Středa 19. února 2020, svátek má Patrik
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Středa 19. února 2020 Patrik

RECENZE: Call of Cthulhu je jen zábavnou přehlídkou hororových klišé

  10:00aktualizováno  10:00
Ani svět kultovního spisovatele hororů H. P. Lovercrafta, pěkná grafika či důraz na nelinearitu nestačí k tomu, aby bylo Call of Cthulhu něčím víc než jen tuctovou hororovou historkou.
65

Call of Cthulhu

Platforma: PC, XboxOne, PlayStation 4
Výrobce: Airship Syndicate

  • Zlověstná atmosféra
  • Pěkná grafika
  • Možnost více způsobů řešení
  • Příběh je jedno velké hororové klišé
  • Vedlejší postavy nedostávají dostatek prostoru
  • Nelinearita je jen zdánlivá

Herní karta

Herních adaptací díla kultovního spisovatele H. P. Lovecrafta už vyšlo tolik, že když je vloni chtěl Honza Hanáček všechny připomenout, nestačil mu na to jeden článek

Call of Cthulhu

Ke Call of Cthulhu lze mít spoustu výhrad, depresivní atmosféru však dokáže vyvolat spolehlivě.

Tou nejlepších z nich i přes své stáří zůstává akční adventura Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth (naše dobová recenze). Přiznám se, že jsem ji nikdy nedohrál do konce, protože jsem se u ní prostě moc bál, doteď si však pamatuji fantastickou scénu útěku z hotelového pokoje.

Dnes recenzovaná hra má sice téměř stejný název, podobně intenzivní zážitek v ní však nenajdeme. Řemeslně je sice vše zvládnuto perfektně, dohromady však všechny prvky příliš neladí a čerstvě po dohrání mám potíže vybavit si byť jen jediný výraznější moment.

Na vině je především scénář, který snad už nemohl být béčkovější. Jakožto soukromé očko Edward Pierce se vydáváte na odlehlý ostrov Darkwater vyšetřit záhadnou smrt rodiny Hawkingsových. Kromě sídla výstředních boháčů je na ostrově už jen velrybářská vesnice plná obskurních charakterů, kterým Edwardova přítomnost evidentně leží v žaludku. Potud vše v pořádku, autoři ostatně využívají licence stejnojmenné deskové hry, a i když jsou její kulisy notně okoukané, samy o sobě stále ještě fungují.

Call of Cthulhu

Ve hře se krví a brutalitou nijak neplýtvá.

Problémem je, že ani později nenarazíme na nic, co by se nějak vymykalo očekávatelnému průběhu. Příběh peláší kupředu zběsilým tempem a postavy se vynořují a zase zanořují tak rychle, že si k nim nestihnete vybudovat žádný vztah. Veliké příběhové zvraty tak vyzní dost naprázdno, smrt nebo zrada lidí, se kterými jsem do té doby strávil tak 15 minut, mě nechaly zcela chladnými. Nepomáhá ani zbytečná komornost celé zápletky. Navzdory pompézním řečem o obrovských prastarých bozích, děsivých příšerách a fanatickém kultu smrti se pohybujeme jen v hodně omezených prostorech a po většinu času řešíme jen banality typu hledání ztraceného hasáku.

Call of Cthulhu je v jádru adventurou, ale k žánru přistupuje moderním způsobem. Místo zběsilého kombinování věcí z inventáře hra spíše spoléhá na RPG prvky a nebojí se ani akčních pasáží, což bohužel na papíře vypadá zajímavěji než ve skutečnosti.

Call of Cthulhu

Největším problémem hry je, že jsou vedlejší postavy málo propracované a jejich osud vám tak bude ukradený.

Hráčova postava je definována řadou atributů, které jí umožňují řešit problémy různými způsoby. Například agresivního hlídače můžete odzbrojit, přemluvit anebo vyděsit, podle toho, jestli jste investovali získané zkušenosti do síly, výřečnosti anebo psychologie. Jenže na tom, jak to uděláte, ve výsledku nezáleží. Větvení příběhu na základě hráčových akcí je minimální. Výsledkem tak není pocit naprosté svobody, ale spíše zbytečnosti z toho, že vlastně nezáleží na tom, jakým způsobem budete svoji postavu profilovat.

Ani slibované „jedinečné herní mechanismy příčetnosti a psychologické krize“ nejsou nic světoborného. Když je Edward ve stresu, lehce se vám deformuje obraz a okolní zvuk, nic, co bych v obdobné podobě neviděl už mnohokrát.

Call of Cthulhu je tak jednoduchá adventura, až bychom ji mohli téměř zařadit do nelichotivé krabičky „walking simulatorů“. Všechny aktivní předměty jsou snadno viditelné už zdálky a tak prakticky ani není možné zakysnout.

