RECENZE: Horrory z Hrádečku. Tahle hra je o mně, říká Olga Václavovi

Vzácně vyvážená inscenace se povedla Divadlu Letí, které ve Vile Štvanice hraje text věnovaný osobnosti Olgy Havlové. Hravý kus přibližuje život naší první dámy s citem, aniž by přitom rezignoval na zábavu či ironii.

Nedávno zvítězila v anketě Divadelních novin a dá se očekávat, že zaujme i v blížících se Cenách divadelní kritiky. V prostoru pražské Vily Štvanice hraje malý soubor Divadlo Letí v režii Martiny Schlegelové oceněný kus současné dramatičky Anny Saavedry nazvaný Olga (Horrory z Hrádečku), který hravou formou přibližuje život první ženy Václava Havla.

Hororrům silně napomáhá samotné prostředí a tentokrát se tvůrcům zatím nejlépe povedlo využít dispozic vily. Diváci se ocitnou uvnitř havlovské rezidence, pracuje se s dveřmi, okny i venkovním prostorem za nimi.

Plusem je i spolehlivá Pavlína Štorková v titulní roli. Drobná herečka Národního divadla opět podává skvělý výkon. Její Olze místy stačí jen gesta či mlčení. Cílená nepodobnost s titulní hrdinkou vůbec nevadí. Dobře jí sekunduje trojice herců Jiří Böhm, Tomáš Kobr a Pavol Smolárik, kteří v propracovaném reji postav ztvárňují Havla, tajné, bodyguardy, ale třeba i psa, strýčka Miloše či Václava Klause.

A jako se okolo hrdinky točí bezpočet jmen, před diváky se v nechronologickém sledu střídají i jejich životní období – chvíli jsme v dobách disentu, chvíli v prvních prezidentských letech.

Olga (Horrory z Hrádečku)

80 %

Vila Štvanice (Divadlo Letí)

premiéra 23. března 2016

režie: Martina Schlegelová

hrají: Pavlína Štorková, Jiří Böhm, Tomáš Kobr, Pavol Smolárik

Už v úvodu tvůrci ústy Olgy rozpovídanému Václavovi naznačí, že „tahle hra je o ní“, a načrtnou tak celý jejich vztah muže v popředí a ženy v pozadí. V humorných a cíleně divácky vděčných pasážích se dostane na Havlovy milenky i jeho nepraktičnost.

Tvůrci naštěstí okolo klišé „hubaté holky z pavlače a prezidenta nešiky“ tancují s citem a hrdinům pomníky nestavějí.

Dávají tak vzpomenout na tři roky starý úspěch kusu Velvet Havel na Zábradlí (recenze zde). Oproti rozverné režii Jana Friče se zdejší Olga drží více při zemi a možná tak vytváří k Velvet Havlovi protějšek podle stejného vzorce, jakým působil někdejší první pár.