Pátek 19. srpna 2022, svátek má Ludvík
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 19. srpna 2022 Ludvík

RECENZE: Kingdom Come naučí svět milovat českou historii

  0:02
Nejočekávanější česká hra poslední dekády nezklamala. Je to sice o dost náročnější záležitost, než na jaké jsme si v posledních letech zvykli, ale za vynaloženou snahu vás dokáže pořádně odměnit.
90

Kingdom Come: Deliverance

Platforma: PC, XboxOne, PlayStation 4
Výrobce: Warhorse

  • Hardcore RPG se špičkovou grafikou
  • Unikátní zasazení do české historie
  • Vydrží opravdu na dlouho
  • Některé herní mechaniky jsou zbytečně složité
  • Hru momentálně trápí řada bugů

Herní karta

Že bude novinka „domácího“ týmu Warhorse herní událostí roku se tak nějak dalo předpokládat. Že se jí povede prorazit hráze našeho malého rybníčku a dostane se i do hlavních zpráv veřejnoprávní televize, na facebook premiéra a dokonce ho zaregistruje i moje máma, která hry jinak nesnáší, tak to asi čekal málokdo.

Vítejte na českém venkově na počátku 15. století.

Kingdom Come budil spoustu emocí už dlouho před vydáním, ať už kvůli osobě hlavního designéra  Dana Vávry, protahovanému vývoji, nebo prostě jen proto, že tu nic podobně ambiciózního nevzniklo od druhého dílu Mafie.

Dnes je to přesně týden od oficiálního vydání a vášně nijak neopadávají. A troufám si tvrdit, že neopadnou ještě hodně dlouho. Ostatně co jiného čekat od titulu, který má potenciál překopat rozložení sil v herním průmyslu jako takovém?

Silná slova? Jen na první pohled.

To už znáte

Kvůli mohutnému hypu už o hře slyšel úplně každý (pokud jste náhodou ta výjimka potvrzující pravidlo, přečtěte si naše první dojmy), a tak si pro účely recenze vystačím jen s tím, že jde o historické RPG odehrávající se v Čechách v neklidných časech po smrti Karla IV.

Hlavní hrdina Jindřich ze začátku působí nesympaticky, ale po pár hodinách se s ním sžijete.

Zkratka RPG bývá do češtiny často překládána jako „hra na hrdiny“, v případě Kingdom Come však tento výraz příliš nesedí. Jediným hrdinským činem kovářského učně Jindřicha, do jehož kůže se na nějakých 50 až 100 hodin převtělíme, je totiž fakt, že dokázal přežít masakr své rodné vesnice. Během následné cesty za pomstou vraždy svých rodičů a záchranou vzácného meče sice zažije mnohá dobrodružství, avšak ke klasickým hrdinům počítačových her má pořád proklatě daleko. Místo zabíjení nekonečných řad monster a zachraňování sličných dam z nesnází tu totiž neustále musí řešit i takové „prkotiny“, jako co bude mít k večeři, kde se může umýt a kam příští večer složí hlavu.

Ukládat hru můžete pouze pomocí vypití lektvaru „Sejvovice“, který je však vzácný. Díky tomu se ve hře nikdy nebudete cítit zcela v bezpečí. Což je ve výsledku skvělé rozhodnutí.

Pod líbivou maskou profesionální produkce, která se bez uzardění může postavit vedle největších světových hitů současnosti, se skrývá úplně jiná hra, než na jakou jsme v tomto ranku všichni zvyklí. 

Slovem „jiný“ však nechci říct originální. Kingdom Come spíše oprašuje herní mechanismy, které už tu kdysi byly a o nichž jsme si všichni mysleli, že už jsou dávno překonány. Notně omezená možnost ukládání hry, věčná starost o jídlo a pití, zdlouhavé cestování po mapě a podobné „oldschool“ mechanismy vlastní už jen hardcore titulům pro okrajové publikum hráče zpočátku spíše odpudí. Jenže právě díky nim je hraní Kingdom Come tak fantastickým zážitkem.

Herní krajina je vymodelovaná podle skutečnosti, chybí jen turistické ukazatele.

