Na co zírá mašinfíra: Deset kilometrů těžké romantiky na mladějovské dráze

Vůbec poprvé během jedné jízdy vyměníme lokomotivy, včetně mašinfíry. Vyrazíme na úzkokolejku v Mladějově na Moravě. První část absolvujeme parní mašinkou Krauss-Linz z roku 1929, které se říká Pětka. Do stanice Hřebeč-doly nás doveze motorová lokomotiva BNE 50. Vítejte na rozchodu 600 mm.

Na co zírá mašinfíra

Sledovat další díly na iDNES.tv

Mapa mladějovské úzkokolejky

Už v sedmnáctém století se v lesích nad Mladějovem těžilo nekvalitní uhlí a později také lupek, tedy žáruvzdorný jíl. Surovina se k normálněrozchodné železnici, která vedla pod hřebečským hřebenem, dostávala nejprv koňskými povozy, časem také visutou lanovkou.

S rozvojem dolů ovšem stávající doprava přestala vyhovovat. Na sklonku první světové války vznikl projekt propojení šamotky v Mladějově s doly na Hřebči úzkorozchodnou železnicí o rozchodu 600 mm. Stavba začala směrem od Hřebče a provoz na části trati byl zahájen již v roce 1919. První vlaky s uhlím a lupkem dorazily do Mladějova v roce 1920.

Sklon na některých úsecích tratě dosahuje úctyhodných 32 promile a poloměr oblouků je velmi malý, není proto divu, že na trať vyjížděly speciálně upravené lokomotivy. Musely být silné, aby zvládly přepravovat těžké náklady, ale dostatečně malé, aby na trati nevykolejily.

Firma Krauss z Lince zkonstruovala pro mladějovskou dráhu několik speciálních strojů, šlo o trojspřežní lokomotivy s jednonápravovým podpůrným tendrem. Konstrukci těchto lokomotiv můžeme přirovnat k současným kloubovým tramvajím, ohebný kloub je v tomto případě přímo v kabině strojvedoucího.

Lokomotivy Krauss-Linz 7485 a 1518 sloužily v Mladějově v pravidelném provozu až do konce těžby v roce 1991. Nevystrnadily je ani rumunské Faury, které podnik zakoupil v sedmdesátých letech dvacátého století.

Po roce 1991 areál dolů i šamotky postupně chátral. Zachránil ho spolek Muzeum průmyslových železnic (dnes provozuje trať ve Zbýšově u Brna), který v roce 1998 zahájil muzejní jízdy s původními parními lokomotivami.

Dráha o rozchodu 600 mm je dlouhá víc než deset kilometrů. Z mladějovského muzea vás parní, ale i motorové lokomotivy svezou až k někdejším lupkovým dolům na Hřebči. Na tuto dobrodružnou jízdu se můžete vypravit každou prázdninovou sobotu. Mimoto se jízdy pořádají také vybrané soboty v červnu a v září.

Trasu z Mladějova na Hřebeč si můžete projet zrychleně za čtyři minuty:

Na co zírá mašinfíra

Sledovat další díly na iDNES.tv

Pořádně se držet…

Náš vlak vede parní lokomotiva Krauss-Linz 1518, přezdívaný Pětka, z roku 1929. Mašinka byla zvyklá tahat dlouhé soupravy vozů na lupek, proto ji vagonky s cestujícími nemohou rozhodit. Protože se ale do výhybny Nová Ves u Kunčiny potřebuje dostat i motorová lokomotiva BNE 50 z roku 1952, pomáhá starší kolegyni jako přípřež. Vyrážíme z areálu dnešního Průmyslového muzea.

Turistické cíle podél mladějovské úzkokolejky

Průmyslové muzeum Mladějov

Mladějovské hradisko

Zaniklé hřebečské doly

Rozhledna Strážný vrch

Vyhlídka Nad doly

Měsíční krajina Hřebeč

Zřícenina hradu Boršov

Město Svitavy

Město Moravská Třebová

Moravská západní dráha

Už začátek jízdy je pro neznalé cestující silným zážitkem. Na průmyslových železnicích je standardem, že lokomotivy a vagony nejsou spojeny pevným spřáhlem, jako známe třeba v běžné osobní nebo nákladní železniční dopravě, ale řetězy. Při rozjezdu to tak poměrně dost cukne a při brzdění se zase stává, že vagony do sebe trochu ducnou. Na některých vozech mladějovské dráhy proto stojí brzdaři, aby právě nárazy při brzdění aspoň trochu eliminovali. Ale po pár stech metrech jízdy si na to cestující zvyknou.

Prvních pár kilometrů vede trať úzkokolejky po okolních loukách. Vláček musí poměrně prudce vystoupat na hranici lesa, mnoha oblouky se nad Mladějovem vine jako had. Právě v těchto místech probíhá tradiční letní bitva Mladějov-Blosdorf 1915.

