Značka God of War vždy představovala to méně sofistikované křídlo videoherní zábavy. Svalnatý potetovaný hrdina s nevkusnou bradkou se mstí za smrt své rodiny na nekončících zástupech krvelačných příšer. Efektní grafika a přehnaně pompézní příběh o válce bohů zastíraly poměrně mělkou hratelnost, která spočívala jen ve zběsilém mačkání tlačítek a sledování krvavého násilí. Bylo to fajn, ale po šesti dílech toho bylo až až.
Grafika God of War je tak povedená, že hra dostane i speciální fotografický mód.
Nebudu zastírat, že jsem si myslel, že pro Kratose už v roce 2018 není místo, a tak jsem vývoj nového dílu nijak zvlášť nesledoval. O to více mě teď dostal do kolen.
Kratos je mrtvý, ať žije Kratos
Zapomeňte na vše, co jste o God of War věděli. Pokud jste nikdy žádný díl předtím nehráli, tím lépe. Z přímočaré mlátičky je totiž najednou moderní příběhová hra, která mi ze všeho nejvíce připomíná, a teď se podržte, The Last of Us. Ano, toto přirovnání vyžaduje přimhouření obou očí, ale minimálně inspiraci v řadě faktorů nejde nevidět.
Jediné co ze soubojů z minula zůstalo je jejich brutalita.
God of War se vždy bral vážně, tentokrát ho však konečně můžeme brát vážně i my. Z hlavního hrdiny Kratose je místo testosteronem ovládaného šílence unavený postarší muž, kterému život zasadil tolik ran, že už je dávno přestal počítat. Poté, co v minulých dílech vymlátil prakticky celé osazenstvo Olympu, se přemístil na sever, kde žil skromný život v ústraní.
Základní zápletka je jednoduchá. Po smrti druhé manželky se Kratos vydává se svým synem Atreem splnit její poslední přání, rozprášit popel z pohřební hranice na nejvyšší hoře světa. Situaci poměrně rychle zašmodrchá setkání s tajemným cizincem, ale nic komplikovaného nečekejte. V tomto případě platí okřídlené rčení, že sama cesta je cíl. Více než samotný děj je důležitý postupně se rozvíjející vztah otce se synem. Aniž bych cokoliv prozrazoval, jde o podobně složitý proces, jako mezi Joelem a Ellie.
Vztah Kratose a jeho syna Atrea je na hře tím nejzajímavějším.
Vyprávění příběhu je tu na prvním místě. Děj se neposunuje jen v příběhových animacích, ale i díky nahodilým rozhovorům během putování herním světem (české titulky jsou). Vyjukaný Atreas se nad vším podivuje, zatímco chladný Kratos stojí nohama pevně na zemi. Prozkoumávání herního světa je najednou mnohem zábavnější, když na to člověk není sám.
Život je boj
Nemusíte se však bát, že by se z God of War stal walking simulator. Souboje jsou sice odsunuty až na druhou kolej, výsledku to však prospívá. Tou největší novinkou je změna zbraně. Místo mečů na řetězech má nyní Kratos magickou sekeru. Tu může po nepřátelích vrhat a na zmáčknutí tlačítka se mu vrací zpět do ruky. Dynamika soubojů se tak posunula úplně jinam, místo bezhlavé akce hra vyžaduje taktiku a promyšlený pohyb po bojišti. Na recenzování jsem měl tentokrát nezvykle více než týden, takže jsem si po zkušenostech z předváděčky zvolil těžkou obtížnost a bylo to přesně tak akorát.
Hra není náročná na reflexy ani prstoklad při kombech, jen je důležité zachovat si chladnou hlavu. Umíral jsem většinou jen v případech, kdy jsem se nechal unést a zapomněl si krýt záda.
Navzdory okolní zimě pobíhá Kratos po světě polonahý.
