Slovinsky přezdívaná Stara trta přežila nájezd osmanských Turků, útok ničivé bakterie phylloxera i komunistickou výstavbu a stala se slovinským národním pokladem. V Mariboru mají k více než čtyři sta let starému keři s kořeny sahajícími až k řece Drávě takovou úctu, že si na něj údajně netroufnou ani místní vandalové nebo teenageři.
Réva zapsaná v Guinnessově knize rekordů dodnes roste na průčelí domu, v němž v současnosti sídlí muzeum vína The Old Vine House. Stáří keře, který se objevuje na obrazech Mariboru z roku 1657 a už tehdy mu bylo přes stovku, potvrdily v roce 1972 testy lublaňského dendrologa Riharda Erkera. Před čtyřiceti lety však začala milovaná réva umírat a rozjela se fascinující záchranná akce.
Mariborská a slovinská chlouba, Stara trta. Nejstarší stále plodící vinná réva na světě na tomto domě roste přes čtyři sta let.
Radnice Mariboru tehdy povolala experty z celého Slovinska, aby vymysleli, jak tragédii zabránit. Mezi nimi byl i vinař Tone Zafošnik, který navrhl ostříhání suchých částí révy.
Smělý plán se nezdál ostatním a Zafošnik dostal stopku. Na tu však nedbal a protože tušil, že má pravdu, jednou v noci se jako partyzán vydal s nůžkami do města. Tam ráno vypukl poprask - někdo zničil Starou trtu! O několik týdnů později se réva zazelenala a Zafošnik se s úlevou přiznal.
Od té doby až do roku 2012, kdy zemřel, byl vrchním pečovatelem o staletou rostlinu a stříhat ji mohl jen on. I díky němu vinaři každý rok sklidí asi padesát kilo hroznů červené odrůdy Modra kavčina, trochu paradoxně v oblasti bílého vína. Sklizeň je stejně jako jarní stříhání révy městským svátkem a obdobím festivalů.
Vzácný mok ovšem není na prodej a darem jej dostávají jen státníci a významné návštěvy. Kromě japonského císaře Akihita, amerického exprezidenta Billa Clintona nebo kalifornského guvernéra Arnolda Schwarzeneggera si Starou trtu mohl vychutnat i český prezident Miloš Zeman. Zájemci si však můžou koupit víno „potomků“ Staré trty starých pár desítek let. Jedna láhev červeného vyjde zhruba na 30 eur (přes 700 korun).
Na Pohorje se zastavil čas, ve městě se Vídeň mísí s hipstery
Maribor však není jen víno. Živé univerzitní město, které je tak malé, že se v jedné ulici mísí „vídeňská“ atmosféra elegantních kavárniček s kulturou hipster zahrádek a posprejovaných zdí, a zároveň dost velké na to, aby vedle stovky tisíc stálých obyvatel každý rok ubytovalo na dvacet tisíc studentů, přiláká i abstinenty nebo sportovce.
V mariborské katedrále jsou uloženy ostatky pedagoga a slovinského národního buditele Antona Martina Slomšeka.
Výhled na Maribor z horského masivu Pohorje
Nad městem se tyčí horský masiv Pohorje - nejvýchodnější cíp Alp - se skiareálem, kde se tradičně koná slalom žen v rámci Světového poháru v alpském lyžování. Lanovka tam jezdí každou hodinu a i v létě výlet nahoru stojí za to. Pohorje totiž nabízí výhled na město i okolní vinice a fanoušky socialistického retra zase zaujme hospoda, kde se zastavil čas.
A zpět dole pak Čechy pobaví název tamního hotelu - Habakuk. Původ slova je přitom téměř pohádkový. Legenda praví, že habakuk byl místní trpaslík.
Milovníci historie by v Mariboru rozhodně měli navštívit regionální muzeum v budově hradu, který kdysi stál na nedalekém kopci a znovu byl vystavěn v centru města. Kromě tradičních vitrín muzeum nabízí třeba expozici o drogách se šuplíčky nazvanými LSD, heroin či speed. Nejen zvědavé děti je otevřou.
Mariborské náměstí Svobody zaujme Památníkem vítězství ve tvaru sevřené pěsti.
Město s mnoha náměstími je také zasvěcené blahoslavenému biskupovi, pedagogovi a slovinskému národnímu buditeli Antonu Martinu Slomšekovi, jehož ostatky se dodnes nacházejí v katedrále naproti univerzitě a zmíněné kavárenské uličce.
Maribor, který svůj zlatý věk zažil na konci 19. století s rozvojem železnice, nezapomíná ani na své jugoslávské období, a na náměstí Svobody vedle muzea a františkánské baziliky Milosrdné matky tak od roku 1975 stojí památník ve tvaru sevřené pěsti jako symbol vítězství. Maribořané mu ovšem po vzoru slavného plešatého detektiva říkají Kojak.