Zkušenějším „pařanům“ mohu úmyslnou nepřívětivost hry připodobnit ke klasikám jako Ultima Underworld nebo Gothic, ty mladší jen varuji, že jim Kingdom Come nedá nic zadarmo a aby si z něj něco odnesli, budou muset napnout všechny své síly. Hra není tuhá ve smyslu „Soulsborne“ série, která vyžaduje precizní ovládání postavy a každou sebemenší chybku trestá smrtí. Obtížnost Kingdom Come spočívá v tom, že musíte neustále dávat pozor na mnoho vzájemně provázaných faktorů. Zdejší svět je komplexní a doslova vás zavalí tunou možností, jak se vypořádat s problémy. Ale i povinností, které nesmíte opomenout. 

Hra se ve spoustě věcí až maniakálně drží důrazu na realističnost a je to často na úkor zábavnosti. Jídlo v inventáři se vám postupně zkazí, zbraně se tupí, hlavní postava prakticky nic neunese a když si nedá pozor, může přijít o život v řádu sekund. Jenže právě díky tomu se dokážete do hry lépe vcítit a po pár hodinách hraní už jste prostě „tam“, ve světě za obrazovkou.

Virtuální šikana

Začátek je ještě opatrný, protože vás autoři téměř vedou za ručičku. V notně omezeném prostoru v podstatě stačí následovat šipku na kompasu a jen se nechávat unášet tokem příběhu. Jenže po absolvování tohoto úvodního tutoriálu (který však má přibližně pět hodin) se pomyslné okovy uvolní a před hráčem se najednou otevře celý rozlehlý svět. A dál ať už se každý snaží, jak nejlépe dovede. 

Jak hra šlape na PlayStation 4 Pro

Komentář Martina Zavřela

Kingdom Come: Deliverance hraji na konzoli (PS4 Pro) a je hodně poznat, že autoři hru vyvíjeli primárně pro počítače. Jak výkon (relativně časté propady FPS z 30 na 20, dlouhé loadingy a doskakování textur ne-zas-tak-v-dálce), tak ovládání (opravdu nevěřím, že někdo z autorů zkusil vypáčit zámek na ovladači – jinak by to tam v téhle podobě prostě nemohli dát) nesou jednoznačné rysy „nevyladěného“ portu z PC. 

Samozřejmě se také setkáte s obecnými technickými chybami, kterou trpí všechny platformy (zaseknutí koně ve stáji, propadnutí skrz herní „podlahu“ atd.). Na druhou stranu jsem se zatím já ani nikdo z mých kolegů a přátel nesetkal s problémy, pokud jde o ukládání pozic na konzoli (tedy kromě samotného designu omezujícího možnosti ukládání - naštěstí autoři už slíbili, že dodají alespoň uložení při ukončení hry). Pokud to chcete vidět podrobněji a na vlastní oči, najděte si na Youtube skvělou analýzu Digital Foundry.

Z výše napsaného byste si mohli říct, že KCD na konzoli je peklo a že není možné hraní v téhle podobě doporučit. Mýlili byste se. Ačkoliv hra má na konzoli extra vrstvu problémů, designových i technických, pořád je to naprosto jedinečný titul, který obzvláště našinci nabídne skvěle uzemněný příběh z naší domoviny (vřele doporučuji zapnout si alespoň české titulky, některé obraty a pojmy jsou skvělé a nikdy tak v žádném jiném jazyce nevyznějí). Hraní na konzoli je v tomto případě sice zmrzačenou verzí hraní na PC, ale pořád je to dostatečně hratelný a hlavně jedinečný zážitek na to, abyste si ho nenechali uniknout.

Pozor, hra je vhodná až pro hráče od 18 let.

První pocity z hraní jsou až depresivní. Nic neumím, nic nemám a nevím, kam jít dřív. Tedy asi jako když jsem se kdysi poprvé ocitl sám v Praze. Jakmile jsem se trochu zorientoval, pocit vlastní malosti ještě zesílil. Těch věcí, co bych chtěl (a měl) umět a vlastnit, je tolik, že mi na to nebude stačit všechen čas světa. Jenže čím víc toho kolem sebe člověk vidí, tím víc ho to nutí zatnout zuby a snažit se. A dříve nebo později se odměna skutečně dostaví.

