RECENZE: Elden Ring je podmanivá a nekompromisní událost roku

Dlouhé čekání je u konce. Mistr Mijazaki a jeho tým přicházejí s novou souls-like hrou. Je na čase se opět obrnit trpělivostí a ponořit se do zcela nového otevřeného světa Lands Between.

Svět nám dal dva geniální mozky, které nesou příjmení Mijazaki. Ten první je Hajao Mijazaki, tvůrce nezapomenutelných animovaných příběhů pod hlavičkou studia Ghibli. Druhým je Hidetaka Mijazaki, ředitel From Software – tvůrce řady legendárních her. Rukopis From Software je nezaměnitelný, jak atmosférou či stylem vyprávění, tak hratelností. Pro novou hru si pozvali na pomoc s tvorbou lore světoznámého spisovatele G. R. R. Martina, tvůrce série Píseň ledu a ohně (Hra o trůny). Jak tato ambiciózní spolupráce dopadla?

Otevřenější a přístupnější

Elden Ring byl roztříštěn na kusy a jeho moc padla do špatných rukou. Povstává ale Poskvrněný, aby ho složil zpět a stal se jeho pánem.

Lands Between jsou čarokrásný svět, ale při pohledu na rozsáhlé pláně Limegrove vám dojde, že něco není v pořádku. Ze země trčí obrovské kusy titánských staveb, memento vzdálených časů. Nyní roztříštěné, jako by se staly obětí kataklyzmatu. Stačí chvíle ve světě Elden Ring, aby vám v hlavě naskakovaly nové otázky. Mijazakiho rukopis je patrný. Vypráví příběh skrz prostředí, stejně jako skrz obskurní dialogy, popisky předmětů a útržky textů. Lore hunteři budou mít žně. Hra obsahuje i nadstandardní množství dialogů. Základní příběh je prezentován celkem pochopitelně. Zhruba víte, co a kde máte dělat. I tak je ale třeba poslouchat každé slovo, obzvlášť u vedlejších questů. Žádný zápisníček úkolů nemáte.

Na začátku si volíte postavu z přednastavených tříd. Nechybí ani fajnšmekrovský Wretch, zdejší Waste of Skin. Chtěl jsem pro začátek co nejuniverzálnější postavu. Proto jsem si zvolil Confessora, který se obstojně ohání mečem a zároveň zvládne nějaké to kouzlo. Je to ale jako v případě ostatních titulů jen odrazový můstek k vašemu vlastnímu buildu. Pokud byste náhodou svůj build zvrzali, nemusíte ihned házet flintu do žita. Po jisté události je možné statistiky vyresetovat a přerozdělit. Atributy se od předchůdců liší hlavně názvoslovím.

Co mě zajímalo ze všeho nejvíc, byla slova autorů o větší přístupnosti hry pro masy. Jméno G. R. R. Martina samo o sobě vzbudí i v neznalých produkce studia zájem. Zároveň ovšem nemohli slevit z obtížnosti. K From Software vysoká obtížnost patří. Bez ní bychom nezažívali ten euforický pocit vítězství, když s upoceným gamepadem konečně zasadíme poslední ránu bossovi. Na tebe se dívám, Lady Marie z Orloje. Bez vysoké obtížnosti by nebyla odměna tak sladká. Elden Ring je těžký, ale přece jen přívětivější pro nezkušené vyzyvatele. Co nejlépe hru vystihuje, je otevřenost a přístupnost.

Z Limegrove můžete vyrazit kterýmkoli směrem a až na výjimky je jedinou bariérou váš vlastní skill. Pozorný cestovatel se dostane tajnými stezkami i na zdánlivě nedostupná místa. Na samém začátku jsem dorazil k bráně, aby mě v mžiku rozmetala salva šípů, zakončená symbolickým máchnutím obra velikosti domu. Na obrazovce se objevil legendární nápis a já pochopil, že sem asi raději ještě nepůjdu.

Pochopil jsem také, jak to mysleli autoři s tou lepší přístupností pro masy. Soulsborne série je hardcore akční RPG, kde se za chyby tvrdě platí. Za univerzální měnu: dušičky, echa, v Elden Ring runy, levelujete postavu a nakupujete. Co odlišuje hry From Software od ostatních? Když vás zabijí, máte jednu šanci získat nasbírané runy zpět. Pokud zhynete podruhé, drahocenné runy zmizí. Je to drsné, ale díky tomu mají hry nezaměnitelné kouzlo. Snažíte se ze sebe vymáčknout to nejlepší. Bloodborne je má srdcovka. V mém slovníku se zdraví doplňuje Blood Vials, ne Estus flask. Proto omluvte, že budu používat analogie hlavně v rámci Bloodborne.