První zastávkou je Veksl na třetím kilometru. Parní mašinku je potřeba po náročném stoupání zkontrolovat a promazat ložiska. Jak název zastávky napovídá, slepá kolej tady umožňuje křižování kratších souprav. Z Vekslu se můžete vypravit po naučné stezce až k Hausbergu nebo česky k Hradišti. Nejprve se tady usídlili Slované a ve třináctém století nad Mladějovem vznikl hrad. O sto let později už byl opuštěn.

Provoz z Mladějova na Hřebeč v minulosti

…a sledovat trať

Za Vekslem už koleje mladějovské úzkorozchodky vedou výhradně lesem. Pro průmyslovou drážku neplatí předpisy o ochranném pásmu, takže strojvedoucí musí dávat velký pozor na trať před sebou. Během naší jízdy se to vyplatilo hned několikrát.

Nejdřív musíme zastavit před spadlou větví, tento problém se vyřeší za chvilku. Jen o pár desítek metrů dál už je kmen přes koleje o něco větší. I tady stačí síla dvou mužů, za několik minut proto pokračujeme v jízdě.

Lokomotiva Krauss-Linz 1518 z roku 1929 ve stanici Nová Ves u Kunčiny

Přejíždíme jedinou větší silnici na trati, hned za ní je zastávka Nová Ves u Kunčiny zastávka. I za ní trať vytrvale stoupá. Zastavujeme v odbočce Větrná, kde je jedna krátká kolej, která umožňuje operativně odstavit lokomotivu nebo vagon. Stojíme ale kvůli spadlému stromu přes trať. Je to pořádný macek, takže přijde na řadu motorová pila, standardní výbava lokomotiv mladějovské dráhy. Netrvá to ani deset minut a vyrážíme dál.

Největší mezilehlou stanicí je výhybna Nová Ves u Kunčiny. Tady se celá souprava rozděluje. Parní lokomotiva Krauss Linz Pětka se vrací s cestujícími, které by dlouhá cesta na Hřebeč nebavila, několik vagonů v čele s motorovou mašinkou BNE 50 bude pokračovat v jízdě dál.

Ze zastávky Nová Ves u Kunčiny se můžete během krátké pauzy vypravit k portálu bývalého dolu Hugo Karel. Pokud byste si chtěli udělat delší výlet, zajděte si na nedalekou rozhlednu Strážný vrch. Zajímavá ocelová věž, která svým tvarem odkazuje na slavnou důlní minulost regionu, stojí jen kilometr a půl od výhybny po naučné stezce.

Křižování vlaků ve výhybně Nová Ves u Kunčiny. Plné vozy z Hřebče do Mladějova veze lokomotiva číslo 1, naopak prázdné vozy z Mladějova na Hřebeč lokomotiva číslo 5. Vyfoceno 1. března 1974.

Z páry do dieselu

Velký komín parního stroje jsme vyměnili za malý výfuk dieselu. Trať na první pohled kopíruje vrstevnice hřebečského hřbetu, proto se tak klikatí, ale na druhý pohled je vidět, jak neustále stoupá. Přejíždíme jeden z mála viditelných mostků na trati, kde lze identifikovat i vodní tok – překonáváme Hraniční potok.

Kousek za mostkem je zastávka Josefka, pojmenovaná podle někdejšího dolu. Ten se nacházel kousek nad tratí. Dnes je na jeho místě jen replika vstupního portálu a turistický přístřešek.

Zhruba po kilometru příroda opět dokazuje, že tu byla první a železnice je jenom vetřelcem. Teď už nebojujeme se spadlými stromy. Noční liják spláchl do kolejí na přejezdu zeminu, a tak je musí lokomotivní četa ručně vyčistit. Ani tato neplánovaná pauza netrvá dlouho a jede se dál.

Lokomotiva BNE 50 z roku 1952 ve stanici Nová Ves u Kunčiny

Míjíme odbočku k někdejšímu dolu Gerhard a po pár minutách dorážíme do cíle, do stanice Hřebeč-doly. Cestující si tady mohou prohlédnout areál bývalých lupkových dolů, který se postupně vrací zpátky přírodě, a to včetně většiny budov.

Rozhodně si zajděte prohlédnout zdejší „měsíční krajinu“. Je to vlastně halda šedé hlušiny, kterou deště tvarují do bizarních tvarů. Pouhých dvě stě metrů vzdušnou čarou od kolejí je vyhlídka Nad doly. Pokud byste chtěli na vyhlídku dojít, trochu si zajdete, musíte vyrazit po staré státní silnici až do Hřebečského sedla a pak se po červené turistické značce vrátit zpět. Kvůli tomuto výhledu ujdete skoro čtyři a půl kilometru.

Lokomotiva BNE 50 vypadala v polovině 80. let 20. století jako na odpis. Nikdo netušil, že bude jezdit ještě skoro o půlstoletí později.

Na návštěvu mladějovské železnice spojené s prohlídkou Průmyslového muzea Mladějov si určitě vyhraďte jeden celý den. Doporučujeme zarezervovat si místo ve vlaku s dostatečným předstihem, prázdninové jízdy bývají často vyprodané.