Níže se můžete podívat na scénu, která ve mě definitivně zlomila veškerou skepsi, a já si naplno uvědomil, že pokud přijmu Kingdom Come takový, jaký skutečně je, a nikoli takový, jaký bych ho původně chtěl mít, bohatě se mi odmění (ve videu jsou drobné spoilery, ale nijak vám herní zážitek nezkazí):

V koňském sedle strávíte podstatnou část herního času.

Autorům se dokonale povedlo vystihnout atmosféru středověkého venkova, herní svět je ostatně vymodelovaný podle skutečných map. Travou zarostlé louky na první pohled mohou oproti zamrzlým pláním Skyrimu nebo postapokalyptickým pouštím Falloutu vypadat až příliš obyčejně, ale nenechte se mýlit. Méně je v tomto případě více a byť možná zdejší území o velikosti 16 kilometrů čtverečních nenabízí tolik dechberoucích scenérií, celkový dojem z něj je mnohem ucelenější než z jakéhokoli fantasy světa posledních let.

A jak se to hraje?

Spousta písmenek za námi a ještě jsem vám neřekl, jak že se Kingdom Come vlastně hraje. Tak to pojďme napravit. 

Cestování po mapě je nuda, pokud to je alespoň trochu možné, přesouvám se na koni.

Navzdory všem unikátním mechanismům jde v jádru o tradiční RPG. Vedle postupného odhalování skvěle napsaného příběhu, o němž vám samozřejmě nechci nic dopředu prozradit, je tím hlavním zdrojem zábavy prozkoumávání zdejšího světa. A to nejlépe z koňského hřbetu. Sice je tu možnost automatického přesunu z místa na místo, ale i takovéto cestování po mapě zabírá čas a spotřebovává zdroje, takže pokud nejde o opakovaný přesun po stejné trase, raději se na cestu vždy vydávám „osobně.“ Jednak toho více vidím, jednak mě tento postup násilně nevytrhává ze hry.

Spoustu času pak zabere i samotná „údržba“ Jindřicha. Nejenže pociťuje hlad a potřebuje spát, také se musí oblékat (oproti klasickým hrám tu řešíme i takové detaily, jako je kukla pod helmu nebo chrániče zápěstí), trénovat, dodržovat hygienu (se zakrváceným obličejem a špinavou košilí tu na nikoho dojem neuděláte), vydělávat peníze, nebo si třeba jen zajít na rande (pokud tedy nechcete plnit achievement Panic). Tento mikromanagement vás sice nikam v ději neposouvá, ale vypiplávat si hrdinu k obrazu svému je přece jedním ze základních kamenů tohoto žánru. Radost z nové schopnosti či hezčího kusu oblečení je pak odměna sama o sobě.

Kolem systému páčení se na internetu rozhořela vášnivá diskuse. Na PC však s totuto činností není žádný problém.

A pak je tu samozřejmě interakce s ostatními obyvateli okolního světa. Většina jich díkybohu není agresivní, a tak podstatnou část hry tvoří rozhovory. Ty jsou výborně napsané a výběrem správných odpovědí si můžete ušetřit spoustu problémů. Ať už se na základě svého přesvědčení rozhodnete zastrašovat, podplácet, nebo se vlichotit, není pravděpodobnost úspěchu daná jen hodnotou „výřečnosti“ ve statistikách postavy, ale i smysluplností toho, co vlastně říkáte. Jinak řečeno byste to neměli překombinovávat a odpovědi vybírat nikoli jen podle číselných pravděpodobností úspěchu, ale především podle vlastního přesvědčení. Když už jsme u těch dialogů, tak je nutné zmínit, že Kingdom Come má sice české titulky, ale dabing je z ekonomických důvodů v angličtině. Pár českých slov zaslechnete jen v podobě jadrných nadávek během soubojů.

Ne s každým člověkem je však rozumná řeč, a tak samozřejmě dojde i na souboje. Na rozdíl od ostatních her, kde si vystačíte jen s kombinacemi několika málo tlačítek, tady máte pod kontrolou každý pohyb své zbraně. To je na jednu stranu skvělé, na tu druhou však hodně komplikované a neintuitivní. Musíte se naučit odhalovat slabiny v protivníkově postoji a jednotlivé údery na sebe plynule navazovat, jinak si proti výborně se kryjícím nepřátelům ani nešrktnete. Klíčové je předvídat chování svého soupeře, blokovat jeho výpady a aby toho nebylo málo, je nutné si ještě hlídat vzájemnou vzdálenost a okolní pohyb. A to mluvím jen o bitkách jeden na jednoho, v hromadných střetech je situace ještě složitější.

