Magická zkratka 4K je poslední dobou jedním z nejčastěji citovaných pojmů v reklamních materiálech. Marketingoví specialisté se pak snaží vzbudit dojem, že než hrát v nižších rozlišeních, tak snad nehrát raději vůbec. Jenže je ten rozdíl opravdu tak výrazný?
Píseň budoucnosti
Když se hry ve 4K hýbou, je to fajn. Jenže ne pokaždé se to podaří.
Že 4K rozlišení (tedy 3 840 × 2 160 pixelů) patří budoucnost, je nezpochybnitelné. Otázkou tedy není, jestli 4K ano, nebo ne, ale spíše kdy.
Navzdory tomu, jak často bývá tento termín omílán, je jeho využití stále poměrně vzácné. Podle průzkumů Steamu, který má na svých počítačích nainstalovaný většina dnešních hráčů, používá 4K jen 0,71 % uživatelů. Osobně mě tento trend dosud příliš nevzrušoval, nedávno jsem však měl díky zapůjčenému hardwaru možnost 4K si nejen letmo vyzkoušet, ale po nějakou dobu i každodenně používat. Stejně tak jsem pak i okusil, jaký je návrat k „obyčejnému“ monitoru.
Otázku jestli se vyplatí investice do nového hardwaru, za vás sice nezodpovím, ale možná vám následující dojmy od „běžného“ uživatele při rozhodování pomohou.
Argumenty pro
Filmoví fanoušci mají volbu jednodušší, 4K obsahu už je spousta.
Tím nejhlavnější argumentem, proč byste tuto technologii vůbec měli chtít, je samozřejmě kvalita obrazu. Ten je ve 4K prostě a jednoduše daleko ostřejší, než jste zvyklí. Při pohledu zblízka si sice jednotlivých pixelů stejně všimnete, ale pokud vnímáte obraz jako celek, je opravdu krásné ostrý. Bohužel se to slovy jen obtížně popisuje, jenže jediný způsob, jak to můžete opravdu posoudit, je podívat se někde na nějaký ten 4K panel sami.
Ceny 4K televizí a monitorů také v poslední době poklesly na rozumnou úroveň a obzvláště u TV není přirážka oproti „klasickým“ nijak zásadní. Přitom vylepšení oproti Full HD je patrné na první pohled, takže vám lehce vyšší investice lépe projde i u manželky.
Nijak extra drahé nejsou ani vylepšené verze moderních konzolí (PS4 Pro a Xbox One X). Co na tom, že často nedělají „pravé“ 4K a pomáhají si některými usnadňujícími triky? Od televize člověk sedí dál než od monitoru, takže to často ani nepozná. Pokud vám tedy stávající hardware přestává přinášet radost a cítíte potřebu inovovat, investice do 4K je rozumným nápadem.
Argumenty proti
Ani grafická karta za bezmála 20 000 vám nezaručí plynulý běh her ve 4K.
Jenže pokud už máte doma slušnou výbavu, situace je úplně odlišná. Především co se týče PC scény. Stručně řečeno, grafický nárůst kvality není tak výrazný, aby dokázal obhájit vysoké vstupní náklady. Na hraní ve 4K kromě 4K monitoru totiž budete potřebovat i pořádný hardware. Zatímco 16 GB RAM je v podstatě relativně levná záležitost, investice do grafické karty je pořádná pálka. Obzvláště dnes, kdy je ve velkém skupují „těžaři“ kryptoměn, a tak se jejich cena pohybuje v absurdních cifrách.
Xbox One X je nejsilnější konzole na trhu. Ani ta však nezvládne všechny hry v „poctivém“ 4K.
Rozlišení 4K je čtyřikrát detailnější než Full HD a i když zároveň neplatí, že by proto nároky byly čtyřikrát vyšší, rozhodně je dopad na výkon sestavy devastující. Na grafickou kartu v hodnotě pod 10 tisíc korun nesmíte v případě 4K ani pomyslet, ale ani třeba s takovou GTX 1080 GTX od MSI za cca 18 tisíc jsem neměl vyhráno. Ve hrách jako Final Fantasy XV nebo Kingdom Come jsem proto musel snižovat detaily. Vylepšení vizuálního dojmu je pak kvůli tomu hodně diskutabilní. Zaplatit za super ostré zobrazení například omezeným dohledem mi přijde hloupé.
Zkrátka ani ta nejdražší karta vám nedopřeje ten luxus, že byste se nemuseli před spuštěním každé hry třást, zda to vaše mašina vůbec utáhne. Ano, můžete si pak sice na fórech stěžovat na mizernou optimalizaci, ale co vám to bude platné, když se vám nebude dobře hrát.
Občas se také budete potýkat s nečekanými problémy. Některé hry nemají pro vysoká rozlišení optimalizovaný interface, který se pak téměř nedá přečíst a například takové Final Fantasy XV si s 4K texturami ukousne z disku 155 GB!
4K nebo UWQHD?
Hráči by se neměli slepě hnát za 4K a měli by minimálně popřemýšlet o ultrawide monitorech.
Vedle 4K panelů se navíc poslední dobou rozmáhají i tzv. UWQHD, tedy ultraširoká zobrazení. Rozlišení 3 440 × 1 440p sice není 4K, ale minimálně za sebe musím říct, že výsledný obraz působí ještě daleko lépe. Přidaný prostor po stranách je znát a scéna člověka daleko více vtáhne. Problémem těchto 21:9 rozlišení je, že nejsou ještě zdaleka běžně podporována a i u nových titulů se často setkáte s ořezáním obrazu minimálně v nehratelných animacích. Dalším problémem je cena takových monitorů, například vypůjčený Acer Predator Z35P se v obchodech prodává za bezmála 30 tisíc korun.
Šetřit na monitoru se každopádně rozhodně nevyplatí a dojem z pořádného Full HD panelu bude lepší než z těch nejlevnějších 4K. Pokud si navíc myslíte, že v případě, že váš počítač zrovna neutáhne 4K, pustíte do takového monitoru „běžné“ Full HD, tak jste na omylu. Samozřejmě to lze, ale výsledek nebude oproti nativnímu Full HD panelu stát za nic.
Závěr
Věřte nebo ne, i v 320x240 jsme si užili spoustu zábavy,
Možná už jste z výše napsaného pocítili mojí skepsi, takže nezbývá než potvrdit, že osobně bez 4K klidně ještě nějakou dobu přežiji. Samotné 4K je sice skvělé a bezesporu se jednou stane běžným standardem. Jenže to nejspíš i samořiditelná auta, přesto bych se do jejich koupě dnes ještě nehnal. I v případě, že pro vás nejsou peníze problém, budete muset kvůli hraní ve 4K skousnout řadu kompromisů.
Z hlediska běžného uživatele bych pak spíše preferoval bohatší scény a efekty, než honbu za co nejvyšším rozlišením. Na zapůjčeném hardwaru za 50 tisíc se sice hrálo prímově, ale po jeho vrácení jsem se hned pustil do hraní God of War na obyčejné PS4 za sedm tisíc a šest let staré televizi a věřte nebo ne, i tak jsem si grafiku užíval. Ony jsou totiž na vizuální stránce u her i mnohem důležitější věci než jen rozlišení obrazu.
