Přiznám se, že ještě donedávna jsem o celé značce Final Fantasy nevěděl prakticky nic. Kromě toho, že něco takového existuje.
Pamatujete ještě na Durch Den Monsun?
Z patnáctého dílu jsem si na základě propagačních obrázků dokonce i trochu dělal legraci. Přeci jen, hrát za partu hrdinů, která vypadá jako japonská verze kapely Tokio Hotel, mě příliš nelákalo. Jenže jak už to tak s podobnými předsudky bývá, rozplynuly se, jakmile jsem dal hře šanci.
Proč byste měli chtít strávit desítky hodin u divného japonského RPG, když minulý měsíc vyšel skvělý český Kingdom Come? Kromě všech důvodů, které popsal Eman už v naší recenzi konzolové verze, se na PC objevilo ještě pár vylepšení. Pojďme se na ně podívat blíže.
Na čem jsem testovali? Final Fantasy nabízí spoustu možností nastavení obrazu tak, aby si mohl zahrát téměř každý. Pokud si nejste jistí, zda-li vám hra v obstojné kvalitě poběží, můžete si zdarma vyzkoušet demoverzi i testovací benchmark. Hru jsem původně zkoušel na mojí domácí konfiguraci s Intel Core i5 - 3,40 Hz, 8 GB RAM a GeForce 1060 s 6GB. Hra běhala s většinou detailů na high ve Full HD mezi 50 - 60 snímky za vteřinu. Pro účely recenzování jsem si zapůjčil grafiku GTX 1080 Gaming X 8G od MSI a také konečně dokoupil dalších 8 GB RAM. A aby počítač mohl tento dramatický nárůst výkonu prodat, zapojil jsem do něj luxusní 35 prohnutý monitor Predator Z35P od Aceru. V obrovském UWQHD rozlišení (3440 x 1440 pixelů) jsem si sice nemohl dovolit nastavit všechny efekty na maximum, ale to vůbec nevadí. Pokoukání to bylo opravdu luxusní. |
Tak za prvé, Windows Edition obsahuje všechny později vydané DLC. Ty podrobněji rozebírají osud třech vedlejších postav vaší povedené partičky. Jakub sice ve svých recenzích tvrdí, že jsou mizerné, ale darovanému koni se přeci na zuby nekouká.
Dříve se mlha používala na to, aby ulehčila grafické kartě. Dnes jí naopak podobné efekty pořádně potrápí.
Mnohem více si slibuji od dodatečného obsahu vytvořeného komunitou. Hra podporuje uživatelské mody přes Steam Workshop, alespoň tedy tak dlouho, než lidé začnou dělat ze hry porno (viz náš starší článek). Poněkud zbytečnou novinkou je možnost zapnout si pohled z vlastních očí, který se do této hry absolutně nehodí.
Když se dnes řekne konzolový port, všichni si automaticky představí mizernou optimalizaci a nepoužitelné ovládání. FFXV však dokazuje, že tomu tak být nemusí.
Marná sláva, i když se autoři snažili seč mohli, hra se pořád lépe ovládá gamepadem.
Ano, ovládání pomocí klávesnice s myší není zrovna z nejintuitivnějších, ale to je dáno už vlastnostmi originálu. Všechna tlačítka lze navíc podle potřeby přemapovat, takže si snad zvykne každý. Pokud máte u počítače gamepad, není nad čím váhat.
Nejvíce pozornosti při portování však bylo evidentně věnováno grafice. Na hře je to vidět na první pohled a já musím smeknout, protože tady odvedli programátoři ze Square Enix obrovský kus práce. K dispozici je spousta možností jak si nastavit grafiku tak, aby šlo Final Fantasy XV hrát na prakticky každé alespoň trochu ke hraní určené sestavě.
Kdyby mi někdo před dvaceti lety řekl, že si jednou zahraji něco takového, asi bych mu nevěřil.
Při tvorbě portu však bylo myšleno i na budoucnost, a tak můžete nastavit detaily, které dají zabrat i tomu nejsilnějším hardwaru. S vypůjčenou grafikou 1080 GTX od MSI (viz infobox) jsem si v ultraširokém UW-QHD (3440x1440 pixelů) sice musel řadu detailů snížit z nejvyšších hodnot, přesto hra vykouzlila dechberoucí představení, které se ani po desítkách hodin hraní neokoukalo. Ostatně pro taková vyšší rozlišení hra umožňuje stáhnout dodatečný 60 GB balíček textur, které už tak perfektní dojem ze hry dále vylepšují.
Společnost nVidia si chce z FFXV zřejmě udělat jednu ze svých vlajkových lodí. Do hry proto vložila prakticky všechny pokročilé technologie, které v současnosti nabízí.
Kýč jako bič. Ale opravdové umění u her nehledáme, ne?
Například HairWork simuluje přirozeně vypadající porost nejen na hlavách našich rdinů, ale i na zvířatech. Díky Turf Effects i amatérské oko pozná daleko detailněji zpracované travní porosty. Význam dalších efektů na celkový dojem je diskutabilní, jejich hardwarovou náročnost však rozhodně pocítíte stoprocentně.
Oproti jiným dnešním titulům to chce hodně experimentování s nastavením obrazu. Vyplatí se experimentovat tak, aby toho nabízel co nejvíce a současně se hra obstojně hýbala. Odměnou vám bude jeden z nejlépe vypadajících titulů současnosti a jistota, že Final Fantasy XV jen tak nezestárne.
Technologie Ansel je ráj pro virtuální fotografyGrafickým pozlátkem to však zdaleka nekončí. Pokud patříte mezi náruživé virtuální fotografy a máte kartu od nVidie, jistě oceníte podporu technologie Ansel. Ten daleko převyšuje dosud dostupné možnosti, které jsme v takzvaných Fotomódech dosud měli. Umožňuje totiž ukládat momentky ze hry, které se následně mohou nechat přepočítat až do giganického rozlišeních 63360 x 35640 (ne, nemáme tam nulu navíc, opravdu jde o 33 násobek standardního FullHD). Vydavatelé dokonce vyhlásili soutěž o nejlepší screenshot, jehož výsledek pak bude vytištěn na billboard v centru Londýna.         |
Vizuální stránka je nádherná, ale kdyby hra byla nudná, nepomohla by jí ani sebelepší grafika. To se naštěstí nestalo.
Nabídka nastavení detailů pokryje opravdu širokou škálu dnešních počítačů.
Final Fantasy má jen těžko definovatelné kouzlo, které v klasických západních RPG chybí. Nikdy nevíte, co se skrývá za dalším kopcem, natož jakým směrem se bude příběh dále odvíjet.
Nebudu zastírat, že je na mě hra občas až moc divná a nad některými designovými rozhodnutími kroutím hlavou. Je tu spousta grindování, příběh je poněkud zmatený a spousta zbytečných činností, jako je třeba chytání ryb nebo stravování se po restauracích, podle mě jen zdržují od „pořádného hraní.“ Celkově však jde o zvláštní a osobitý zážitek, který na PC moc často nevídáme. A už jen proto byste ho měli vyzkoušet.
