Málokdo ví, že původně byly Velikonoce jen jednodenním svátkem, který se později rozšířil na tři dny. Šlo o takzvané svaté třídění – triduum – které mělo být připomínkou ukřižování, pohřbení a vzkříšení spasitele.
Prostý lid příchod jara chápal jako začátek hospodářského roku, a proto ve velikonočních oslavách spojil rituály z náboženského a světského života. Jedním z nich bylo nabírání vody a velikonoční koupel na Velký pátek.
Nepodceňujte velikonoční rituály a magii, přinášejí radost a energii |
Kdepak, není voda jako voda… Mlč a nezdrav
Velký význam měla velkopáteční voda, kterou si nabíraly ženy a dívky na Velký pátek ještě před rozbřeskem. Ale naši předkové byli, co se týče vodních zdrojů, trochu vybíraví. Přednost mívaly léčivé prameny a místa, kde voda protékala nebo se alespoň „čeřila“.
Upečte si s Pepou Maršálkem velikonoční slaný koláč s křížovou symbolikou |
Proč tomu tak bylo? Protože stojatá voda byla pokládána za mrtvou. Naopak protékající voda byla znakem nové energie přírody. Žádaná byla například voda, kterou rozhánělo mlýnské kolo, nebo ta ze soutoku tří pramenů.
Podle krajů se rozlišovalo, jestli je lepší ji nabrat po či proti proudu. Velkopáteční voda se pila na zdraví, ale také se využívala k různým rituálům.
Věřící na Velký pátek vstali ještě před východem slunce a všichni „naskákali“ do řek a potoků. Podle tradice se měli třikrát ponořit, třikrát si umýt tváře, ruce, nohy či ústa. Zajímavé je, že tento rituál musel celý proběhnout mlčky, protože se říkalo, že velikonoční voda je tichá, mlčenlivá, a lidé ji tedy nesměli „vyrušit“. Nejenže se museli koupat v tichosti, ale embargo se vztahovalo i na obyčejný pozdrav. Kromě ticha panoval v některých částech Moravy také zákaz ohlížení se. Po koupeli se věřící šli pomodlit na orosenou trávu.
Panovala představa, že voda – ale i rosa – má léčivou moc. Ten, kdo ji správně uctí, bude zdravý po celý rok a vyhnou se mu obávané neduhy jako svrab, zimnice, žloutenka či padoucnice.
A co pondělní sprcha pro děvčata?Polévání žen vodou na Velikonoční pondělí se stalo tradicí teprve během 19. století. Mělo jít o zábavu a navazování kontaktů, ale také symboliku vody jakožto strážkyně zdraví a plodnosti. Úkon spočíval ve vylití hrnce či vědra na dotyčnou nebo o její shození do potoka. V některých částech Moravy bývaly ale vodní bitvy oboustranné. Když už nic jiného, tak určitě přinesly spoustu legrace. |
Kropení polí a personálu
Voda hrála velkou roli i na velikonoční slavnost Zmrtvýchvstání Páně (tedy na Boží hod neboli Velikonoční neděli). Ale nešlo jen o obyčejnou vodu. Většinou se mísila svěcená – ta, kterou farář posvětil v kostele – a velkopáteční. Někteří do ní ještě vkládali uhlík z pálení Jidáše, který si věřící přinesli jako „suvenýr“ z velkého pálení ohně na Bílou sobotu.
Sedláci touto směsí kropili pole, osení, zvířata, ale i svůj pracující personál. První dávku „sprchy“ dostal oráč, který šel poprvé zorat pole. Druhou pasáček dobytka či děvečka, co šla králíkům pro trávu. Důvod byl prostý. Voda měla přinést hojnost úrody, dostatek jídla, zdraví a nakonec i dlouhodobý blahobyt.
VIDEO: Pohlreichovu jarní nádivku s kopřivami na talíři nenecháte |
