecká rezidence v zahraničí, první návštěva západní Evropy. Ten pobyt trval jen tři měsíce, takže jsem musel psát rychle.
Část ukrajinské společnosti – převážně té internetové – neakceptuje jakoukoli komunikaci s Rusy. Žádná setkání, žádné diskuze, prostě pro nás neexistují. S tím nesouhlasím.