Ač zůstala stejně jako většina divadelních prostor většinu podzimu zavřená, týden před Štědrým dnem pražská Vila Štvanice ožila. Právě zde totiž Viktor Tauš jeho tým uskutečnili další přímý přenos divadelního představení pro Televizi Naživo.
„Byla jsem hodně napjatá, co se vlastně tímto způsobem povede sdělit,“ přiznává po úspěšném skončení natáčení Pavlína Štorková. Diváci totiž mohli sledovat speciální reprízu oceňovaného představení Olga (Horrory z Hrádečku), kde hraje titulní roli Olgy Havlové.
Vedle absence publika se herečka musela vyrovnat s konstantní těsnou přítomností kameramana Martina Douby. „Zásadní je pohled do kamery. Když máme v inscenaci předepsaný pohled do diváků, zde máme diváka v kameře,“ popisuje Štorková rozdíl, na který se musela nachystat během dvou oprašovacích zkoušek.
„První vlna covidu mne zastihla před devíti reprízami Amerikánky. A já se v téhle fázi života cítím být především vypravěčem jejího příběhu,“ vysvětluje režisér Viktor Tauš vznik projektu Naživo. „Hledal jsem cestu, jak příběh vyprávět dál v souladu s realitou, jak z kinematografie udělat součást živé kultury,“ popisuje. Snažil se tedy skrz kameru neredukovat reálný zážitek, ale přinést obstojnou alternativu. Svůj srdeční projekt Amerikánka proto začal natáčet v nezvyklých kulisách opuštěného sirotčince či třeba letiště. Úspěch podnítil vznik televizního kanálu, kde veškerá produkce běží naživo.
„Vnímal jsem, že o živou kulturu není ve veřejném prostoru moc zájem. To nás dovedlo k tomu zoufale naivnímu činu požádat o licenci na provoz vlastní televize. Tam jsme pak začali rozvíjet další formáty.“ Jedním z nich je právě Divadlo Naživo, tedy přenos reprízy divadelního představení, jak tomu bylo ve Vile Štvanice. A Tauš experimentuje dál, diváci proto Olgu sledovali pouze černobíle.
„Diváka bereme mezi herce, kamera se stává jedním z protagonistů příběhu,“ popisuje Tauš, jehož přístup přejali i jiní spříznění režiséři jako Rosťa Novák či Jiří Havelka. „Živá kinematografie samozřejmě není nový formát, ale jde o novinku ve smyslu způsobu snímání divadla.“
Režisér Viktor Tauš při natáčení Divadla Naživo
Přenos představení ve Vile Štvanice zaměstnal kolem dvaceti lidí. „Ale jen za první tři týdny fungování televize Naživo jsme využili 430 lidí. Z osmdesáti procent jde o pracovníky z divadelního světa,“ upozorňuje režisér.
Každé takové natáčení provází příjemné napětí. „S režisérem inscenace mluvím jen pár minut. Je to postavené na vzájemné důvěře. Inscenaci vždy přesvěcuji a někdy upravujeme i scénografii, aby fungovala pro kameru,“ přibližuje přípravy. Režisérka Horrorů z Hrádečku Martina Schlegelová ostatně natáčení ani nebyla přítomná osobně.
Zájem ze zahraničí
„Naštěstí jsou zatím režiséři takové spolupráci otevření a milují náš formát,“ dodává Tauš a přiznává, že se překonáváním nových a nových technických problémů neustále učí. Nicméně také naznačuje, že o projekt je zájem i v zahraničí.
Za ideální situace a znovuotevření divadel by však projekt patrně skončil. „Nepřejeme si nic jiného. Nikdo z nás nechce mít svoji televizi. Od jara to vnímám jako povinnost. Zůstala jen hrstka aktivních souborů. Nebýt aktivní alespoň na síti mi přijde stejné, jako by se někdo rozhodl nejít do práce. Je to čas, kdy je živá kultura důležitější než kdy jindy,“ zdůrazňuje Tauš.
