Hlasovat pro hru roku 2022, s níž je spojená soutěž o PlayStation 5, můžete na této adrese. Pokud si chcete zahlasovat i ve vedlejších anketách, naleznete je všechny hezky na jednom místě zde.
Pentiment
Ondřej Martinů – Pentiment je mojí hrou roku. Byl to hodně těsný boj, jelikož nový God of War mám v čerstvé paměti, nicméně jsem se nakonec nemohl ubránit dojmu, že ve světě Pentimentu jsem se opravdu dovedl ztratit na dlouhé hodiny ještě o něco důkladněji. Kouzlo této hry tkví nejenom ve výborně napsaném scénáři, ale celkově i v tom, že umí mnohonásobně předčít úvodní dojem jakožto „jen další indie hry z Xbox Game Passu“. Hrát Pentiment je v podstatě jako číst výbornou detektivní sérii knih a hra je důkaz toho, že žánr adventur má pořád ohromný potenciál i pro velká herní studia.
God of War Ragnarok
Na druhé místo dávám God of War Ragnarok, u kterého asi není moc důvodů snažit se tuto volbu nějak obhájit. Je to vysoce kvalitní a skvěle napsaná hra, u které se dají strávit desítky hodin a pořád vám bude líto, že ji jednou budete muset dohrát. Byla to strhující podívaná, kterou jsem si dosyta užil, a doufám, že God of War bude i nadále takto prominentní a vysoce žádanou značkou na PlayStationu.
PowerWash Simulator
Třetí místo bych udělil PowerWash Simulatoru. Ano, té hře, které jsem sám v recenzi udělil 70 procent, jelikož je objektivně zkrátka tak trochu nudná a monotónní. Jenže jak mi došlo až poté, právě tohoto žánru her jsem si letos opravdu cenil: titulů, u kterých se nemusím soustředit jen na samotnou hru, ale třeba u nich poslouchat podcast nebo hudbu. Je to skvělý nástroj k relaxaci, díky němuž jsem měl po hodině hraní pocit, že vedle odreagování se jsem také načerpal něco nového ze zvoleného podcastu nebo našel nové interprety ve službě s hudebním streamingem. Právě PowerWash Simulator odstartoval potřebu najít víc takových, za což jsem mu hodně vděčný.
Kirby and the Forgotten Land
Ondřej Zach – Na první místo dám Kirby and the Forgotten Land, kouzelnou 3D hopsačku se skvělým level designem. Je to také první hra, kterou jsme se synem dohráli spolu v kooperaci, takže pro mě bude mít už navždy zvláštní místo v srdci. Na druhé místo dám fantastické JRPG Xenoblade Chronicles 3 a na třetí dám Pokémon Arceus, který ukázal, že tradiční série to může zkusit i trošku jinak.
Čestnou zmínku za mě ještě zaslouží kartičky Marvel Snap, stále chytlavé zápasy ve Splatoon 3, vynikající strategie Mario + Rabbids Sparks of Hope, Two Point Campus, mlátička Teenage Mutant Ninja Turtles: Shredder’s Revenge a nesmyslně podceňované Switch Sports. Za mě skvělý rok, který jsem si opravdu užil.
Elden Ring
Jan Kouba – První místo je jednoduché: Elden Ring. FromSoftware zvládl přesun do open world perfektně, otevřený svět uchopil neotřele a očividně to zabralo. Pokud existuje tento rok hra, u které jsem utopil moře času, je to Elden Ring. Nutno dodat, že God of War Ragnarok, největšího potenciálního rivala, mám naplánovaného až na vánoční svátky.
Zbytek už nejde tak snadno seřadit, tento rok vyšlo mnoho nápaditých a nezapomenutelných titulů. Můj zrzavý kocour by mi neodpustil, kdybych nezmínil Stray. Při Game Awards mě hryzl do ucha právě v momentě, když byla o hře řeč, čímž dal najevo, že to je pro něj hra roku. Stray bych dal do žebříčku i bez ostentativního nátlaku kocoura. Annapurna Interactive si prostě umí vybírat menší oduševnělé tituly, které ve vás zanechají stopu.
Další menší hry, které jsem si nadmíru užil, byly retro stylizovaný Cultic nebo duchovní nástupce Portal The Entropy Centre či Total War: Warhammer III. Těch her je ale mnohem víc.
Teenage Mutant Ninja Turtles: Shredder's Revenge
Honza Lysý – Tady asi půjdu (jak mám ve zvyku) proti proudu a nevyberu očekávatelné hity, kterých se letos pár objevilo. Já se totiž pobavil lépe u jiných projektů. Například u vynikající retro záležitosti Teenage Mutant Ninja Turtles: Shredder’s Revenge. Už fňukám dlouho s tím, že mě málokterá záležitost pobaví stejně jako hry z mého mládí, ale tato pecka to zvládla.