Nepřátel je spousta, od mrštných rychlých střelců až po gigantická monstra, která vás složí jednou ranou. Severská mytologie poskytla autorům spoustu materiálu, odkud čerpat, a tak se setkáme s nemrtvými válečníky, temnými elfy, vlky, draky, čarodějnicemi a spoustou další klasické fantasy verbeže. A to v hojných počtech. Na každého z nepřátel přitom platí trochu jiná taktika, nebezpeční jsou však především v kombinacích, kdy si mohou navzájem vykrývat své slabé stránky.
Kromě házení sekery si vystačíte jen s lehkým a těžkým sekem a štítem pro blokování nepřátelských útoků. Časem se sice naučíte několik speciálních útoků, ale jádro souboje se nemění. Vždy je především třeba oddělovat v bojové skrumáži jednoho nepřítele po druhém a přitom si nezapomenout krýt záda. Taktický element přináší Atreus, jehož luk sice mezi nepřáteli příliš škody nenadělá, ale jako odlákání pozornosti funguje výborně.
Ne každého, koho na svých cestách potkáte, budete muset zabít.
Speciální kapitolu pak představují souboje s bossy, které se mohou směle zařadit mezi to nejlepší, co jsem kdy ve hrách viděl. Hned ten první je naprosto lahůdkový a každý další zvedá laťku ještě o něco výše. Navzdory jejich efektnosti, která si nezadá s lecjakým filmem, je navíc máte po většinu doby plně pod kontrolou. Není to jen o mačkání Quick Time Eventů jako dříve.
Že je God of War dospělejší zážitek, je pak znát na nové RPG složce. Zprvu mi nutnost starat se o vylepšování výzbroje a tři vývojové stromy dovedností jen kazila vtažení do hry. Jenže po chvíli jsem tomu přišel na chuť. Atributů je tak akorát a jejich dopad na hratelnost je jasně čitelný. Neustálý hon za zkušenostmi vás pak nenápadně nutí lépe prozkoumávat herní svět. Ten již není jen přímočarým koridorem, ale jednou rozlehlou mapou. Jak se hlavní hrdinové učí schopnosti, odemykají se vám v ní nové odbočky. Cesta za cílem tak není přímočará a obsahuje i řadu nepovinných úkolů. Rozloha hry je díky tomu obrovská a pokud si dáte práci s hledáním bonusů, počítejte minimálně s 30 hodinami.
A bude to těch nejlepších 30 hodin, jaké jste poslední dobou před obrazovkou mohli zažít. Celý týden jsem chodil spát kolem druhé hodiny ráno a to jsem se do postele ještě musil nutit. Kvůli náročným, ale férovým bitvám jsem měl v krvi tolik adrenalinu, že jsem pak stejně ještě nějakou dobu nemohl usnout.
Co se týče grafického zpracování, je to naprostá špička. Kamera se trvale přesunula za Kratosova záda a pokud si v nastavení vypnete zcela zbytečný kompas, nebudou vás po většinu času na obrazovce rušit žádné zbytečné informace. Celá hra je vlastně snímána na jeden záběr a k rušivému nahrávání dochází jen v případech vaší smrti. I na „obyčejné“ PS4 hra vypadá luxusně, jen větrák se roztočil do takových obrátek, že jsem se bál, aby se mi konzole nevznesla. Pokud nemáte PS4 Pro, bude to chtít pořádná sluchátka.
God of War je zcela nečekaný majstrštyk, který by neměl chybět ve sbírce žádnému majiteli PS4. Pokud máte rádi v dobrém smyslu „klasické“ příběhové hry pro jednoho hráče bez mikrotransakcí, lootboxů, sociálních nadstaveb a všech ostatních zbytečností, není nad čím váhat. Ze zpětného pohledu bych vytkl jen několik příběhových klišé a otravné vsuvky rádoby vtipných trpaslíků, kteří zde vystupují jako prodejci zbraní. Občas také není příliš jasné, kam jít dál, nebo jsem se zasekl na hádance, na jejíž řešení jsem ještě neměl dostatečné vybavení. Ale to jsou naprosté marginálie. Tento God of War je prostě boží.
