„Máme tady velký problém s alkoholismem,“ přiznává průvodkyně v nejstarším slovinském vinném sklepě Ptujska klet. Není divu. Ve Slovinsku je víno všude kolem a v Ptuji obzvlášť. Místní ho prý s oblibou pijí i jen tak na žízeň, děti nevyjímaje.
Ve sklípku plném obrovských sudů s vyřezanou podobiznou antického boha Bakcha či středověkých vinařů mají také archiv bílého vína. Sauvignon nebo Ryzlink tam sdílí prostor s nejstarším slovinským vínem z roku 1917, Zlatou trtou. Ta není na prodej a ani další ročník 1921 není pro každého - lahev podle průvodkyně vyjde na 45 tisíc eur (1,1 milionu korun). Bílého moku by v archivu bylo více, ovšem za druhé světové války vojáci část zásob vypili.
Nejstarší slovinské město se nachází zhruba pětatřicet kilometrů na jihovýchod od Mariboru a oplývá i jinými vtipnými legendami.
První zmínka o Ptuji pochází už z roku 69 našeho letopočtu a kromě Římanů, v jejichž době mělo město vůbec nejvíc obyvatel, jí vládli arcibiskupové ze Salzburgu, Slované i skotská šlechta Leslieů. Ta se usídlila na místním hradě, odkud měla krásný výhled na městskou věž.
Jednoho dne se na šlechtickém dvoře objevili chudí obyvatelé Ptuje a žádali o příspěvek na opravu věže. Skotové však dostáli své pověsti a vesničany vyhnali. Ti si peníze nakonec sehnali jinde a věž úspěšně opravili. Na „štědrost“ skotských pánů ale nezapomněli, a když na zdi čtyřboké budovy dávali zbrusu nové hodiny, jaksi nedopatřením jednu stranu vynechali. Můžete hádat kterou.
Symbolem Ptuje je také mramorový náhrobní kámen z 2. století vedle věže. Pětimetrový Orfeův pomník je náhrobkem ptujského starosty Marca Valeria Vera, ve středověku však pro něj Ptujští našli i jiné využití a z monumentu se stal oblíbený pranýř.
Město na řece Drávě stejně jako mnoho dalších při svém dobývání Evropy napadli osmanští Turci. Slovinci však stihli posílit hradby, což vojáky táhnoucí na Vídeň odradilo - neměli čas zdržovat se malým a nedůležitým městečkem. Ptuj tak vyvázla jen se sedmi děrami po ranách z děla, které jsou dodnes vidět.
Kromě posledního pozůstatku hradeb si turista cestou na hrad všimne i červených srdcí na chodníku. Ta kreslí děti vždy na začátku září jako povzbuzení pro prvňáky sklíčené svou novou životní etapou. Dnes srdce poslouží i jako orientační body pro lidi zabořené do mobilů.
Na hradě z 12. století, který poskytuje úchvatné výhledy na město, pak návštěvníci najdou ptujské démony neboli kurenty. Ti přicházejí každý rok, aby zahnali zimu a pustili do světa jaro. Etnologická sbírka chlupatých masopustních masek, které mohou vážit i čtyřicet kilogramů, je zapsána na seznamu kulturního dědictví UNESCO.
Tradici „kurentování“ si Ptuj o masopustu připomíná každý rok a v průvodu se kromě jarních démonů objevují tvorové podobní krávě, zvaní „rusa“, nebo ženy, které na znamení svého nelehkého životního údělu nesou v koši na zádech muže.
Město však žije i modernějšími, zejména food festivaly. Třeba přehlídkou světových chutí Odprta Kuhna (Otevřená kuchyně) v ulicích města, která se koná 12. května, 28. července a 8. září, či pivním a vinným festivalem Kuhna na dvorišču (Kuchyně na dvorku). Ten během roku proběhne hned pětkrát, mimo jiné 22. června nebo 3. srpna.
Ptuj nezapomíná ani na „kafefašisty“, kteří se mohou setkat mezi 27. a 30. zářím na festivalu kávy a kávové kultury. Fanoušci historie se zase mohou na Římských hrách, jejichž jedenáctý ročník se uskuteční 16. až 19. srpna, přenést do nejslavnějšího období Ptuje - do doby nadvlády Římanů, kteří právě tam zvolili Vespasiana císařem.