To samé lze říct i o akčních nebo plížících pasážích, kde mi to tedy vadilo mnohem méně. Nepřátelé jsou slepí a hloupí, a i když vás někdy spatří, většinou stačí zaběhnout za nejbližší roh a máte od nich pokoj. Možnost zemřít však jednoznačně zvyšuje už tak hustou atmosféru, přitom hra není  frustrující a při nejhorším se dá průchod naučit metodou pokus/omyl.

Fotogalerie

Ona vůbec atmosféra je to nejlepší, co hra nabízí, a to především díky pohledné grafice postavené na Unreal enginu 4. Nasvícení některých scén je působivé, ať už se bavíme o mlhou přikryté přístavní vesnici, nebo o opuštěném strašidelném domě. S postavami je to trochu horší, na můj vkus jsou až příliš stylizované, ale působí odpudivě a ošklivě, což bylo evidentně cílem.

Další plusové body hra dostává za českou lokalizaci formou titulků, a to i ve verzi pro PS4, majitelé Xboxů si musí vystačit s originálem. Je však bohužel patrné, že překlad probíhal bez znalosti kontextu. Občas nesedí mužské a ženské rody, občas je nějaká věta zbytečně krkolomná, ale v dnešní době jsme rádi alespoň za něco.

Hlavním problémem Call of Cthulhu je tak nevýraznost. Podívat se na konec mi trvalo nějakých 10 hodin a nenudil jsem se ani chvilku, to však v dnešní době nestačí. Jako hororová jednohubka funguje výborně, ale nenabízí nic, kvůli čemu by ji mohl doporučit i někomu jinému než skalním příznivcům žánru. Ale pokud už máte dohraný Outlast, Amnesii nebo Somu a stále nemáte dost, s Call of Cthulhu určitě neprohloupíte.

Autor:

Hodnocení hry

Redakce

65 %

Čtenáři

79 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 58 čtenářů

  • Nejčtenější

Neprošvihněte! Nejlepší česká hra dekády je dočasně zadarmo

Přelomové dílo českého videoherního trhu je dočasně zadarmo. Pokud jste se ke Kingdom Come dosud nedostali, lepší...

Slavní streameři vydělávají miliony, přesto jim děti posílají své kapesné

Díky donate programu mají lidé možnost posílat oblíbeným hráčům spropitné. Nejčastěji jde o drobné částky v řádu...

Výrobní náklady PlayStationu 5 jsou zhruba 450 dolarů za kus

Společnost Sony se podle Bloombergu potýká s vysokými výrobními náklady nadcházející konzole PlayStation 5, a to zhruba...

KVÍZ: Poznáte nejslavnější záporačky z videoher?

Ženy ve hrách už dávno nejsou jen bezmocné princezny, které čekají, než je zachrání svalnatý hrdina. Naopak, některé z...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Neměl jsem svoji hru dělat politicky korektní, lituje slavný vývojář

Cliffy B, jeden z hlavních mozků populární série Gears, po založení vlastního indie studia neuspěl. Jeho multiplayerová...

Premium

Trend u rozvodů: čím dál více dětí končí ve střídavé péči

Neustálé pendlování mezi dvěma domácnostmi dětem škodí, varují odborníci. Ve střídavé péči je v Česku stále více dětí....

Premium

Jak se falšuje maso. Šunku bez „éček“ by nikdo nekoupil, říká odborník

Podvody s potravinami jsou staré jako lidstvo samo. Jen se postupně změnily metody. „Za záměnu hovězího masa za koňské...

Premium

Karlův most je jen most, stěžují si turisté. Kritika nešetří ani další památky

Do Česka loni přijel rekordní počet turistů. Památky si u nich leckdy vysloužily i bizarní recenze na internetu,...

  • Další z rubriky

RECENZE: War Thunder je snem všech milovníků vzdušných bitev

War Thunder uspokojí více i méně náročné piloty. A nadchne technickým provedením.

RECENZE: Legenda z roku 1984 nepokračuje. Moderní Karateka je odpad

Původní Karateku naprogramoval v roce 1984 student univerzity Yale Jordan Mechner, který později přivedl na svět herní...

RECENZE: Might and Magic X je úžasný návrat strojem času o 15 let zpět

Málokdo se dnes odváží vyrukovat s tak hardcore retro titulem, jakým je desáté Might and Magic. Vzpomínky ožívají.

RECENZE: Kniha Zaklínač a jeho svět zaujme především fanoušky hry

Nakladatelství Crew vydává ve spolupráci se společností Fantom Print knihu, která potěší fanoušky herní série o...

Najdete na iDNES.cz