Na začátku hry jste úplným nýmandem a zlepšujete se jen pomalým tempem.

Přiznám se, že ani po desítkách hodin jsem nedostal bojový systém úplně „do ruky“, a tak jsem se vždy snažil většině soubojů vyhnout. O to více jsem pak zaplakal u prvního bosse, kterého prostě obejít nelze. Podle achievementů je však tím jediným, koho musíte vlastnoručně zabít, jinak by prý mělo jít projít celou hrou bez kapky prolité krve.

Původně jsem si myslel, že si své šermířské slabiny vynahradím specializací na střelbu z dálky, ale ovládání luku je snad ještě složitější než souboje nablízko. Nejsou tu žádná mířidla a Jindrovi se alespoň zpočátku klepou ruce, takže něco trefit je spíše dílem náhody.

Díky bohu alespoň za to, že řadu situací lze vyřešit plížením. Ani to však není úplně jednoduché a případný úspěch závisí rovnou na třech položkách (viditelnost, nápadnost, hlučnost). V kombinaci s často nečitelnou umělou inteligencí, která pokaždé reaguje jinak, nelze proto zcela spoléhat ani na tichý postup.

Naštěstí se s postupem času v jednotlivých činnostech zlepšujete jednoduše tím, že je vykonáváte. Stačí strávit nějaký čas na cvičišti a rázem se vám švihá mečem o mnoho lépe, to samé pak platí o každé další disciplíně, ať už se bavíme o jízdě na koni, lukostřelbě, alchymii, nebo pití alkoholu.  

Kdo chce Vávru bít, bug si vždycky najde

Ano, bugů je tu dost, alespoň na PC jich však není tolik, aby nějak zásadně kazily celkový dojem.

Kingdom Come je obrovské pískoviště, ve kterém neexistuje jeden správný způsob řešení problémů. Jde však také o projekt, který vznikal v mnohem skromnějších podmínkách než většina jiných AAA titulů dnešní doby. A tak se mu samozřejmě nevyhnula řada technologických nešvarů. Jenže které velké hře dneška ne?

Nechci to nijak bagatelizovat, ale za posledních pár let už jsem se zřejmě dokázal obrnit hroší kůží. A je nutné říct, že třeba ve srovnání s Assassin’s Creed: Unity, PC verzí Batmana nebo Falloutem 4, je na tom Kingdom Come v den vydání mnohem lépe.

Svérázný farář z Úžic je nezapomenutelnou postavičkou.

Samozřejmě, bugů je tu spousta (viz náš nedělní článek), ale těch, kvůli kterým byste museli nahrávat starší pozice, je naprosté minimum. Občas vypadne textura, zahapruje umělá inteligence, nebo se propadne počet snímků za sekundu, ale z mého pohledu je hra natolik výjimečná, že těch pár škobrtnutí stojí za to překousnout. Navíc se dá předpokládat, že jich většina bude v následujících měsících odstraněna.

Jinak je ovšem technický stav hry obdivuhodný a na prostřední detaily, kdy grafika pořád vypadá skvěle, si zahrají i lidé s průměrnými sestavami. A zmínit musím i fantastický orchestrální soundtrack, který se plynule mění podle intenzity dění na obrazovce.

Nový český poklad

Na hromadné bitvy se dobře kouká, ale jinak jsou zmatečné.

Warhorse se podařilo narušit léta zažitý status quo a ukázat, že i v ranku velkých a drahých her je prostor pro osobitost. Že není nutné se za každou cenu podbízet aktuálním trendům a že když má hra duši, dá se mávnout rukou nad řadou chybek, nedodělků a špatných designových rozhodnutí. Kingdom Come sice nedává všechny své trumfy zadarmo, ale to neznamená, že jich nemá plnou ruku.

Otázka tak nezní, jestli byste si měli Kingdom Come pořídit, ale jestli to máte udělat hned teď, nebo ještě chvíli počkat, až si hra díky několika záplatám pořádně sedne. Kingdome Come je událost, kterou si nesmíte nechat ujít. I kdyby jen proto, abyste na něj mohli nadávat. Bude se o něm totiž mluvit ještě dlouho.

