Lidstvo má ve zvyku vše kontrolovat, nejlépe ohnout samotné zákony kosmu. Tím největším zdviženým prostředníčkem člověčenstva přirozenému chodu věcí je Entropy Centre, obrovská základna na povrchu Měsíce, která v případě kataklyzmatu dovede převinout čas na Zemi zpět. Už žádný strach z meteoritů padajících z nebe, vrtochů přírody ani lidské blbosti. Stačí jediný stisk tlačítka a Země se vrátí do normálu. Tak proč bychom nezkusili, kolik toho vesmír ve svém majestátu snese? Taková je vize budoucnosti z hlavy Daniela Stubbingtona (StubbyGames), autora nezávislé logické hry The Entropy Centre.
Povědomý, ale přesto jiný
Když se Aria Adamsová probere na měsíční základně, nepamatuje si vůbec nic. A vězte, že to není zrovna příjemné probuzení. Okolní chodby se s rachotem hroutí a z interkomu zní flegmatickým mužským hlasem varování před jakousi nespecifikovanou katastrofou. Dříve rušné ulice komplexu nyní brázdí pomatený, ale naštěstí přátelský robůtek, jinak ani živáčka. Naštěstí Aria rychle v tomhle nehostinném prostředí najde spojence – Astru. Zařízení, které dovede převíjet objekty v čase. Astra není jen kus vysoce pokročilé technologie, ale i umělá inteligence, naprogramovaná, aby asistovala personálu střediska při plnění entropických hádanek. Proč to všechno? Jen plněním „nesplnitelných“ puzzle se totiž nabíjí hlavní stroj čas, který pouze plně nabitý dokáže převinout Zemi zpět v čase. A protože Aria je na všechno sama, bude to ona, kdo bude muset splnit pořádnou dardu hlavolamů.
The Entropy Centre se veze na příjemné nostalgické vlně. Je jako Portal z alternativní reality. Od té doby, co vyšel Portal 2 (naše recenze), jsem hrál mnoho first person logických her, žádná se ovšem nedokázala přiblížit atmosféře kultovní série tak moc, jako právě The Entropy Centre. Ariia rovně umí ohýbat časoprostor, sice zcela jiným, ale naštěstí neméně zábavným způsobem. Schopnost vracet čas se na měsíční základně, která se doslova rozpadá pod nohama, náramně hodí. Především jsou na jejím používání založené puzzle v „testovacích“ místnostech. Hráči Portal se zde budou cítit jako doma. Zatímco tam bylo jedinou motivací hrdinky Chell přežít a utéct, zde je vám naložen mnohem epičtější úkol – zachránit lidstvo. GLaDOS byla tuhý protivník, ale to, co čeká Ariu a Astru, to je doslova souboj s časem a osudem.
Série Portal byla pověstná svým příběhem a nezapomenutelnými protagonisty a v tomhle není The Entropy Centre pozadu. Scénář předkládá mnoho otázek, na které není jednoduchá odpověď, na druhou stanu k vážným tématům přistupuje s pořádnou dávkou humoru a roztomilosti. Hra trochu evokuje i fenomenální Outer Wilds, který s ladností přecházel od milé, vtipné adventury ke kosmickému hororu, ze kterého tuhla krev v žilách.
Chemie mezi Ariou a Astrou funguje na výbornou. Astra jakožto umělá inteligence samozřejmě nerozumí lidské nátuře a tak dojde na spoustu humorných dialogů. Právě příběh a tajemství, která obestírají celé středisko, byly pro mě hlavním motivátorem k hraní. I když jsou hádanky originální, nejsou tak promyšlené a chytré, jak by mohly být. Subjektivně jsou o něco lehčí, než byly ty v druhém Portalu. Pokud vám jde především o ně a chcete si zavařit mozek, zkuste Antichamber. Pakliže preferujete komplexnější zážitek, The Entropy Center je přesně pro vás.
Plněním hádanek k záchraně světa
Problém tkví hlavně v tom, že když se naučíte myslet stejným způsobem, jako autor hry, skoro každý problém vyřešíte do pár minut. Obtížnost sice roste, avšak jen zřídka jde o skutečný hlavolam. V každé místnosti jsem doufal, že mě na konci autor pořádně vypeče. Vysměje se mi za můj přímočarý plán, přihodí maličkost, která smete celou mou logickou úvahu ze stolu, a já budu opět na bodu nula.
Patří to podle mě k logickým hrám, že první nabízené řešení je jen iluze. Jenže pověstné „heuréka“ po dlouhém laborování zvoláte jen párkrát. The Entropy Centre vás nechce trýznit a na hodinu uvěznit v jedné místnosti. Naopak. Utíká vpřed zběsilou rychlostí, vždyť osud Země visí na vlásku. A tak dává, trochu zbytečně, i vizuální vodítka, kam co umístit. Jisté puzzly, které by měly potenciál vám mozek zaměstnat na hodně dlouhou dobu, tak vyřešíte až zbytečně snadno. V tomto ohledu je proto velká škoda, že zde není alespoň editor vlastních úrovní. Dovedu si představit, že by šlo navrhnout opravdu pekelně těžké hádanky. Titul i tak zabere solidních 8 až 9 hodin.