Úvod Bloodborne je pro nováčka tuhý. Yharnam je sice svým děsivým způsobem krásné město, ale úvodní lokace je řada na sebe napojených koridorů. Hráč nemá jinou šanci, než se zuby nehty probojovat skrz. A když se tak konečně stane, otec Gascoigne ho řádně vyškolí. S růstem postavy se logicky hra stává o něco jednodušší. Jenže jak má nezkušený nováček vůbec zůstat u hry, pokud je v úvodu uzavřen v malém prostoru.

Musí se naučit správně hrát, to samozřejmě, ale k překonání nesnází by mu pomohlo i levelovat, upgradovat vybavení, získávat v souboji výhody. Jenže to znamená strávit moře času na malé úvodní ploše Yharnamu se spoustou nabručených obrů a chlupatých potvor. Pomalu levelujete a zároveň se začnete zlepšovat v samotné hře. Pro spoustu hráčů jsou úvody souls-like her příliš velké sousto. Svět v soulsborne sérii není striktně uzavřený, v pozdější fázi Bloodborne se docela velkoryse otevírá, trvá to ovšem zbytečně dlouho.

Proč neotevřít svět hned, aby měl hráč možnost volby a necítil se tolik frustrovaný počátečním nezdarem? Elden Ring dělá přesně to. Doširoka se otevírá, aby měl každý šanci propadnout jeho kouzlu. I když vám někde vyklepou kožich, nevadí. Můžete jít jinam a tam vám to třeba půjde o něco lépe. Nalevelujete, pak bude bossfight o něco snazší. Je mi jasné, že mnozí by prošli hrou s prstem v nose bez jakýchkoli odboček, ale tím by se připravili o obrovskou porci obsahu. Lands Between jsou svět, který stojí za to objevovat. Dát si na čas a zkoumat. Za exploraci jste odměněni nejen zkušenostmi, dechberoucími scenériemi, ale i předměty, které vám hru trochu ulehčí. Na obtížnosti se ovšem neslevilo. Pořád jde o souls-like titul s nekompromisními, ale fér pravidly.

Je vidět, že se autoři s otevřeným světem teprve učí pracovat. Nezlobil bych se, kdyby byli venkovní nepřátelé odlehlejších krajů agresivnější a dotěrnější. Pocit nezvaného hosta, který se potuluje někde, kde by být ještě neměl, jsem na venkovních pláních téměř nezažil. Boss je většinou jedinou překážkou. Buď střeží přímo průchod do nové lokace, nebo předmět, který je pro její otevření potřebný. Třeba do jednoho komplexu se dostanete až poté, co získáte klíč od vstupní brány. Ten střeží o kus dál silný boss.

Elden Ring klade oproti ostatním titulům větší důraz na upgrade zbraní. Zbraně se vylepšují speciálními kameny, rozdělenými podle kvality. Nasbíráte je nejčastěji v dolech plných nepřátel. V kobkách se zase získávají speciální květiny na posílení summonů. Proto budete prolézat každý důl, každou kobku a doufat, že najdete materiály požadované úrovně. Kameny jsou hodně vzácné. Je lepší investovat je ze začátku jen do jedné zbraně. Pobíhat po světě s podlevelovaným mečem fakt nechcete.

Zbraní je mnoho, od tradičních po ty z kolonky šílené: štít z medúzy a hlava draka jsou jen špičkou bizarního ledovce. V arzenálu můžete mít zbraně na blízko, na dálku i různé kuriozity. Je možnost mít v každé ruce jednu zbraň a štít vůbec nepoužívat. Každá zbraň je obdařena speciálním druhem útoku. Ty lze měnit za pomoci Ashes of War. Ashes mají pro build postavy a herní styl obrovský potenciál – skoro každá zbraň může mít nečekaný efekt v boji. Nemusíte měnit jen speciální útok, ale statistiku vaší postavy, která bude mít dopad na scaling zbraně. Z obyčejného meče lze třeba udělat magický. Nevýhodou je, že Ashes jsou na jedno použití, lze je duplikovat jen velmi vzácným předmětem, a když je nahradíte, přijdete o ně. Oblečení má ochrannou i estetickou funkci, ale vzácnější kusy mohou mít vliv i na vaše statistiky. Při sestavování vybavení je potřeba zohlednit hmotnost. S malou výdrží se při příliš velkém nákladu sotva hnete.

