RECENZE: The Sinking City ukrývá skvělou zábavu pod nánosy zbytečností

The Sinking City mohla být skvělá detektivní adventura. Místo toho je jen další nevýraznou hrou v otevřeném světě, která své nejlepší části dávkuje až příliš vzácně.

Ještě loni to vypadalo, že herně pozitivní fanoušci hororového spisovatele H. P. Lovecrafta budou mít po dlouhé době zase žně. V krátkém období totiž měly vyjít rovnou dvě hry inspirované dílem tohoto poněkud kontroverzního autora. Jenže loňské Call of Cthulhu dopadlo jaksi nemastně neslaně (viz naše recenze) a s politováním vám musím říct, že The Sinking City není o moc lepší.

Autoři chtěli udělat další L.A. Noire, ale nemají na to peníze ani talent.

Ukrajinské studio Frogwares už je na scéně skoro dvacet let a za tu dobu nasbíralo spoustu zkušeností. Jejich největším úspěchem jsou hry ze série o Sherlocku Holmesovi, které představují dokonalou ukázkou toho, jak by měly vypadat adventury v 21. století. Kromě sbírání důkazů a dlouhých rozhovorů v nich musíte i všechny nashromážděné informace správně interpretovat, nelze se tedy spolehnout na potupný systém zkoušení všeho na všechno.

Na podobných základech je postavené i jádro The Sinking City. Jenže autorům bohužel už tento léty prověřený koncept zřejmě přestal připadat dostatečně cool. Místo lineární a pečlivě dávkované náplně tak nově nabízejí otevřený svět a akční hratelnost se survival prvky. Bohužel.

 Zatímco příběh a detektivní část hry jsou jako vždy na vysoce nadstandardní úrovni, na vytvoření open world akční adventury ve stylu L.A. Noire Frogwares prostě nemají dostatek zkušeností ani financí, a stojí tak až několik kroků za dnešním standardem.

Tato hra je jen pro největší příznivce H. P. Lovecrafta.

Herní svět je tu mrtvý, prázdný a kromě několika předpřipravených lokací, které hrají v příběhu důležitou roli, působí nudně genericky. To samé pak lze říct i o soubojích, které by neobstály ani v deset let staré béčkové střílečce. Chápu, že je v hororu důležité, aby hlavní postavě hrozilo nějaké skutečné nebezpečí. Ovšem prostředí lovecraftovského světa přeci nabízí mnohem větší potenciál než jen několik generických monster, potulujících se nazdařbůh po ulicích a ochotně čekajících na ránu z milosti. Bojový systém je tu naprosto tragický, a vedle možnosti střílet z několika druhů zbraní, nabízí jen zbytečný úder zblízka.

Kdyby tak autoři zůstali u původního konceptu posledního dílu Sherlocka, udělali by daleko lépe. Protože co se týče příběhu a detektivní práce stojí hra pevně v kramflecích, což díky českým titulkům může ocenit každý. 

Cestování lodičkou je zdlouhavá nuda. Navíc se nedá pořádně ovládat.

Jakožto soukromý detektiv Charles Reed se vydáváte do města Oakmond, které se jen těžko vzpamatovává ze záhadné potopy, která jej nedávno postihla. Některé ulice jsou stále zaplavené a je nutné se po nich pohybovat ve člunu, i „lepší“ čtvrti jsou však plné špíny a polorozpadlých ruin. Po vizuální stránce atmosféra funguje na výbornou, příběhová část jí však alespoň ze začátku příliš nepomáhá. Hra má vyloženě raketový rozjezd, kdo by čekal nějaké pomalé budování napětí, bude zklamán. Od prvních okamžiků se tu potkáváme se zmutovanými rybími lidmi, příšery vyskakují z úkrytů a Reed se musí vyrovnávat se záchvaty šílenství. Je to trochu škoda, například zdlouhavý znepokojivý úvod klasiky Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth byl na hře tím nejlepším a na slavný útěk z hotelového pokoje vzpomínám i po 14 letech. Žádnou podobně silnou scénu Sinking City nenabízí, naštěstí to však dokáže vynahradit jiným způsobem.

Souboje ve hře neměly být. Není na nich dobrého vůbec nic.

Příběh se skládá z několika samostatných případů, které jsou navzájem propojeny dějovou linkou. Každý z nich je svým způsobem originální, což kupodivu platí i pro řadu těch nepovinných, které ve hrách často slouží jen jako vata. Během vyšetřování budete postupovat jako klasický detektiv: vyslýchat svědky, prozkoumávat místa činu, vyhledávat v archivech, rekonstruovat proběhlé události a podobně. Všechny nalezené indicie poté musíte vzájemně propojit dohromady. The Sinking City je nelineární, a tak vám dá docela velkou svobodu, jak s důkazy naložit, většina případů má i několik možných vyústění.

