Cyklotrasu Eurovelo 13 podél české a slovenské hranice pojedete z velké části po bývalých vojenských komunikacích, tzv. signálkách, v území tehdejšího hraničního pásma, kde se díky dřívější nepřístupnosti často zachovala unikátní příroda.
Putování po „Iron Curtain Trail“ tak přináší vhled nejenom do historie totality, ale také do unikátního přírodního bohatství míst, kde se střetával východ se západem.
Cesta z Mikulova do Bratislavy je dlouhá 150 kilometrů, což představuje dvou až třídenní výlet po cyklostezkách, vedoucích napůl Českem a napůl Slovenskem, v kraji vína, rovinaté jižní Moravy, slovenského Záhoří a lužních lesů podél dolních toků Dyje a Moravy.
Není třeba se bát velké vzdálenosti, rovinatá trasa má k profilům horských etap Tour de France opravdu daleko, a když si počkáte na vítr do zad, odfoukne vás to do Bratislavy téměř bez námahy. Kdo nechce putovat s bagáží, může za základnu zvolit třeba Břeclav a projet celou trasu nalehko s návratem zpět vlakem.
Protože v tomto kraji najdeme spoustu míst stojících za návštěvu, nebudeme se za každou cenu držet cedulek EV13 a občas odbočíme, abychom prozkoumali co nejvíce zajímavostí. A že jich tu je!
Krajem vína a saletů
Naše putování zahajujeme v Mikulově, malebném jihomoravském městě na úpatí Pavlovských vrchů. My však kopečky necháme za zády a nejkratší cestou se napojujeme na cyklotrasu EV 13, která Mikulov jenom lehce „líže“ z jižní strany.
Po pár kilometrech zastavujeme u prvního památníku na železné oponě, nazvaného Brána ke svobodě. Asi padesátka ocelových traverz připomíná lidi, kteří zemřeli při pokusu o překročení hranice v letech 1948 – 1989. Jedeme po pěkné cyklostezce, nazvané Stezka svobody, která kopíruje zaniklé ostnaté dráty dříve tvrdě střežené hranice a zastavujeme u cedulí popisující jednotlivé příběhy pokusů o překonání železné opony.
Za vesnicí Úvaly najdeme další připomínku totality. Muzeum železné opony u Valtic ukazuje historii služby na státní hranici s Rakouskem, kdy její naprostá neprostupnost měla přednost před lidskými životy.
Památník Brána ke svobodě u Mikulova. Asi padesátka ocelových traverz připomíná lidi, kteří zemřeli při pokusu o překročení hranice v letech 1948 – 1989.
Valtice jsou jakýmsi „hlavním městem vína“ na jižní Moravě.
Tady poprvé odbočíme z trasy EV 13, byla by totiž škoda nezajet ke Kolonádě na Reistně, romantické stavbě, kterou v tomto kraji spolu s dalšími patnácti salety postavili Lichtenštejnové. Jsme na nejvyšším bodě celého putování a před námi se otevírá nádherný výhled na okolí Valtic i ke slovenským Malým Karpatům. I tady na nás dýchne duch totality, neboť po roce 1945 se kolonáda ocitla v nepřístupném hraničním pásmu a sloužila jako pozorovatelna pohraniční stráže.
Prudký sjezd do Valtic nás přivede do malebné obce a jakéhosi „hlavního města vína“ na jižní Moravě. Z mnoha vinných sklepů určitě nestihnete všechny, ale rozhodně doporučujeme sklepy Chateau Valtice nebo Salon vín ve valtickém zámku, kde můžete ochutnat sto nejlepších vín České republiky.
Trasa EV 13 pokračuje z Valtic k Břeclavi po polích a vinohradech, my si trochu zajedeme do lesa směrem k Lednici, kde uprostřed borovo-dubových hvozdů stojí další zajímavé stavby.
Mezi Valticemi a Lednicí stojí mnohé zajímavé stavby, například Kaple sv. Huberta.
Podjedeme pod „vítězným obloukem“ Randez-vous, který je prvním saletem na oblíbené cyklotrase mezi Valticemi a Lednicí. Z dalších staveb jmenujme Kapli sv. Huberta, Tri grácie nebo Apollonův chrám. Ty dnes vynecháváme, přeci jen nás čeká ještě dlouhá cesta.
K soutoku Moravy a Dyje
Projedeme Boří les a po jeho okraji šlapeme opět po EV 13 směrem na Pohansko. Za Františkovým rybníkem se přehoupneme přes mostek přes řeku Dyji – je to poslední most na této řece předtím, než splyne s větší Moravou.
Vjíždíme do obory Soutok, největší obory v České republice, a po chvilce nás vítá empírový zámeček Pohansko, další ze staveb zanechaných zde Lichtenštejny. V jeho těsné blízkosti leží dávné slovanské hradiště, kde si můžeme prohlédnout zrekonstruovanou velkomoravskou polozemnici se studnou a kultovním objektem.
