Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvSedmnáct kilometrů dlouhá dráha z Protivce do Bochova vznikla v roce 1897 jako odbočka z hlavní trati Rakovník – Bečov nad Teplou. V prvních letech provozu byla poměrně vytížená, jak z hlediska osobní, tak i nákladní dopravy. V roce 1900 jezdily po trati čtyři páry vlaků, v roce 1912 už šest párů.
Jenže postupem času se ukázalo, že spíš než do vnitrozemí mělo cenu dráhu trasovat směrem na Karlovy Vary. Naprostá většina obyvatel Bochova byli Němci, kteří měli vazby právě tam. Trať na karlovarské Dolní nádraží byla sice několikrát plánována, uskutečnily se i politické pochůzky, ale projekt nebyl nikdy realizován.
Po vzniku republiky proto nastal naprostý odliv cestujících. Objem nákladní dopravy se jednorázově zvedl v roce 1931, kdy byla rozšiřována státní silnice z Prahy do Karlových Varů a materiál se přivážel po dráze. Ale o čtyři roky později byl veškerý provoz na trati do Bochova zastaven. Obnoven byl až po odtržení Sudet na podzim 1938.
Zastavování a obnovování dopravy se bochovská trať dočkala ještě několikrát. Poprvé v letech 1948–1954, od roku 1967 nejezdily víkendové spoje. Trať byla jako nejztrátovější v síti ČSD několikrát navržena ke zrušení. Její výhodou ale byla blízkost výcvikového prostoru Doupov – vojenské transporty vagónovaly ve stanici Vahaneč. Kvůli vojákům byla trať opravena a kolejový svršek zesílen.
Přesto byl roce 1996 definitivně ukončen pravidelný osobní provoz. Trať naštěstí nebyla zrušena, stále se na ní udržuje nákladní doprava, hlavně pro pilu v Bochově. Jednou dvakrát do roka se navíc na lokálku vypraví zvláštní vlaky. Ty jsou pak beznadějně plné, stejně jako náš spoj s Hurvínkem M131.1513 a vlečným vozem spolku Loko-Motiv z výtopny Křimov.
Trať z Bochova do Chyše si můžete projet za tři a půl minuty:
Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvPo kolejích skrz zapomenutý kraj
Vyrážíme z obleženého nádraží v Bochově. Proč obleženého? Nejprve ho totiž zahltily desítky cestujících, kteří právě přijeli od Protivce, za druhé zde čekají desítky fotografů, kteří si chtějí pořídit svůj vysněný snímek.
Pokud půjdete v Bochově na výlet, tak si určitě prohlédněte obě tamní zříceniny – nádraží bližší Hungerberg, z něhož se dochovaly jen valy, a zachovalejší Hartenštejn s rozhlednou. Nemusíte se bát, po červené turistické to máte pouhé dva kilometry.
Turistické cíle poblíž trati 163 |
Jízda lokálkou z Bochova do Protivce a následně do Chyše je turistickou senzací sama o sobě. Zdejší kraj podél trati je jinak na historické a architektonické cíle poměrně chudý, vlastně tady ani nevedou turistické značky. Jestli ale chcete poznat romantiku a samotu, jste tu správně. Po válce byla většina obyvatel vystěhována do Německa, nedaleké Doupovské hory navíc zabrala armáda. Kromě koncových stanic jsou všechny zastávky na trati zrušené.
Míjíme nákladní soupravu ČD Cargo s dvojicí modernizovaných Banglí (742.721 a 742.727), která je připravená na odvoz dřeva. Zděná výtopna pro dvě lokomotivy už není ani napojena na koleje.
Za Bochovem následuje stoupání na nejvyšší bod trati. Po chvíli se nám otevírá nádherný výhled na okolní krajinu. Od této chvíle trať povede po loukách a pastvinách.
Projíždíme okolo místa, kde byla do roku 1996 zastávka Těšetice. Za osadou přejíždíme most přes Ratibořský potok. Další zastávkou byl Hřivínov. Tady ale vlaky přestaly zastavovat v roce 1979.
Dostáváme se do údolí Malé Trasovky, jejíž tok budeme sledovat až k Protivci. V někdejší stanici Vahaneč dřív vojáci skládali tanky a obrněnou techniku, proto bylo kolejiště po druhé světové válce prodlouženo. Staniční budovu ani kolejové rozvětvení už ale nehledejte. Jediné, co se dochovalo, je nakládací rampa a osvětlovací sloupy.
Těsně před podjezdem karlovarské silnice I/6 bývala zastávka Budov. Dnes jsou na jejím místě jen kopřivy. Údolí malé Trasovky se začíná pomalu zužovat, trať opouští široké louky.
U křížení s místní silnicí míjíme místo, kde stávala zastávka Žlutice. Ta skončila v roce 1981, tedy patnáct let před zastavením provozu. Kdyby tady ale vlaky zastavovaly, měli byste šanci se do Žlutic vypravit. Je to jeden z mála opravdových turistických cílů poblíž trati.
Ve Žluticích si můžete v letní sezoně prohlédnout Městské muzeum s expozicí útrpného práva. Dostanete se i do podzemí, o prázdninách a v září jsou ve Žluticích otevřené Pekelné sklepy. Nad městem je pak na říčce Střele přehrada Žlutice s dvacet šest metrů vysokou sypanou hrází. Je to ale nádrž vodárenská, takže se dá pozorovat jen z uctivé vzdálenosti.
Za přehradou můžete navštívit poutní místo Skoky, v minulosti jedno z nejnavštěvovanějších mariánských poutních míst v Čechách. Zdevastovanému kostelu Navštívení Panny Marie se snaží vrátit dobrovolníci zašlou slávu.
Hurvínek spolku Loko-Motiv ale pokračuje dál. Z Malé Trasovky se stává Velká Trasovka, která se nedaleko od napojení tratě 163 na trať 161 vlévá do Střely. Protivec kdysi býval stanicí s nádražní budovou a vodárnou pro parní lokomotivy. Obě stavby byly sice na seznamu památných budov Karlovarska, ani to však nezabránilo jejich demolici. Od roku 2017 stojí v Protivci přístřešek typu antivandal.
Stanice Bochov. Výpravní budova byla spolu s vodárnou zdemolována po roce 2017.
Z Protivce se můžete vydat k nedalekému vrchu Vladař, kde se roku 1421 po tři dny úspěšně bránil Jan Žižka přesile protivníků. Ze stanice je to na vrchol vzdušnou čarou něco málo přes kilometr, museli byste však brodit Střelu. Po běžných cestách je to k Vladaři čtyři a půl kilometru.
Náš zvláštní vlak, který byl v srpnu 2021 vypraven jako připomínka pětadvaceti let od ukončení pravidelného osobního provozu v Protivci, ale ještě nekončil. Motorový vůz M131.1513 pokračoval až do nedaleké Chyše.
V Chyši je turistickým cílem číslo jedna původně renesanční zámek přestavěný ve stylu anglické gotiky. Přiléhá k němu také devítihektarový zámecký park, prohlédnout si můžete i zámecký pivovar. K návštěvě také láká monumentální kostel Povýšení svatého Kříže z konce sedmnáctého století.
Hurvínek spolku Loko-Motiv na nic nečekal, objel přívěsný vůz a vracel se zpátky do Bochova, samozřejmě plně naložený cestujícími. Tato trať má před sebou budoucnost – když ne s pravidelnou dopravou, tak s turistickými spoji určitě.