RECENZE: Čekali jsme hodně, přesto nás nový God of War uzemnil

Pokračování vynikající akce God of War je lepší, než jsme si vůbec uměli představit. Na skvěle fungující hratelnost dobře známou z minula dokázali vývojáři nabalit strhující emocionální příběh, který svým záběrem jen těžko hledá v současné době konkurenci.

Největší playstationové hity v posledních letech vychází i na PC a konzole tak v očích mnoha fanoušků přichází o svojí exkluzivitu. Protože proč si domů kupovat další krabičku na hraní, když stačí chvíli počkat a můžete si to samé zahrát i na domácím počítači? God of War: Ragnarök na tuto otázku dává nekompromisní odpověď – protože na některé věci jednoduše čekat nechcete.

V prvních hodinách si ani nevšimnete výraznějších rozdílů oproti minule.

Že je nový God of War skvělý asi překvapí málokoho, už z minula totiž měli vývojáři postavený hutný základ. Na pohled líbivou nicméně poněkud pitomoučkou značku dokázali odvážným restartem povýšit na emocionální drama o komplikovaném vztahu otce se synem, stereotypní hratelnost spočívající většinově jen v co nejrychlejším mačkání tlačítek pak nahradili daleko sofistikovanější a dospělejší náplní (viz naše recenze).

Přestože se hra v roce 2018 dočkala vřelého přijetí od hráčů i kritiků, brzké oznámení Ragnaröku vzbudilo v mnohých spíše rozpaky. Od začátku totiž působilo poměrně neambiciózně a spíše jako větší datadisk než nová hra. A na rovinu, tohoto pocitu jsem se nezbavil ani po úvodní pasáži, ze které jsem před 14 dny psal preview. „Ragnarök je prostě God of War se vším všudy, ale bez něčeho zásadního navíc,“ domníval jsem se tehdy. Jenže zatímco u drtivé většiny her platí, že po pár hodinách už vývojáři ukázali vše co umí a lze tak dělat závěry, teď zpětně vidím, že jsem v té době z Ragnaröku neviděl vůbec nic.

Jednou z největších novinek je fakt, že si tentokrát občas zahrajeme i za mladého Athrea.

Jestli mohu takhle ze začátku ze hry něco vypíchnout, je to její obrovská rozloha. Ani první díl nebyl zrovna drobek, tentokrát se ale bavíme o nějakých čtyřiceti hodinách hraní, což by byla slušná porce i na nějaké RPG odehrávající se v otevřeném světě. Jenže tady jde o pečlivě zrežírovanou „koridorovku,“ která vás nijak nezdržuje generickými nepovinnými úkoly, dobýváním nepřátelských základen, grindem za zkušenostmi a dalšími nadbytečnými aktivitami, kvůli nimž jsou si všechny hry od Ubisoftu tak navzájem podobné. Ne, tady je každá scéna, každý souboj, vedlejší mise i každý schovaný sběratelský předmět ručně naaranžován a tak vás hra i po desítkách hodin nepřestane udivovat novinkami.

Navzdory mnoha dobrodružstvím má Kratos stále pečlivě zastřižený vous a dohladka oholenou hruď.

Ano, řadoví nepřátelé se opakují, ovšem pokaždé jsou namícháni trochu jinak, což v kombinaci s měnícím se okolním prostředím dává vzniknout unikátním situacím. Jinak se proti nemrtvým bojuje mezi zrcadly schopnými odrážet vržené zbraně, jinak zase pokud na vás zaútočí s podporou lučištníků. Bojový systém je prakticky totožný jako minule, což znamená, že musíte dávat pozor především na taktický pohyb po bojišti a dobře načasované úskoky a bloky. Na předposlední obtížnost byla hra poměrně nekompromisní, nikdy se ovšem nezvrhla v klasickou „soulslike“ frustraci a také vás nenutí opakovat dlouhé pasáže. Ze začátku jsem měl pocit, že se obtížnost střetnutí po pár nepovedených pokusech automaticky o něco sníží, ale není to pravda, prostě se jen hráč opakováním zlepšuje a učí. Samozřejmě to však neznamená, že by ani později nedocházelo k mnoha vypjatým scénám:

Honza Srp @Honzeecheck

Takhle se pozná dobrej boss fight, nevydržela guma na ovladači :-D https://t.co/OAwS7faEuL

31. října 2022 v 8:18, příspěvek archivován: 3. listopadu 2022 v 11:59

oblíbit retweet odpovědět

Příliš novinek nenajdeme ani v častých hádankách, jejichž řešení většinou spočívá v nalezení ideální pozice odkud lze někam hodit sekeru, ovšem těch variant, kterých je na tomto jednoduchém principu možné vymyslet, je prakticky bezpočet.

Souboje i hádanky jsou zastoupeny rovnoměrně, tempo hry je ovšem naštěstí nepředvídatelné. V některých pasážích se prakticky jen mluví, jindy zase postupujete od souboje k souboji, v každý okamžik ovšem víte, proč zrovna máte dělat, to co po vás hra chce. Herní náplň tak oddaně slouží vyprávění příběhu, nikoliv naopak, jak tomu bohužel bývá často zvykem.