Za runy levelujete u Site of Grace, zdejší obdoby Bonfire. Nakupujete za ně i vybavení, kouzla, upgrade u NPC. Po čase se vám zpřístupní i hub, kam se podobně jako v Oedon Chapel začnou uchylovat některé postavy, které cestou potkáte. Site of Grace je místo vašeho odpočinku. Kromě levelování zde provádíte předpřípravu a automaticky doplníte lahvičky. Abyste naplno využili svůj potenciál, nestačí jen zvyšovat úroveň, ale musíte získávat všelijaké vybavení a artefakty. Počet lahviček na zdraví a manu, které u sebe můžete mít, je omezen na tři. Při získání golden seed lze navýšit počet mnohonásobně, a dokonce i množství doplněné energie. Lahvičky je možné u Site of Grace přerozdělovat podle potřeby. Hra dává možnost taktizovat a upravovat set pro každou příležitost. Někdy je lepší mít všechny lahvičky jen na doplnění zdraví, jindy v kombinaci s manou. Záleží samozřejmě na buildu postavy. Na Site of Grace si také zapamatováváte kouzla, která si ponesete do příštího dobrodružství.

Kromě základní sady lahviček získáte i „amforu“. V té vyrábíte specializované lektvary složené ze dvou ingrediencí. Mají dvojí efekt: například kontinuální doplňování zdraví, lepší odolnost, menší spotřebovávání staminy atd. Kombinacemi si vytvoříte mix vhodný k dané situaci. Vše má svou cenu, kterou je zdolání nepovinných bossů – střeží mnohé silné předměty. Někdy i nové summony, kteří mohou na vyznačených místech bojovat po vašem boku.

Hra vás nijak netlačí k usnadnění. Zážitek si uděláte takový, jaký vám vyhovuje. V předešlých titulech vás také nikdo nenutil přivolat si posilu proti bossovi. Způsobů, jak hru hrát, je mnoho a nejlépe si ji užijete, když prozkoumáte i ty nejzapadlejší kouty světa. Jen v Limegrove jsem narazil na deset nepovinných dungeonů zakončených bossy a spoustu zajímavých míst. I jedna lahvička navíc vám může zachránit krk. Do open world her patří crafting a nechybí ani v Elden Ring. Z nasbíraných přísad si lze po zakoupení návodů u NPC vyrobit vše možné. Od vaty, mírnící váš pád, po zápalné lahve. U obchodníků si také můžete koupit informace o jednotlivých druzích nepřátel nebo místech na mapě – poskytne cenné rady. Mapa je zde nezbytná. Lze na ní vyznačovat zajímavá místa a zároveň slouží pro fast travel. Chyběla mi na ní jen možnost filtrů.

Elden Ring nově nabízí i plnohodnotný stealth. Když frontální útok na nepřátele nepřináší ovoce, můžete na to jít trochu víc potají. Stealth není všespásný, ale s trochou šikovnosti daruje lehčí výhodu. Vážou se k němu i nové předměty a kouzla, která váš krok udělají téměř neslyšným.

Tou největší pomocí vám ale mohou být ostatní hráči. Pokud si nevíte rady s bossem, nějaký ochotný hráč určitě rád přiloží ruku k dílu. Je tu i možnost psát na zem ostatním vzkazy a naopak číst ty jejich: často jde o varování před nebezpečím nebo upozornění na tajnou chodbu. Poskvrnění ale nejsou vždy samá dobrota a jsou i tací, kteří vás budou invadovat. Vy samozřejmě můžete učinit totéž. Proti invazi se můžete bránit sami nebo zavolat na pomoc jiného hráče. Zhostit se tak můžete hned několika rolí. Stejný zábavný princip, jaký už známe z minulých her studia.

Věrný oř Torrent

Z kraje hry dostanete neocenitelného společníka, kamzíka-koně Torrenta. Na jeho zádech budete křižovat nebezpečnou krajinu sebevědoměji. Překonáte velké vzdálenosti a zároveň ladně přeskočíte nad hlavami dotěrných nepřátel. Při jízdě nejste bezbranní, můžete bojovat a dojde i na konfrontace s bossy, při nichž je Torrent pro některé buildy nutností. Díky mrštnosti a rychlosti oře jsou souboje s bossy zběsilé a dost frenetické. Ovládání není úplně stavěné na tak rychlý pohyb a správně odhadnout, kdy seknout, chce cvik. Také je trochu nešikovně nastavené tlačítko dismount na L3 trigger. Pokud si ovládání osvojíte, stává se z vás na Torrentovi téměř nezastavitelná vraždící mašina. Pěší ovládání je pohodlnější než kdy dřív – skok provádíte zmáčknutím jediného tlačítka. Celé UI je dobře optimalizované. Škoda, že autoři moc neimplementovali haptickou odezvu. Pocítíte ji jen v málo případech.

Elden Ring je jako dvě hry v jednom. V sedle na otevřených pláních se cítíte relativně bezpečně, je tu jistý pocit neohroženosti. Venku můžete odkudkoli rychle cestovat na kterýkoli aktivovaný Site of Grace, což ubírá na napětí. Všechno se mění, když vstoupíte do zón, kam Torrent nemůže. To jsou pasáže, v nichž Elden Ring plně přizná Dark Souls kořeny. Soubojový systém se nezměnil, dá se říct, že je založen na rytmu. Učíte se číst rytmus pohybů oponenta a poté kontrujete. Útoky můžete blokovat, odrážet štítem, nebo mocným úderem na chvíli omráčit a provést zdrcující visceral attack.