V těsné blízkosti zámečku Pohansko leží dávné slovanské hradiště, kde si můžeme prohlédnout zrekonstruovanou velkomoravskou polozemnici se studnou a kultovním objektem.
V oboře Soutok vede cyklostezka jedním z největších lužních lesů Evropy s množstvím mrtvých ramen.
Odtud je to na soutok dvou největších moravských řek Moravy a Dyje a zároveň Česko – Slovensko - Rakouské trojmezí asi třináct kilometrů, z čehož větší část se budeme muset vrátit zpět. Obě řeky tady totiž jsou zcela bez mostů a vytvářejí tak jakousi „slepou past“ ve tvaru trychtýře.
Zajížďka k soutoku na moravské straně stojí za to. Hezká cyklostezka vede jedním z největších lužních lesů Evropy s množstvím mrtvých ramen, který bývá při jarních povodních zaplavován vodou.
Jedeme po bývalé hraniční signálce po hezkých asfaltových a šotolinových cestách a rychle se přibližujeme k soutoku.
Poslední stovky metrů vedou lužním lesem po dřevěném povalovém chodníku a těsně před soutokem mineme historický hraniční kámen, který zde nechala postavit Marie Terezie.
Trojmezí, kde se stýkají hranice České republiky, Slovenska a Rakouska, leží přesně na soutoku, v nejjižnějším a nejníže položeném bodu Moravy.
Nyní se musíme vrátit asi deset kilometrů zpět proti proudu Moravy k nejbližšímu mostu u Brodské, kde přejíždíme na její levý břeh a dostáváme se tak na Slovensko.
Rovinatým Záhořím do Bratislavy
Od mostu přes Moravu jedeme po cyklotrase č. 004, zvané také Moravská Cyklotrasa. Před námi se v dáli objevuje zelený hřeben Malých Karpat, ke kterým se až do Bratislavy budeme stále přibližovat. Přejedeme říčku Myjavu, za kterou vjedeme do CHKO Záhorie a po protipovodňové hrázi uháníme na jih.
Na jedné z křižovatek odbočujeme doprava a po chvilce jsme opět na soutoku Moravy a Dyje. Odbočka není značená, takže se vyplatí mít u sebe mapu nebo GPS, jinak můžete při hledání soutoku skončit v metr a půl vysokých kopřivách. Ze slovenské strany na soutok shlíží zajímavá socha, která je součástí podyjské glyptotéky, kterou od pramene po soutok Dyje vybudoval sochař Lubor Kristek. Původní dílo bylo ukradeno a v roce 2015 bylo nahrazeno sochou novou.
Krajina západního Záhoří u Suchohradu
Morava těsně nad soutokem s Dunajem
Přijíždíme k silnici vedoucí z rakouského Hohenau an der March, kde se opět napojujeme na EV 13, po které nyní pojedeme až do Bratislavy. Západní Záhoří je rovinatá a otevřená krajina téměř bez lidí, kde pás lužních lesů a mrtvých ramen navazuje na úrodná pole s rozesetými zařízeními na těžbu plynu a ropy a zarůstajícími betonovými „ŘOPíky“. Tudy vedou pěkné polní cesty, ať už asfaltové nebo šotolinové, případně pojedete po korunách protipovodňových hrází.
Trasa stále sleduje dolní tok Moravy, od které se nevzdálíme víc než dva kilometry. Občas projedeme ospalou vesničkou, kde v letním horku jsou nejaktivnějšími živými bytostmi čápi krmící na svých obrovských hnízdech svá mláďata. Tady se čas jakoby zastavil a první oživení ospalého venkova zjišťujeme až na rozcestí u Devínského jezera, kdy jsme na dohled hlavního města Slovenska.
Hrad Devín se tyčí přímo nad soutokem Moravy s Dunajem.
Záhy přijíždíme k Cyklomostu slobody přes řeku Moravu, který od roku 2012 propojuje slovenské a rakouské cyklostezky. Pak už nás vítá hrad Devín, tyčící se přímo nad soutokem Moravy s Dunajem.
Tady končí svou pouť nejdelší moravská řeka, jejíž temná voda se pod zříceninou efektně mísí s ledovcově zelenou vodou mohutného Dunaje. Prohlídku hradu si samozřejmě nenecháme ujít a pak už sledujeme Dunaj až do centra Bratislavy, kde náš cyklistický puťák končí.
Může se hoditDélka trasy: 150 km. Náročnost: 2-3denní cyklistické putování vede převážně po dobře značených cyklostezkách s asfaltovým nebo šotolinovým povrchem. Trasa je rovinatá, hlavním problémem může být protivítr na slovenské části. Vhodné kolo: MTB nebo treking Možnost ubytování: Valtice, Břeclav (hotely a penziony), autokemp Rudava Oficiální stránka trasy Eurovelo 13: http://en.eurovelo.com/ev13 Další zajímavé odkazy: |
