Obsluha vermikompostéru přitom nemůže být jednodušší: prostě pořídíte žížalí násadu, tou nový kompostér osadíte a dáváte žížalám zkrmovat biologický odpad z kuchyně, který prokládáte ruličkami od toaletního papíru či platy od vajíček. Jediné, co musíte hlídat, je správná vlhkost. Suchem žížaly umučíte, přílišné vlhko může způsobit plesnivění obsahu (více o principu fungování v článku zde).
Na internetu jsme nejlevnější vermikompostér našli za 1 701 korun, což není zrovna láce. Když ovšem přiložíte ruku k dílu, finančně nevykrvácíte: vyrobíte ho za půl hodinky a bude vás to stát pouze investici do tuby tmelu a nýtů či šroubků.
Jak získat násadu žížal?Kromě klasických prodejních inzerátů můžete zabrouzdat na web občanského sdružení KOKOZA, kde je lze nejen koupit, ale také získat darem, záleží na vás, jak se s vybraným „chovatelem žížal“ domluvíte. Na interaktivní mapě si vyfiltrujte domácí kompostéry a oslovte někoho ve svém dosahu. Se žížalami tak máte šanci poptat se i na praktické zkušenosti na praktické využití vermikompostu a žížalího čaje, třeba na balkonové zahrádce. |
Jako základ totiž dobře poslouží tři plastové kbelíky opatřené pevným víkem, jaké vám zbudou například od barvy. „Prakticky stejné nádoby se dají získat i z kuchyní restaurací nebo jídelen, nakupují v nich například olej a další suroviny. Někdy stačí se jen slušně poptat,“ radí Lucie ze sdružení Kokoza, na jehož workshopu (přijde na 450 Kč a vlastnoručně vyrobený vermikompostér si rovnou odnesete domů) jsme výrobu domácího vermikompostéru natočili.
„Našel jsem si na internetu návod, jak vermikompostér funguje, tak jsem ho zkusil vyrobit sám z prázdných kbelíků, které jsem měl zrovna doma. Nebylo to nic těžkého. Od té doby vermikompostuju a vyrábím si nejkvalitnější hnojivo na planetě,“ popisuje mladý lektor a současně praktikující zemědělec Vít Brodský, který nezapře rčení o šikovných českých ručičkách. „A ještě jsem úspěšný chovatel kalifornských žížal,“ dodává s úsměvem.
Praktický návod krok za krokem
Hotový vermikompostér vyrobený podle Vítka vypadá velmi nenápadně: tři víkem opatřené kyblíky postavené na sobě. Uvnitř to však žije.
„Střeva“ kbelíků jsou totiž důmyslně propojena, protože vrchní dva kbelíky mají děrované dno a spodní dva víko. Ve středové části pak probíhá vlastní proces, protože právě do něj vložíte natrhaný papír a svoji první násadu žížal jako základ svého vermikompostu. Do středového kbelíku proto také přikrmujete, tedy v podstatě odkládáte biologický odpad z kuchyně, použité čajové sáčky, občas i kousek kartonu. Jen na odpad živočišného původu zapomeňte, ten tam nepatří.
Co všechno lze zkompostovat, tedy zkrmit žížalám, najdete také ve videu zde:
18. května 2022 |
Do spodního kbelíku pak odkapává tekutá část žížalího produktu, slangově se jí říká žížalí čaj. Vrchní kbelík je v podstatě rezervní - jeho čas přijde až ve chvíli, kdy je středový kbelík plný a vy začnete odkládat odpad do horní nádoby - žížaly si dírkami ve „stropě“ do dalšího patra přelezou za potravou samy. „Jakmile budete mít v této další - tedy horní - nádobě cca dva tři centimetry černého vermikompostu, můžete středový kbelík s kompostem odebrat a jeho obsah využít. V tu chvíli už si žížaly určitě přelezly,“ popisuje Brodský.
Návodná fotogalerie |
Při vlastní výrobě začněte spodním kbelíkem, do jehož víka vyřízněte velký kulatý otvor - v podstatě vám z něj tedy zůstane jen jakýsi rám spodního víka (s několikacentrimetrovým okrajem), který pomocí tmelu přilepíte na dno dalšího kbelíku v pořadí. „Tmel víko a dno nejen spojí, ale také spoj zaizoluje, aby vlhkost z vermikompostéru neunikala ven,“ vysvětluje Brodský a radí spoj pojistit ještě spojením nýty nebo šroubky s matičkami (viz návodné úvodní video a fotogalerie).
Pak dno prostředního kbelíku (již spojené s vyříznutým víkem spodní nádoby) pomocí vrtačky opatříte otvory, kterými bude protékat tekutá složka vermikompostu do spodního kbelíku. „Podle potřeby pak budete tuto tekutinu odlévat, případně lze spodní nádobu opatřit kohoutkem,“ radí lektor.
Pak úplně stejně postupujete při spojování víka prostřední nádoby a dna té vrchní - zajistíte tak přívod vzduchu z horní nádoby, navíc tudy budou žížaly cestovat, až bude prostřední kbelík plný. Pak už stačí u horního - v tuto chvíli v podstatě rezervního kbelíku - proděravět víko a máte hotovo.
A kam vermikompostér v bytě postavit? Ideální je, najít pro něj místo přímo u kuchyňské linky, případně v komoře či ve sklípku bytového domu. Teplota by neměla přesáhnout 25 °C. „Třeba na takovém balkoně byste žížaly v létě na sluníčku uvařili a v zimě by zmrzly,“ varuje Brodský, že ne každé místo je vhodné.
Také doporučuje vložit pod vrchní proděravělé víko netkanou textilii, která zabrání tomu, aby vám do bytu létaly octomilky, které se mohou ve vermikompostéru vylíhnout z vajíček nakladených ve slupkách tropického ovoce. Na celý kompostér lze také ušít látkový obal, třeba z pytloviny, pokud vám vadí jeho vzhled.
Uvažujete o vermikompostování, případně už vermikompostujete?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 21. září 2014. Anketa je uzavřena.
