Stalo se to už hodně dávno, před 75 lety. Evropa byla ve válce a nestačila počítat mrtvé. Mezi mnoha americkými vojáky, kteří bojovali v oblasti severní Afriky a posléze v Itálii, byl i Harry D. Ross. Procházel místy, o kterých předtím netušil, že vůbec existují. Jako voják s sebou měl jen pár osobních věcí a trošku litoval, že si nepřibalil malý foťák.
A tak si začal vyrábět svérázný cestovní deník: do pláště hliníkového armádního hrnku vyťukával hřebíkem názvy měst, kterými jeho útvar procházel – z Tuniska přes Sicílii do Neapole, Florencie, Pisy, Boloni, Benátek a Trenta. Jedním z těchto měst byla i toskánská Pontedera, kde se roku 1946 začaly vyrábět skútry značky Vespa a dnes je zde muzeum slavné značky.
Harry měl v plánu se na místa po válce ještě jednou vrátit jako turista. Měl však jiné starosti: oženil se a narodila se mu dcera. Itálii už nikdy projet nestihl, jen ten hrneček se v rodině předával jako vzpomínka na odvážného mladého muže.
A tady by příběh mohl skončit. Jenže Harryho vnučka Jennifer je dobrodruh tělem i duší, a tak se rozhodla sama objet všechna města vyrytá v hliníku.
S novým strojem za památkami
Jennifer Parkerová pochází z Kalifornie, kde pracovala jako archeoložka v národních parcích. Po pracovním úrazu odešla do předčasného důchodu a jako rentiérka cestuje po Evropě. Už třetím rokem žije v Praze, protože z americké perspektivy je odtud všude blízko.
Američanka má od dětství dvě velké vášně – skútry italské značky Vespa a historii. Takže své letošní mototažení Evropou naplánovala tak, aby viděla co nejvíc památek: starobylých center měst, hradů, zámků.
Chystala se jet z Prahy přes Rakousko a Itálii až na Sicílii, Maltu a do Tuniska, odkud se chtěla přeplavit do Albánie a pokračovat s místní partou vespařů k Balatonu, kde se letos konal světový sraz Vespa World Days, jehož se každoročně účastní tisíce lidí.
Osud tomu chtěl jinak – Jennifer se těsně před cestou stala na jedné z pražských ulic nehoda. Nijak vážná, ale její vespa byla vyřazena z provozu. Než aby cestu zrušila, pořídila stroj nový, během víkendu najezdila „povinných“ servisních tisíc kilometrů a vyrazila napříč Itálií po dědových stopách.
Na dva měsíce bez bagáže?
V dubnu projela zasněžené Alpy, kde dostala pokutu za rychlost. „Policista byl strašně překvapený, že jedu na dvouměsíční cestu bez zavazadel a že mám dvoje boty, cestovní kanystr s benzinem, všechno oblečení a hygienické potřeby, bundu a kalhoty do deště, náhradní rukavice, stan, karimatku, spacák a spoustu dalších věcí jen pod sedlem a v kufříku,“ vypráví Jennifer.
Jennifer Parker v rakouském Obertauernu
Policista dostal přednášku o úsporném balení a nakonec se rozloučili s pokutou pouhých 35 eur (900 Kč). Hranice Itálie protnula v Tarvisiu a pokračovala malebným údolím ledovcové řeky Tagliamento do Benátek, kde si obešla všechny proslulé památky. Poté pokračovala dál na jih.
„Cesta jižně od Benátek je pro motorkáře nesmírně nudná, jen louky a rovné silnice. Z letargie mě vytrhla až středověká pevnost La Roca degli Alberi poblíž Padovy, kterou jsem objevila zcela náhodou a byla jsem z ní unesená!“ libuje si milovnice historie.
Motorka jako univerzální tlumočník
Další zastávka byla v toskánském Camaiore, kde Jennifer zažila pravou italskou pohostinnost: Gianluca z místního vespa klubu ji ubytoval u sebe doma a zapojil ji do tradičních oslav Velikonoc – od mše až po vaření podle typických receptů. Protože u dobrého jídla a toskánského vína člověk vydrží dlouho, další cesta musela být rychlá – na jih do města Civitavecchia a na trajekt do Palerma.
Hrad Roca degli Alberi
Jennifer Parker na cestách
Na Sicílii ji čekal velký sraz k oslavám 70. výročí Vespa Clubu Italia: vyjížďky, spousta dobrého jídla a seznamování s novými přáteli. Tady Jennifer narazila na jazykovou bariéru: „Když se ocitnete mezi lidmi, kteří nemluví vaší řečí, mlčte, usmívejte se a snažte se co nejvíc vyjádřit výrazy obličeje a gesty rukou,“ přidává cestovatelskou radu. Kromě toho, vespa nebo motorka obecně je podle ní univerzálním tlumočníkem: „Motorkáři se mezi sebou nakonec vždycky nějak dorozumí,“ říká.
Další úsloví tvrdí, že na motorce člověk nikdy není sám. Jennifer se na Sicílii seznámila s Chiarou, majitelkou historické vespy a nadšenou účastnicí různých srazů, která se jí stala průvodkyní.
Díky ní objevila i vnitrozemské městečko Caltanissetta, obklopené římskými a řeckými památkami, jako je Agrigento s ruinami dvousettisícového řeckého města s jedněmi z největších dochovaných chrámů z doby antiky. V Caltanissettě Jennifer zůstala prakticky až do dalšího přejezdu trajektem do Albánie.
Sicilské Agrigento
Dědečkův hrníček z války udává Jennifer cíle jejích cest.
Plány jsou od toho, aby se odsouvaly
Jennifer během cesty často mění plány a může se zdát, že ani žádné nemá. Jenže ona je pouze odkládá na později, protože ví, že cestování se nikdy nevzdá. Už na podzim plánuje trasu podle dědova hrnku dotáhnout do konce: objet jih Itálie, zastavit se na Maltě a především dojet až do Tuniska, kde Harryho válečné tažení začalo.
„Někdy mám velké oči a pak si na cestě uvědomím, že jet do Maďarska přes Afriku a mít na to pouze měsíc času, je přece jen příliš,“ směje se Jennifer.
I proto si první cestu „zkrátila“ přes Albánii, kde na ni už čekala parta vespařů z Drače, se kterými se seznámila přes sociální sítě. Právě tato skupinka se k ní hodlá připojit i na podzimní výpravu.
Sicílie: Scala dei Turchi