To, co vás bude brzdit v postupu nejvíc, tak není hledání správného řešení, ale spíše samotné bezchybné vykonávání všech potřebných kroků. Přetáčet v čase můžete v jednu chvíli pouze jeden objekt. Kupříkladu, abyste přeskákali několik propastí, položíte v opačném pořadí skákací plošinku do každé z mezer. Astra si zapamatuje cestu plošinky a poté při zamíření na plošinku a zmáčknutí příslušného tlačítka, ji pomalu převine na další místo.
Jenže Astra si uchová v paměti jen pár desítek sekund pohybu jednotlivých elementů .Nic nenaštve víc, než když vám kostička skončí pár centimetrů od spínače, protože jste jí vláčeli o pár kroků delší cestou. I to bohužel tvoří nezanedbatelnou část jinak solidních 8 až 9 hodin nutných k dohrání.
Každá série hádanek začíná triviální startovní místností, která slouží jako představení nového prvku. Ze začátku budete jen posouvat krabice, které zatíží spínače. Pak se do hry dostanou i trampolíny, lasery, energetické mosty a mnoho dalšího. Nové prvky jsou přitom dávkovány tak akorát. V The Entropy Centre nejste jen pokusná myš generující energii k záchraně světa řešením logických problémů, ale máme zábavné pasáže najdeme i mimo samotné místnosti s hádankami. Ty jsou prokládány akčními sekvencemi, kdy se buď snažíte utíkat před všelijakou hrozbou, nebo ji přímo konfrontovat. Ale nebojte, hra se nikdy nezmění ve střílečku – bojujete spíš svým důvtipem.
Ve středisku je i mnoho materiálu na čtení. Počítačové terminály, prezentace i samotné prostředí tvoří kousky skládačky rozkrývající osud celého komplexu a jeho obyvatel. Texty jsou čtivé, často vtipné. Velmi mě pobavil e-mail od pracovnice, která si kolegovi stěžovala, že má na stole nehorázný svinčík a ať si ho rychle uklidí. Při důkladné inspekci jsem shledal, že diskriminované pracoviště je prostě typický kancelářský stůl. Vše se vyjasnilo poté, co jsem došel ke stolu naproti. Stůl byl prázdný, až na úhledně seřazené tužky podle délky. Takových maličkostí lze nalézt ve hře spoustu. Abyste našli všechny terminály, budete muset pořádně hledat.
Od trailerů pro velké společnosti k vlastní hře
Úrovně jsou pestré, sice je většina střediska Entropie omítnutá ve fádní šedivé barvě, ale celý komplex je obklopen zelení. Při pátrání po alternativních cestách skrz rozpadající se chodby zavítáte i do obchodní zóny, muzea a ubikací. Unreal Engine 4 se činí, hra je svižná a vypadá nadmíru dobře. Obzvlášť spektakulární jsou momenty, kdy vám na hlavu padají celé místnosti a vy se na poslední chvíli snažíte převinout čas, než se vše zřítí i na vaši z hádanek rozbolavělou lebku. Skvělou práci odvedli dabéři a hudba a ozvučení vám budou co chvíli přihrávat jeden flashback z Portal za druhým.
Daniel Stubbington není v herním průmyslu žádný nováček, původně pracoval ve společnosti The Trailer Farm na filmových ukázkách na známější hry (například Borderlands 3.) a tak moc dobře ví, jak z každé scény vytěžit maximum. The Entropy Centre rozhodně nevypadá na to, že je dílem jediného člověka, naopak působí jako vysokorozpočtový titul zajetého studia. Navíc je i velmi slušně odladěná a nenarazil jsem na jediný větší bug. Pokud tedy za větší chybu nepovažujete fakt, že některé puzzly lze vyřešit i autorem nezamýšleným způsobem.
Nostalgický výlet časem
Portal 2 vyšel před dlouhými jedenácti lety. Pokusů napodobit ho už tu pár bylo, ale zatím žádný nedokázal podtrhnout to, co dělá onu sérii tak nezapomenutelnou. V Portal totiž nešlo jen o skvěle nadesignované hádanky, ale i o příběh, postavy a atmosféru. The Entropy Center to umí také. Aria a Astra sice nikdy nebudou tak známé, jako Chell a GlaDOS, ale jejich strhující dobrodružství se vám zaryje do paměti stejně dobře. Velmi příjemné překvapení ke konci roku, které by si žádný milovník logických her neměl nechat ujít. A pokud snad stále pochybujete, k dispozici je i demoverze.
