Bílý cukr vyřaďte z jídelníčku, bere tělu živiny, říká autorka BioAbecedáře

Slaďte ovocem, rostlinnými sirupy, nerafinovaným cukrem a medem. Průmyslové zpracování totiž bílý cukr připraví o většinu minerálních látek, vitaminů i vlákniny. Abychom ho dokázali zpracovat, vezme si tělo potřebné živiny z přijaté potravy nebo ze zásobních látek. Přírodní sladidla jsou šetrnější.

Ze spíže bílý cukr asi neodstraníte ze dne na den, ale jeho použití můžete velmi výrazně omezit. Neslaďte kávu a čaj, nepijte slazené a barvené limonády. Čtěte etikety: spoustu bílého cukru zkonzumujete v kečupech, sladkých mléčných výrobcích, polotovarech a kupovaných cukrovinkách.

Bio rýžový sirup

Agave sirup

Bílý cukr v receptech nahrazujte přírodními sladidly, experimentujte, co vám bude vyhovovat. Vyzkoušejte třeba recept na jahelník slazený sirupem z agáve, který najdete níže v tomto článku.

Čím běžný cukr nahradit

Třtinových a tmavých přírodních cukrů je na trhu celá řada, sehnat se dá i nerafinovaný řepný cukr. Jsou to cukry obsahující zbytkovou melasu, a proto v nich také zůstaly cenné minerální látky, stopové prvky a vitaminy. Čím je cukr tmavší, tím má vyšší obsah melasy a tedy i cenných látek a živin, díky kterým je pak k našemu tělu šetrnější.

Nevýhodou tmavých cukrů ale je, že mají mnohem výraznější, melasovitější chuť a nejsou tak sypké. Pro svoji tmavou barvu se moc nehodí do světlých moučníků, zato jsou ideální do perníčků.

Rapadura, tedy sušená třtinová šťáva

Bio čoko-kokosky bez bílého cukru

"Všem začátečníkům doporučuji vyzkoušet agáve sirup, pravý javorový sirup, rýžový či pšeničný sirup v biokvalitě, jablečný sirup a sušenou třtinovou šťávu, kterou prodávají jako rapaduru. Sladit se dá i rozmixovaným sušeným ovocem, které bylo usušené bez použití siřidel," radí Hanka Zemanová v novém knižním průvodci po kvalitních surovinách pod názvem BioAbecedář, jak se naučit žít bez bílého zlata.

A poohlédněte se pro sladkostech s přírodními sladidly, protože bez sladké chuti se člověk neobejde. V bioprodejnách dokonce objevíte i lízátka a bonbony, které bílý cukr neobsahují. Chuť na sladké dobře uspokojí i rozvařené sušené ovoce, jahelná kaše s ořechy a medem, mrkev uvařená v páře nebo třeba pečená cibule s pastinákem. Na slazení domácích moučníků se naučte využívat nerafinovaná přírodní sladidla, například rýžový nebo agáve sirup.

Jak se u nás sladilo dříve?

Cukr se ve střední Evropě objevil v 15. století jako velmi drahé koření a ještě na přelomu 16. a 17. století mělo sto gramů cukru stejnou hodnotu jako tři voli. V 17. století se u nás začal na výrobu sladkostí používat třtinový cukr a teprve v 18. století se lidé naučili využívat cukrovou řepu. Koncentrovaný a rafinovaný bílý cukr se v dávnější minulosti nepoužíval vůbec, později byl považován za luxus.

Čtete rádi idnes.cz?

Dejte nám svůj hlas v anketě Křišťálová lupa. Hlasujte ZDE

"Před nástupem cukru se u nás sladilo všemi možnými přirozenými sladidly: hlavně medem, ovocem, povidly bez cukru, sušeným ovocem a tzv. pracharandou, což bylo sušené ovoce, nejčastěji hrušky, roztlučené na prášek. A používala se i míza z břízy nebo z javoru, i když ve střední Evropě nemá zdaleka takovou cukernatost jako v Severní Americe, sušila se mrkev a sypala na sladší jídla nebo se rozvařovala s medem na zavařeninu, které se říkalo maz," vysvětluje Zemanová, která sbírala podklady k jednotlivým surovinám uvedeným ve své knize několik let a veškeré informace konzultovala s odborníky.

Co umí bílé potraviny

Pokud spořádáte hodně rafinovaného bílého cukru, případně bílé mouky nebo rýže, vaše tělo při jejich zpracování ztrácí vitaminy skupiny B, vápník, hořčík, fosfor, železo a další látky. Právě ty se přitom v třtině nebo řepě před průmyslovým zpracováním přirozeně vyskytují a logicky by je tedy měly tělu naopak dodat.

"Proto se bílý cukr dává do spojitosti se zubními kazy a s osteoporózou, což bývá důsledek oslabování zubů a kostí odčerpáváním vápníku," vysvětluje Hanka Zemanová. "Rafinované potraviny oslabují také slinivku břišní, překyselují tělo a tím oslabují imunitní systém," dodává. Aby měla tato svoje tvrzení podložená, spolupracuje Zemanová s Margit Slimákovou, zkušenou výživovou poradkyní s více než dvacetiletou praxí.

Navíc se během výroby bílého cukru mohou používat látky, které se někdy objeví ve zbytkovém množství i v cukru. Jsou to siřičitany, rozpouštědlo methylacetát a v moučkovém cukru fosforečnany a křemičitany používané jako protihrudkující látky. U cukrů v bio kvalitě se většina těchto látek používat nesmí, u rostlin (třtina, řepa, agáve, rýže) ani pesticidy během pěstování.

Vyzkoušejte jahelník se švestkami a jablky. Sladit ho můžete agáve sirupem, rýžovým sirupem nebo medem

Budete potřebovat 150 g jáhel nebo 750 g uvařené jahelné kaše, 8 až 10 lžic agáve sirupu, rýžového biosirupu nebo medu, 200 g sušených švestek (ty předem na několik hodin namočte), 500 g nahrubo nastrouhaných jablek, 2 lžíce skořice, 100 g rozinek, 3 lžíce kukuřičného škrobu nebo vanilkového biopudinku. Kdo chce jemnější a křehčí jahelník, přidá do vychladlé jahelné kaše žloutky a sníh ze dvou vajec.

Jáhly vyperte v čisté vodě, zalijte 750 g tekutiny (biomléko, rýžový nebo špaldový nápoj, jablečný mošt apod.) a uvařte jahelnou kaši. Nechte ji částečně vychladnout a promíchejte se sirupem nebo medem. Ochutnejte a doslaďte podle chuti; agáve sirupu stačí zhruba a 2 lžíce méně, kaše s moštem také potřebuje méně doslazovat.

Jahelník se švestkami a jablky, slazený agáve sirupem

Do vymazané formy namačkejte na dno polovinu oslazených vychladlých jáhel a na ně naskládejte okapané, předem namočené švestky. Strouhaná jablka smíchejte se skořicí, rozinkami a pudinkem a směs použijte jako další vrstvu. Na jablka narovnejte druhou polovinu jáhel, povrch můžete před zapečením ještě pokapat ovesnou nebo jinou smetanou. Dejte zapéct zhruba na 35 až 40 minut do trouby vyhřáté na 180 °C, povrch nechte ke konci zezlátnout pod grilem.