V pevnostech, městech a jeskyních okusíte ten správný adrenalin a napětí. Sites of Grace nejsou najednou k nalezení. S nervy napnutými k prasknutí budete hledat jakoukoli zkratku a tajnou cestu. Luxus mít Site of Grace přímo před nosem příběhového bosse není pravidlem. V jistých případech není poblíž ani checkpoint nazvaný Stakes of Marika – spawn point, pokud zemřete.

Mijazakiho panoptikum

Co by byly souls-like hry bez originálních nepřátel. Kreativita se autorům nedá upřít. Co mě velmi příjemně překvapilo, byla umělá inteligence. Každý druh nepřítele předvádí trochu jiný vzorec chování. Nejsou jen prasata určená k porážce: zvířata využívají počtu a snaží se vás obklíčit. Humanoidi taktizují, bojí se, pokud utrpí zranění, a přejdou do defensivní strategie, nebo je naopak popadne amok a začnou víc riskovat. Při soubojích s většími protivníky se boří i zdi a kácí stromy, což skvěle demonstruje, s jak silnou bestií máte čest.

Bossů je hodně, proto se dá odpustit, že design některých z nich autoři recyklují hned několikrát. Mezi highlighty patří souboje s příběhovými bossy. Jsou originální a zaryjí se hluboko do paměti. Jeden bossfight mě obzvlášť oslovil. Je znepokojivý, melancholický a tuhý. Autoři umí dokonale vyprávět příběhy i pouhým dobře zvoleným hudebním motivem. Některé souboje s bossy se odehrávají bez vytyčených hranic. Poprvé jsem si to uvědomil až zpětně, když jsem omylem probudil bosse a instinktivně vzal nohy na ramena. U jednoho to ale způsobilo, že se při souboji několikrát vzdálil tak daleko od původního stanoviště, že se jeho healthbar vyresetoval. Jistí bossové se zjevují náhodně po mapě. Párkrát se stalo, že jsem narazil na nového bosse, když jsem projížděl cestou, po které jsem předtím jel už nejméně stokrát.

Lokace jsou nádherné. Města jako by vypadla z maleb Alana Lee, ztvárňujícího Středozem. Inspirace filmovou trilogií Lord of the Rings je neoddiskutovatelná. Stavby jsou monumentální, vertikální, doslova ční do nebes a je snadné se v jejich záměrně komplikovaném level designu ztratit. Každá z unikátních lokací má specifickou barevnou paletu a nálada se díky dynamickému počasí a cyklu dne a noci pořád mění. Lokace jsou prošpikovány detaily a předměty k ukořistění. Svět, i když se vždy resetuje, není strnulý. Žije svým podivným životem. Po cestách chodí průvody a karavany tažené obry, v kempech relaxují vojáci a v divočině běhá divá zvěř. Abych plně osvětlil, proč mě hra tak nadchla, musel bych spoilerovat, což dělat nechci. Věřím ale, že některé momenty hry vás ohromí stejně jako mě. Svět Lands Between je mnohem větší a tajemnější, než se na první pohled může zdát.

Kolísavý framerate

Hra mě pohltila a okouzlila tak, jak je u her od From Software zvykem. Co ale u hry, kde záleží na každé milisekundě, nedělá dobrotu, je škubání obrazu. Hrát hru na PS5 na nastavení kvality: 4K a 45 fps je stejný masochismus, jako zkoušet Dark Souls na klávesnici. Obraz se nepříjemně cuká. Tímto neduhem je občas hra stižena i v režimu výkonu s dynamickým rozlišením a frame rate do 60 fps. Stává se to hlavně při jízdě na Torrentovi. Naštěstí to není až tak časté. Z dokonalé imerze vás také vyruší doskakující vegetace. Takové chyby u titulu jako Elden Ring zamrzí.

Otevřenější souls-like

Pro mnohé je Elden Ring hlavní událostí roku. Pro zapřisáhlé hráče Dark Souls bude otevřený svět skokem do zajímavých, neprobádaných vod. Začátečníci mají šanci seznámit se přístupnější formou s žánrem. Elden Ring se ke svým předchůdcům hrdě hlásí na každém kroku. Přesto působí originálním dojmem. Autoři vykonali skvělou práci. Jen trochu pozapomněli na optimalizaci a nějaké ty bugy. Třas v rukou po doražení tuhého bosse je zaručen. Tato vysoce návyková zábava vás jen tak neomrzí a nováčky od sebe neodežene v prvních pár hodinách. Nechat se úplně pohltit podivuhodným světem Lands Between, s jeho majestátními stromy a věžemi, je snadné. Zkuste to, litovat nebudete.