Autor:

Gamescom 2022

Letošní veletrh her Gamescom 2022 opět pořádá na výstavišti v Kolíně nad Rýnem od 24. do 28. srpna. Slavnostní zahájení proběhne večer předem na Opening Night Live 2022 show 23. srpna.

Hodnocení hry

Redakce

90 %

Čtenáři

90 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 1585 čtenářů

  • Nejčtenější

Hráč dokončil Diablo 2 na nejtěžší obtížnost, aniž by na někoho zaútočil

Youtuberovi s přezdívkou MacroBioBoi se podařil úctyhodný herní výkon. Dokázal dohrát remasterované Diablo 2 na...

Soud smetl bizarní žalobu, navrhovatel by si prý měl zahrát Call of Duty

Zakladatel společnosti Brooks Entertainment právně napadl mamutí vydavatelství Activision Blizzard za údajné...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Fanoušek odstranil ze Spider-Mana vlajky hrdosti, byl okamžitě potrestán

Oblíbený server pro sdílení modifikací počítačových her Nexus Mods zrušil profil člověku, který všechny duhové prapory...

Měly být hity, ale dnes už si na tyto hry nikdo nevzpomene

Premium Uspět v herním průmyslu není kvůli obrovské konkurenci nic snadného a o žánru tzv. live service her to platí dvojnásob....

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Kvůli chybě v obchodě si lidé nakoupili letošní Fifu za korunu

Vydavatelství Electronic Arts se povedl nepříjemný přešlap, když v digitálním obchodě Epic Store špatně nacenilo...

Porucha imunity je první známka, že je v našem životě něco špatně, říká lékařka

Premium Lidí s poruchami imunity přibývá. Příčinou je často špatný životní styl, což vede k vážným nemocem, třeba k rakovině....

Bude hůř. Považuji za férové sdělit to divákům předem, přiznal šéf ČT

Premium Inflace, energie, válka na Ukrajině a k tomu nízké koncesionářské poplatky. Současná situace postihla i Českou...

První díl rozhovoru s Shopaholicadel: Práci neseženu, každý den můžu umřít!

Premium Rozhovorům se dlouho úspěšně vyhýbala, nyní ale udělala výjimku a Expresu poskytla exkluzivní sondu do své duše....

  • Další z rubriky

RECENZE: Elite Dangerous: Odyssey je odfláknutý přídavek za cenu plné hry

Rozšíření Odyssey vesmírného simulátoru Elite Dangerous slibovalo už tak komplexní hru rozšířit o další vrstvu....

RECENZE: Zaklínačský animák působí spíš jako „neznačkové“ fantasy

Nový animovaný film se zaklínačskou tématikou je dalším přírůstkem do kolekce nabídky původní tvorby Netflixu. Ačkoli...

RECENZE: V Tribes of Midgard musíte zajistit přežití vikinské vesnice

Sympatická směsice žánrů, která je sice zasazená do vcelku okoukaného prostředí, ovšem na zábavnosti jí to neubírá....

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Bude hůř. Považuji za férové sdělit to divákům předem, přiznal šéf ČT

Premium Inflace, energie, válka na Ukrajině a k tomu nízké koncesionářské poplatky. Současná situace postihla i Českou...

K vulgárnímu nápisu musela tatéra přemluvit sexem. Teď ho chce pryč

Její nápad se v salónech nikomu nelíbil. Žádný tatér s ním nechtěl mít nic společného, tak moc nápis svou nositelku...

Jako noční můra. Umělá inteligence předpovídá poslední selfie lidstva

Obrázky generované umělou inteligencí jsou poslední dobou zajímavou internetovou kratochvílí. Občas se však povede...

Eva Burešová porodila. S Přemkem Forejtem dali synovi netradiční jméno

Herečka Eva Burešová (29) a šéfkuchař Přemek Forejt (35) přivítali na svět prvního společného potomka. Narodil se jim...

Eva shodila 45 kilo. Mám velikost S a muži se za mnou zase otáčejí, říká

Paní Eva nebyla se svou postavou dlouhodobě spokojená, navíc se neustále zadýchávala, což byl jeden z prvních impulzů k...