„Bohatí lidé se krmili hodně zvěřinou, ale jídlo chudých se tolik nelišilo od toho, co jíme dneska my. My máme představu, že se jedly hlavně obilné kaše, ale zvláště sladké kaše byly luxusní jídlo, které se objevovalo jen na nejbohatších stolech. Cukr nebyl, takže se sladilo ovocem nebo medem, ale tak velké objemy medu nebyly, takže chudí si to nemohli dovolit,“ upřesňuje Tamara Starnovská, vrchní nutriční terapeutka z Thomayerovy nemocnice v Praze.
Mlýny změnily svět
Právě v době Karla IV. docházelo ke změně systému výroby pečiva. Doteď si mleli lidé obilí sami, ale ve 14. století začaly ve velkém měřítku vznikat mlýny, nejdříve větrné a pak i vodní. To ohromně změnilo svět, protože se tím nastartovala změna způsobu výroby pečiva a stravování obecně.
Dosavadní systém byl následující: umlelo se obilí a peklo se do zásoby. A chléb se jedl, i když byl úplně tvrdý. A to, co už sníst nešlo, použilo se v kuchyni například na zahušťování dalších pokrmů, anebo se z něj vyrobila kaše. Tento způsob nám vlastně dodnes vydržel v podobě chlebové polévky, kterou nesnášel už Rychlonožka z Rychlých šípů a jen málokteré dnešní dítě by se po ní „utlouklo“.
Rozvoj mlýnů tak umožnil, že se rozvinulo pekařské řemeslo a běžně se lidé dostali k čerstvému chlebu. „Ale pracovalo se s ním jinak. Běžně se přikusoval tak, že se lámal, anebo se krájel a používal se jako talíř. Snědlo se maso, ale ne ten chleba. Pak se na něj dala další porce a nakonec se chleba snědl, anebo se vracel do kuchyně, kde se zpracoval na zahuštění omáček nebo na výrobu kaší,“ říká Starnovská.
Neprožer, co se urodilo
Každopádně doba Karla IV. byla pro obyčejné obyvatelstvo zlatou dobou, protože doba bez válek pro něj znamenala v podstatě luxus, který se v dalších staletích objevoval už jen minimálně. Po každém konfliktu se země sbírala „od nuly“ a to pak znamenalo skutečný hlad.
V Karlově době se podle terapeutky objevovaly i produkty, které jsou i dnes ve vyšší cenové kategorii. Například mořské ryby, které vzhledem k tomu, že naše hranice sahaly až k moři, najednou nebyly ničím nedosažitelným. I vzhledem k velké podpoře obchodu.
Samozřejmě to nejchudší obyvatelstvo jedlo sezonně podle zdravého rozumu. Velkou tradici byly hlavně na venkově pokrmy z hrachu, který měl tu výhodu, že rostl běžně a bylo ho bylo možné lehce skladovat. Pochoutkou byla pučálka – zrna se nechala napučet a pak orestovala. Příznivci zdravé výživy se radují, jak se středověk vrací zpět do našich kuchyní.
Velký vliv na způsob výživy měla i církev. „Ta lidi nutila, aby se dodržovaly půsty. Jenže v podstatě nešlo ani tak o nějaké náboženské poučky, ale dbalo se tak o zajištění dostatečné výživy obyvatelstva. Lidi byli stejní jako my teď a když se urodilo, nejraději by snědli všechno hned. Proto církev působila jako brzda a nutila lidi, aby si nechali něco i na horší časy,“ popisuje odbornice.
Jak na středověku stravu
Na serveru Koukalíci.cz najdete hodně zajímavého povídání o tom, jak se za středověku jedlo. „V radách mistra Pavla Žídka z Prahy králi Jiříkovi z Poděbrad se dozvídáme, že v 15. století se v Čechách pekly chleby následující: Chléb je rozličný a dobře dvacaterý, totiž chléb žemlový, to je nejčistší. Pod ním vláskový, potom žitný, húscový, potom pecnový, nakyslý, potom mazancový, v mnoha rozdielích, mezi kterými nejlepší jest kořenný, čistě připravený. Jest chléb ječný, preclíkový, prosný, z žaluduov, jáhlový, pohankový, z rejže, oplatkový, koláčkový ,perníkový, ale nejlepší jest žemlový a z režného (zřejmě žitného) chleba húscový,“ vybírají ze středověké kroniky.
K tomu dodávají recept na chleba:
2 hrnky hladké pšeničné mouky, 3 hrnky jemně mleté tmavé žitné mouky, 2 hrnky vlažné vody, půl hrnku vlažného mléka, kostku droždí (42 g), lžící medu nebo cukru, 3 lžičky soli, 3 lžičky drceného kmínu
Pracovní postup:
Do velké mísy nasypete mouku, kmín, sůl a směs promíchejte. Do hrnku s vlažným mlékem (půl hrnku mléka) rozdrolte kostičku droždí, přidejte cukr a promíchejte. Droždím vonící tekutinu dejte na teplé místo a vyčkejte zhruba půl hodiny, až kvasinky začnou pracovat. Jakmile kvásek naplní hrnek po okraj, vlijte jej do mísy s moukou, promíchejte a přidejte dva hrnky vody o stejném objemu, jako byly hrnky s moukou.
Těsto propracujte v míse vařečkou, pak rukama a nakonec jej vyklopte na vál. Bezvadný je silikonový vál, který se skvěle myje, nezabírá místo v kuchyni. Rukama se s budoucími chleby pomazlete tak, až se těsto nelepí. Lze přidat trochu vody, či poprášit lehce moukou. Vláčnou kouli chlebově voňavého těsta rozpulte, vytvořte dva fešné bochníčky. Ty nechte vykynout na teplejším místě, pod čistou utěrkou, klidně rovnou na plechu s pečícím papírem (nic nevymazávejte). Nebojte, ruční práce s těstem vám zabere necelých 5 minut.
Až vám bochníčky nakynou tak, že budou zhruba dvakrát tak velké, udělejte jim na kulaté „bříško“ nožem křížek (požehnání) a šoupněte je do trouby. Horkovzdušnou i normální troubu dávám zhruba na 2 minutky na maximum, poté na 180 ⁰C. Chleby během pečení 2 x až 3 x pomažu slanou vodou. Chleba je upečen cca za 45 minut nebo déle podle druhu trouby. Upečený je tehdy, je-li jeho zvuk po poklepání na spodní stranu dutý. Musí mít křupavou kůrčičku.
A ještě jáhlovou varmuži s ovocem a medem:
Jáhly, Mléko (2,5x více než jáhel), máslo (1 lžíci), med, jablka, rozinky, sušené švestky (nakrájené na menší kousky), med na ozdobení
V mléce svařte propláchnuté jáhly, přidejte cukr (nebo med), máslo a ovoce. Vařte, dokud se mléko úplně nevyvaří a jáhly nejsou krásně měkké. Hotovou kaši podávejte politou medem a lze posypat i skořicí.
