Žížalí kompostér neboli vermikompostér lze mít bez problémů přímo v bytě, na chodbě nebo třeba v garáži. Každopádně ve stínu, zapomeňte, že ho postavíte na balkon.
Jak vyrobit vermikompostér    |
Vedro a slunce by správnému rozkladu nejen nepomohly, ale zlikvidovaly by vám cennou žížalí násadu. Žížaly totiž milují vlhko a denně ocení osvěžující vodní spršku z rozprašovače, pěkně se pak množí. Je potřeba jim vytvořit takové podmínky, které jim vyhovují. Pak vám bude vermikompostér pracovat dobře a nebude obtěžoval okolí zápachem.
„Kalifornské žížaly, které se ve vermikompostérech používají, sice nemají zuby a veškerý organický materiál jen olizují. Ale vše, co projde jejich zažívacím ústrojím, přemění na výkaly, které pro nás mají velmi cennou podobu kompostu obsahujícího spoustu humusu a žížalího čaje,“ konstatuje Soňa Valčíková, konzultantka pro kompostování z obecně prospěšné společnosti Kokoza, která nám založení vermikompostéru ukázala.
Jak tedy s vermikompostováním začít? Nejdřív pořiďte vhodnou kompostovací nádobu, kterou si lze koupit i velmi jednoduše vyrobit. Pokud si na to sami netroufnete, můžete zajít i na workshop, kde vám s tím pomohou:
Také kalifornské žížaly lze koupit či získat od majitele zavedeného domácího kompostéru v okolí, kterému se již žížaly dobře množí. Stačí si domácí vermikompostáře neboli žížaláře vyfiltrovat a vyhledat v příslušné mapě.
Nejprve žížalám založte podestýlku
Kromě vermikompostéru a násady žížal si připravte k ruce obyčejný karton v podobě ruliček od toaletního papíru, krabice na vyhození či proložek od vajíček a připravte žížalám podestýlku. „Papírový karton jednoduše natrhejte na kousky, z nichž vybudujte 2 až 3 cm vysokou vrstvu. Vodou z rozprašovače ji rovnou můžete i navlhčit, aby se žížaly hned dostaly do vlhkého prostředí, které mají rády,“ radí Valčíková a varuje, že žížaly vám nesmí nikdy vyschnout.
Psí výkaly kompostujte raději zvlášť, radí v KokozePsí výkaly podle Soni Valčíkové nepatří do vermikompostéru, přestože je tam někteří dávají (viz archivní video níže). Radí kompostovat je raději v zahradním kompostéru, který vyhradíte čistě na psí výkaly. Proč? „Pes je masožravé zvíře, v jeho výkalech jsou patogenní látky, je potřeba kompostovat separovaně. Výsledný kompost doporučuji přidávat raději k okrasným keřům, stromům a květinám. Ne k produkčním plodinám, jejichž plody hodláme jíst,“ radí odbornice na kompostování. |
Na připravenou navlhčenou podestýlku rozprostřete získanou násadu kalifornských žížal a obrňte se trpělivostí. Zpočátku je ideální organické zbytky odkládané do kompostéru sekat na menší kousky. „Žížaly se k nim díky tomu lépe dostanou a rychleji odpad rozloží,“ vysvětluje odbornice.
Žížalám zpočátku nakládejte přiměřeně, vermikompostér není stroj, dejte mu k zaběhnutí čas. Jakmile se správně rozběhne, k čemuž většinou potřebuje zhruba dva tři měsíce, můžete už do něj odkládat organický odpad z kuchyně v tu chvíli, kdy ho vytvoříte. Ať už to budou slupky z ovoce i zeleniny, kávová sedlina či použité čajové sáčky i lístky. Na žížaly myslete i s pravidelným rosením obyčejným rozprašovačem a prokládáním odpadu z natrhaných ruliček od toaletního papíru či použitých kuchyňských utěrek.
Jakmile se žížaly díky vaší pomoci i trpělivosti zabydlí ve vyhovujícím prostředí, už není nijak složité si ohlídat, aby vermikompostér dobře fungoval a z domácích odpadků včetně psích hovínek bez problémů vytvářel cenný humus i tzv. žížalí čaj, který je po zředění výborným hnojivem na zalévání.
S vermikopostérem získáte jakési domácí perpetuum mobile, jež vás výměnou za odpad - v podobě organických zbytků rostlinného původu - může přírodním organickým hnojivem zásobovat donekonečna:
18. května 2022 |