Hodně si mě získala i absurdní fantasy/sci-fi střílečka Tiny Tina’s Wonderlands. Borderlands mám opravdu rád, a pokud vezmete tuhle značku a okořeníte ji o fantasy prvky, podle mě tím nešlápnete vedle – a dovolím si tvrdit, že Tiny Tina’s Wonderlands jsou toho důkazem.
Je to pro mě samotného překvapení, ale nakonec se mezi mé oblíbence vyškrábala i komiksovka Marvel’s Midnight Suns. Chvíli trvalo, než jsem si k ní našel cestu, ale nakonec jsem zjistil, že u ní trávím mnohem víc času, než bych původně čekal. Ano, tlačení do budování přátelských vztahů mi stále přijde otravné a hovory často přeskakuji, ale souboje mě baví, a to hodně.
Horizon: Forbidden West
Martin Kaller – Musím říct, že tady to mám hrozně jednoduché. Přes čtyři sta hodin strávených v PS5 světě Horizon: Forbidden West dává celkem jasnou odpověď, kterou hru mám osobně na piedestalu. Nápaditý konfrontační rámec, nabízející různé způsoby vypořádání se s problémy, počítaje v to přebohatou množinu nepřátelských strojů, mě dosud nepřestal nudit. A třebaže zdejší dobrodružství samozřejmě má své chyby, Aloy mi převelice přirostla k srdci. Ostatně, kdo je bez chyby, ať hodí Kallerem.
Persona 5 Royal
Petr Zelený – Letos mě uchvátilo hned několik her z různých žánrů. Opravdu hodně času (a taky potu a nervů) jsem nechal ve světě Elden Ringu, k němuž se určitě ještě někdy vrátím, momentálně mě zase zaměstnává dřív výhradně konzolová Persona 5 Royal. Mezi těmito dvěma kousky můžu z letošní produkce doporučit ještě třeba Warhammer 40k: Daemonhunters nebo poměrně tuhého Loopmancera. Taky jsem letos doháněl spoustu restů z minulosti, třeba Doom Eternal s oběma datadisky nebo ještě starší sci-fi Prey. Obojí můžu také vřele doporučit.
Hubris
Honza Strachota – Rok 2022 pro mě osobně nepřinesl žádné dramatické změny v tom, co hraji. Z recenzovaných her jsem si nedávno oblíbil Hubris, ale dál se držím svých stálic, což jsou Microsoft Flight Simulator (2020), Planet Nomads a těžce modovaný Skyrim VR, potažmo Enderal. A v hraní těchto her budu pokračovat i v roce 2023, kdy se k nim snad ještě zařadí Starfield.
Honza Žďárský
1. God of War Ragnarok
Elden Ring
2. A Plague Tale Requiem
3. Horizon Forbidden West
God of War Ragnarok
Na první místo jsem dal dvě hry, a to z toho důvodu, že svádí naprosto vyrovnaný výkon. Obě hry jsou skvělé. Pokud bych měl vybrat jenom jednu hru, byl by to nový God of War, a to především z toho důvodu, jak tvůrci dokázali hlavní postavu citlivě citově vykreslit jako starostlivého otce bez toho, aby ta postava zároveň vypadala, jako by prošla lobotomií.
Honza Srp - Kdybych chtěl být objektivní, musím za hru roku zvolit God of War: Ragnarok, kterému vlastně nelze nic vytknout. Skvěle vypadá, má napínavý příběh a v neposlední řadě vydží opravdu na dlouho, takže pokud chcete vidět vše co nabízí, sebere vám vyšší desítky hodin života.
Jenže já objektivní být nechci a v této anketě naštěstí ani nemusím, tak ho řadím až na třetí místo. Před něj se totiž v mých očích dostala Syberia: A World Before, což je podle mě nejlepší adventura minimálně poslední dekády. Benoit Sokal se s naším světem rozloučil ve vrcholné formě a jeho talent bude v herním průmyslu chybět jako málo co jiného. Čert vem, že je to po technické stránce bída, která má problémy i na nových konzolích, stejně tak ne každá použitá hádanka je zajímavý a podnětná. Melancholická náplň dělá ze Syberie nezapomenutelný skvost.
A Plague Tale: Requiem
Prestižní titul „Hra roku Jana Srpa™“ si ale letos odnáší A Plague Tale: Requiem. První díl byl za mě těžce přeceňovanou záležitostí, ve dvojce ale autoři zlepšili vše co mohli. Příběh je daleko rozmáchlejší, hratelnost už nespočívá jen v metodě pokus/omyl a navíc to proklatě dobře vypadá. Tím nejdůležitějším jsou ale emoce. Hlavní postavy trpí jako v The Last of Us (ta scéna s matkou!) a už dlouho jsem po uzavření příběhu neměl tak silný pocit zadostiučinění jako tady.
Abych nebyl jen nudně pozitivní, tak si ještě postesknu nad pro mě nepochopitelnou adorací kočičí hry Stray. Může mi někdo prosím v komentářích slušně vysvětlit, čím si tato prvoplánová banalita vysloužila takovou oblibu? Přijde mi jakoby celá herní veřejnost trpěla toxoplazmózou...
