Pro sto tisíc lidí, kteří už koupili lístek na Angeliku, mám dobrou zprávu: čeká vás slušný muzikál. Dokonce nejlepší, který zatím napsal Michal David, nebo z těch, které uvedli v pražském Divadle Broadway.
Po Kleopatře a Třech mušketýrech se David nechal přemluvit zpěvačkou Monikou Absolonovou ke zkomponování romantického příběhu z Francie 17. století, u nás notoricky známého díky pětidílné televizní sáze s Michele Mercierovou v hlavní roli. Ostatně právě jí vzdává hold postava Herečky coby průvodkyně.
Mezi někdejšími filmovými kulisami vzpomíná a nechá oživnout na jevišti slavné scény z osudu krásné markýzy. Michal David zhustil příběh do necelých tří hodin, což vzhledem k rozvleklému příběhu není na škodu, nemusel se ani snažit o přesnou dějovou popisnost – nepřijde zřejmě nikdo, kdo by příběh neznal z televize.
Muzikálová generalita
Ctí skladatele je, že nevykrádá sám sebe – ano, jsou tu místa, kde značku Michal David poznáte, někdy se neubráníte vzpomínce na refrén, ve kterém se žije nonstop. Toho je však minimálně, jinak David vytvořil originál s příjemnými hudebními nápady.
Nejvíc si hrál s romantikou, výborné jsou sólové baladické party Angeliky a Contoire a prakticky všechny duety, které dávají zpěvákům obrovské příležitosti vyniknout.
A to je dobře, Angelika je po čase balzámem na uši. Úterní premiéru zdobilo pět jmen, jejichž výkony se mohou srovnávat se světovou špičkou. Nenápadný Tomáš Trapl nemá problémy s hereckým projevem, umí se písní dojmout i naštvat, nepotřebuje rozmáchlá gesta, vše vyjádří navenek přirozeným zpěvem.
Pak je tu dvojice s hlasivkami, které jako by neznaly hranice - Bohuš Matuš coby první milenec Angeliky Nicolas a Petra Janů alias proradná Contoire. Když začnou zpívat, umí vtěsnat diváky do sedadel a hnát jim mráz po zádech.
Oba čerpají ze svých bohatých pěveckých možností, jejich hlas rozstřikuje emoce na všechny strany. Když jsou tihle dva na jevišti, diváci se tetelí – teď totiž vidí výkony, které patří mezi nejlepší, jež se v českém muzikálu kdy objevily.
Markýza? To je Absolonová
To vrchovatě platí i o dvojici, která si zahrála ústřední dvojici: Monice Absolonové a Josefu Vojtkovi. Ten od premiéry Golema očividně pookřál – zachovává si tvář drsňáka (ne, není to jen kvůli jizvě na tváři), používá charakteristický chraplák, ale, světe, div se, hned za ním jsou ukryté čisté výšky, které doprovázejí romantická dueta. Protože se Vojtek pod režijním vedením Jozefa Bednárika zlepšil i herecky, patří mezi extratřídu.
A sladkou tečkou je Monika Absolonová. Jako by věděla, proč snila právě o Angelice. Jde přitom o pořádný zápřah, protože dívka téměř neodchází ze scény. K markýze se hodí svým jemně zabarveným, zkušeným hlasem, pomocí nějž vyznává lásku i obavy, zatíná zuby, chřadne, raduje se. K Angelice se hodí její krásný obličej a oduševnělá gesta, a když oblékne vypracované kostýmy a začne zpívat, v tu chvíli je radost být v divadle.
Tito zpěváci by si zasloužili stoprocentní hodnocení, ostatní jim poskytují lepší či horší kulisu. Když se silná pětka objeví na scéně, jako byste v hledišti usrkávali pravé šampaňské. Jenže jsou místa, kdy vám k němu budou servírovat houskové knedlíky.
Vilém Čok projevem i zpěvem není králem Ludvíkem XIV., nýbrž jeho karikaturou. Dělá z něj opičáka, nepřibral však ani hrstku důstojnosti, které francouzský dvůr zdobily, ať už dál byl jakýkoliv. Blízkým je mu Lorraine, kterého Jiří Helekal utápí ve zpěvníkové kaši – nelichotivé srovnání se vzpomínkou na Karla Černocha neboli Jeana Valjeana z Bídníků.
Pokud je třešničkou Monika Absolonová, potom nezralou hruštičkou je Ali Amiri. Rozumím tomu, že bylo nasnadě obsadit jej do role sultánova poručníka Bachtiaryho Beje, ale když zpívá česky, vznikají ze slov zvláštní komické útvary. Přitom je tu i hvězdná chvíle Amiriho – když zpívá persky, vytváří unikátní atmosféru. Žel, nezůstalo u toho.
Škoda těch trapných chvil
Přesto se na dno Angelika nepouští zpěvem, nýbrž humorem. A tady už servírují hodně rozvařené knedlíky. Dvojice komických postav Gena a Steliena – Čechů, kteří procházejí dějem v epizodních rolích – se prý musí starat o zábavu, než se přestaví scéna.
Jenže ten, kdo jejich scénky vymýšlel, si zřejmě pro inspiraci pustil sérii Kameňáků nebo na půdě objevil zašlá vydání socialistické zábavy jménem Dikobraz. "Je to zlatý vemeno s parukou," tvrdí o králi. "Nebo francouzský brambory, jsem o nich napsal knížku, ty vole," říká Petr Novotný coby Geno, když vyjmenovává "francouzské" výdobytky.
"Tak já mu dám nakonec francouzáka," kontruje o králi kolega v podání Jana Kuželky. Ať je autorem těchto scén kdokoliv, Angelice tím uškodil, neboť do jinak slušného muzikálu propašoval trapnost. Takovou, která se i při premiéře dala krájet.
Škoda, Angelika tím v hodnocení přišla o hodně procent. Ale stále jí zůstávají kostýmy, zajímavé inscenační nápady, hudba, skvělá, i když málo využitá company. Ale hlavně: Absolonová (střídá se s Leonou Machálkovou a Dashou), Vojtek, Janů, Matuš a Trapl – to je pět zážitků, pro které se i přes zmíněné výtky vyplatí na Angeliku vypravit.
MICHAL DAVID - Angelika
Divadlo Broadway, Praha. Hudba Michal David, texty Lou Fanánek Hagen. Zpívají Monika Absolonová (Leona Machálková, Dasha), Josef Vojtek (Marian Vojtko, Zbyněk Fric), Petra Janů, Bohuš Matuš a další. Délka 180 min., premiéra 6. března.
Hodnocení MF DNES: 60%