I tentokrát zde nalezneme lehké RPG prvky, nemusíte se však bát, že byste museli trávit dlouhý čas studováním statistik.

A tím se konečně dostáváme k tomu nejlepšímu co hra nabízí. Zatímco samotná hratelnost vlastně jen kopíruje dobře známé principy z mnula a až na pár nových schopností nepřináší nic zásadního, příběh hry je naprosto famózně vygradován. Zprvu mi vadilo, že vývojáři nevyužili bohaté nabídky různých světových mytologií a zasadili příběh o zabijákovi bohů opět do té severské, nakonec se to však ukázalo jako ten nejlepší nápad. Díky přímému propojení s předchozím dílem totiž dostali obrovské množství prostoru k vykreslení všech charakterů a jejich vzájemných vztahů do nevídané hloubky.

Získejte zdarma hry na PlayStation 4 a PlayStation 5 včetně novinky God of War

Jak už je z názvu patrné, hlavní hrdinové si po úspěšném splnění předchozí výpravy příliš neodpočinou, jelikož se podle starých proroctví blíží Ragnarök, poslední bitva mezi bohy, která má rozhodnout o osudu světa. Kratos a jeho syn Atreus se ovšem chtějí předpovězenému osudu vzepřít…

Sice se po většinou budeme pohybovat ve stejných lokacích jako minule, nabídnou však daleko působivější scenérie.

Takto zestručněno to vypadá jako další heroický příběh o záchraně světa, ale nenechte se mýlit, God of War je v jádru téměř intimním příběhem o několika málo jedincích. Minulý díl táhl dopředu hlavně vyvíjející se vztah mezi otcem a synem, tentokrát do něj ovšem zasahují i další postavy.

V průběhu své dlouhé cesty narazíte na mnoho nových spojenců i nepřátel, kteří rozhodně nejsou jen dvourozměrní paňácové a tak vás čeká mnoho zajímavých a především dostatečně vysvětlených zvratů. Ne, žádný z nich nemá razanci golfové scény z The Last of Us 2, ale i tak doporučuji přísně se vyhýbat jakýmkoliv spoilerům, které touto dobou už čile kolují po internetu.

Zůstalo bohužel i poměrně zdlouhavé cestování skrze strom Yggdrasil.

Ještě důležitější než samotný příběh je ovšem jeho prezentace. Teď nemyslím ryze tu technickou, o které si něco povíme v závěru, ale spíše tu uměleckou. Herecké výkony jsou famózní , dialogy skvěle napsané a i ti největší záporáci mají pro své jednání pochopitelnou motivaci. Všechny filmové scény jsou navíc dokonalé naaranžované, obzvláště s přihlédnutím k faktu, že je hra opět snímána na jeden dlouhý záběr a neobsahuje žádné střihy.

Autoři moc dobře vědí, že méně je někdy více a tak vedle našlapaných akčních scén najdou i prostor na zklidnění, když třeba minutu sledují unaveného Kratose, jak odkládá zbraně a jde si lehnout do postele. Snad jen těch několik rádoby vtipných scének s roztomilými zvířátky působí nadbytečně a do jinak smrtelně vážného vypravování se vůbec nehodí.

Grafika je sice krásná, ale zase není nijak zásadně lepší než u minulého dílu. Přestože se většinově pohybujeme po dobře známých světech, dokázali vývojáři nabídnout daleko pestřejší prostředí, takže i navzdory tomu, že hru táhne dolu i podpora starší generace konzolí (například některé zbytečně dlouhé tunely, během kterých se nahrává další část mapy), je na hru radost pohledět. Na PS5 v dynamickém rozlišení pak hra lítala bez škobrtnutí v 60 FPS, na PS4 nabídne jen 30, ale to už měl i minulý díl, takže těžko něco vyčítat.

Co mě vyloženě nadchlo je možnost pohybem prstu po touchpadu vypnout a zase snadno zapnout uživatelský interface, po většinu času se tak budete moci kochat bez grafického „odpadu“ a když dojde na souboje, nemusíte kvůli tomu zdlouhavě lézt do menu. Jinak hra je, jak už bývá u playstationových her dobrým zvykem plná nastavení, které usnadní hraní i lidem s nějakým fyzickým hendikepem (viz náš článek).

Když si to tak v hlavě shrnu, Ragnarök jednoduše nemohl dopadnout lépe. Je to sice v jádru úplně to samé, co minule, jenže kde vývojáři ubrali na originalitě, tam přidali na hloubce příběhu a do dobře známých kulis připravili strhující drama. Navíc toho dodali pořádnou porci, ke které se můžete ještě dlouho vracet po dohrání za nesplněnými vedlejšími úkoly. Těch pár negativ, jako příliš pomalý rozjezd, otravné „vtipné“ postavy nebo klišé v podobě snových sekvencí sice poněkud sráží naše celkové hodnocení, v kontextu celku jsou ovšem bezvýznamná. Takových her je zoufale málo. Ale ještě tak, už takhle jsem kvůli její délce přišel o spoustu spánku a sociálních kontaktů.