Na základě zvolené obtížnosti vám pak hra napovídá, přičemž na tu nejtěžší jsem se několikrát zasekl. Ovšem takovým tím chtěným způsobem, kdy jsem věděl, že stačí jen jeden drobný dílek a celá skládačka se složí. Odměnou je vám pak kromě bodů zkušenosti (RPG prvky a crafting tu bohužel také nechybí) především pocit zadostiučinění, což je v dnešní mainstreamové produkci malý zázrak.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

The Sinking City je skvělá hra, která ovšem ukázkově mrhá svým potenciálem. Místo aby se autoři soustředili na to, v čem jsou nejsilnější, nacpali do hry spoustu moderního balastu, který tam nepatří. Crafting, strom schopností, průzkum otevřeného světa či akční souboje se do příběhové adventury prostě nehodí, ani kdyby snad byly zpracovány pořádně. Což nejsou.

Ve výsledku tu tak máme hru, která své nejlepší vlastnosti před hráči skrývá a je jí nutno věnovat spoustu trpělivosti. Ale proč, když je venku tolik jiných skvělých her? The Sinking City je jen pro největší fandy Lovecrafta.

Druhý pohled PC hráče

Mýtus Cthulhu je má srdcová záležitost. Dá se říci, že z herní tvorby jsem hrál téměř vše, kde se mihnou chapadla Cthulhu nebo ze vzdálených prázdnot mrazivého kosmu zaduní Azathothovo bublání. I přes to, kolik se na herní scéně v posledních letech vyrojilo her adaptujících díla mistra Lovecrafta, stále za špičku považuji The Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth z roku 2005.

Šlo o stealth/akční atmosférický detektivní horor, který dokázal chytře propojit lore Mýtu Cthulhu a naservírovat nezapomenutelný zážitek. Proto má u mě The Sinking City jedno velké plus, protože právě Dark Corners of the Earth mi připomnělo. 

Frogwares jsou kluci šikovní. Detektivní hry dělat umí a už se otřeli o kosmické hrůzy v Sherlock Holmes: Procitnutí (naše recenze). Co jim však příliš nejde, jsou vyloženě otevřené světy a akční pasáže. Na co The Sinking City doplácí, je zbytečně obrovské prostředí města připomínajícího Benátky v těch horších časech. Přeprava z místa na místo je úmorná a „pilotáž“ člunu nudná. Pokud mělo jít o podobně meditativní zážitek jako v Sunless Sea tak já se moc nebavil. To stejné platí o soubojích, šly by udělat rozhodně lépe. V momentě, kdy se ale začne konečně zase něco dít, vy vyšetřujete případy, pátráte a odkrýváte nové indicie, zjistíte, že samotné jádro je vlastně Sherlock Holmes: The Devil's Daughter se vším všudy, což znamená jinými slovy spoustu zábavy. Autoři si i dali práci s lore a atmosféra hry a jejích podivných obyvatel je nezapomenutelná. O to víc s českou lokalizací, která si příjemně umí hrát s jazykem. Zdejší obyvatelé jsou zádumčiví, staromilští a nemají v lásce cizince. Proniknout do jejich světa vás bude stát nejen spoustu detektivního úsilí, ale třeba i pochopení kultury, symboliky a specifické řeči.

Z Sherlock Holmes: The Devil's Daughter si hra bere i ovládání. Na PC se ovládá dostatečně intuitivně, myš je velkou výhodou nejen v akčních pasážích, ale i při pohybu v nabídkách. Jediné s čím jsem se pral, byla k uzoufání pomalu scrollující mapa.

Technická stránka hry není špatná. Hra běží i na starší sestavě bez potíží na plné detaily. Při hraní jsem narážel spíš na bugy humorného ražení. Procházející postavy se najednou propadly do země, když jste proběhli kolem zametače a narazili do něj, koště zůstalo zametat ve vzduchu a pracant si v klidu odpochodoval pryč. Nejsem si jist, zda za to mohlo detektivovo šílenství nebo špatný kód hry, ale bavil jsem se tím dobře.

Frogwares se ze svých předešlých chyb nepoučili a vrhli se do hry, která jim samotným herním žánrem úplně nesedí. The Sinking City je na jednu stranu promrhaný potenciál, na stranu druhou stále nejlepší herní adaptace mýtu Cthulhu za hodně dlouhou dobu s perfektním lore a atmosférou. Pro fanoušky kosmického hororu jasná povinnost, pro milovníky temných detektivek zajímavý zážitek. Pro hráče nepolíbené těžko uchopitelný titul. Pro ty, co bojkotují Epic Store, na PC titul přímo nedosažitelný.

70 %

Jan Kouba