Dej si ještě aspoň koláček! Jak odolat letním nástrahám a udržet si figuru

Také se vám stává, že letní měsíce udělají tlustou čáru za vaší snahou hubnout nebo si držet štíhlou linii? Může za to nejen letní lelkování, ale také vzdálené destinace a lákavé pokrmy a nápoje nebo návštěvy u babiček a tetiček, které přece pečou ty nejlepší borůvkové koláče a vaří ty nejnadýchanější ovocné knedlíky. Co s tím?

ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Všímáte si, že do prázdnin se nám většinou daří nad sebou jakžtakž držet kontrolu a v létě se všechna naše předsevzetí vypaří jako bleskový deštík na rozpálené asfaltce?

Máme pro to několik rozumných výmluv. Tak třeba: V létě přece sportuju, můžu si tedy dovolit i trochu užívat. V létě je spousta čerstvé zeleniny, takže budu přirozeně hubnout a nemusím se moc snažit. A tak dále. Realita je ale jiná.

Léto je doba svobody a slavností. Většina z nás tráví spoustu času někde na zahrádkách, kde usrkává sladké koktejly, dopřává si zmrzliny, grilované hermelíny a pěkně tučné klobásky.

Tentokrát to vyjde

Myšlenka hubnutí hlavou je vám příjemnější než představa drastických diet? Dobře děláte. Průvodcem vám může být nové, rozšířené vydání knihy Já zhubnu – s rozumem, zdravě a natrvalo.

Zakladatelka STOB Iva Málková se svými spolupracovníky v ní podrobně vysvětlují, jak se dopracovat ke štíhlému stylu života. Součástí je 25 audio- a videonahrávek, které si snadno pustíte díky QR kódům uvnitř knihy. K přehlednosti přispělo zajímavé grafické řešení, pestré tabulky a názorné obrázky. Díky tomu je knížka čtivá a velmi dobře využitelná.

Mé klientky v nutriční poradně pak v září kroutí hlavou: „Byli jsme ve Florencii, nachodili jsme tam denně dvacet tisíc kroků, ale já nezhubla ani kilo.“ „A co jste tam jedli a pili?“ „No, těch aperolů bylo asi dost,“ zasní se. „Jinak hlavně asi pizzu a zmrzliny, prostě léto a Itálie.“

Zkušenost zkrátka ukazuje, že pokud si chcete hlídat linii, ani v létě nepřichází žádný pohov. Zvlášť když nejste absolutní introvert a léto tak strávíte objížděním návštěv a dovolených.

„Naši mají roubenku na Šumavě. Pro mě je to nejkrásnější místo na světě,“ líčí mi Marie, které se povedlo od ledna shodit docela přirozeně a bezbolestně třináct kilo a je na to patřičně hrdá. V šumavské chaloupce trávila v dětství každé prázdniny.

Její rodiče se s důchodem na chalupu přestěhovali natrvalo, a tak je Marie vídá už jen občas. O to víc se vždycky celá rodina těší na letních čtrnáct dní, kdy se všichni sejdou v dřevěném stavení na horské louce a užívají si všechna kouzla prázdnin.

„Tam se prostě žije… postaru. Ráno si dáme kafe na zápraží a pak vyrážíme do lesa. Vracíme se s košíky hřibů a bandaskami borůvek. A pak to začne. Zatímco já se pokouším lapnout signál a chvíli pracovat na notebooku, děti lítají kolem domu a mamka začíná vařit. Během dvou hodin se střídají úžasné vůně linoucí se ven kuchyňským oknem a mně je jasné, že to zase bude boj,“ směje se Marie.

Maminka začne nosit na stůl. Hody zahájí kulajda plná smetany. Následují smažené bedly s bramborovou kaší, v níž máma už šedesát let dělá zručným pohybem tůňky, které za chvíli naplní rozpuštěným máslem. Na závěr přijde na stůl borůvková bublanina. A tak je to každý den.

Mariina maminka miluje vaření a právě kvůli atmosféře kuchyně se na chaloupku, kam otevřenými okny nahlíží slunce, za ní se tyčí zelené kopce, potok kolem zahrady šumí, ptactvo zpívá a včely bzučí, nejvíc těší. V téhle idylce každé léto vyjadřuje své rodině lásku vyvářením nejlepších babičkovských dobrot.

A teď přijede Marie a všechno zkazí. Protože najednou nechce jíst tohle ani tamto, ofrňuje se nad jídly, která vždy milovala, kaši chce bez másla a bublaninu nejí vůbec? Maminka je z toho pěkně otrávená, má pocit že Marie odmítá její lásku!

Jenže Marie se před půlrokem odhodlala zbavit letité nadváhy a povedlo se jí to. Klíč k úspěchu byl jednoduchý – naučit se jíst trochu jinak, než byla od dětství zvyklá.

„Připravte druhou stranu na to, že aktuálně pracujete na změně životního stylu, a poproste své blízké, aby vám byli nápomocni.“ Tuto jednoduchou metodu radí psycholožka Iva Málková, zakladatelka společnosti STOB (Stop obezitě), která za třicet let své existence pomohla zhubnout obrovské spoustě lidí, a to bez „zázračných“ doplňků a diet, jen vlastní hlavou.

Aktuální číslo

Předplatné můžete objednávat zde

Jde na to psychologicky. Nebo také psycho-logicky. Mariina mamka by zkrátka měla předem vědět, co se v její dceři odehrává. Proč vlastně přijela Marie na Šumavu tak bezbranná, když s mamkou každý týden telefonuje? Mohla s ní přece už předem o svém hubnutí občas mluvit – máma by pak věděla, na co se připravit.

„My se spolu o tomhle nikdy nebavíme. Máma má léta nadváhu, a tak je mi hloupé před ní rozebírat mou snahu zhubnout, aby neměla pocit, že jí chci něco naznačovat. U nás v rodině je dvacet kilo navíc považováno za normu. A asi se bojím, aby se neurazila, že nechci vypadat jako ona.“

Pokud nadváha není téma, o kterém by se máma s dcerou dokázaly bavit otevřeně, je Mariina situace těžší. Ale pořád je asi o hodně jednodušší probrat věc předem po telefonu a nechat to trochu uležet než se hádat na místě nad talířem kulajdy.

„Hostitelé mívají zkušenost, že když vytrvají v pobízení, zlomí vás, a o to jsou jejich nabídky urputnější,“ formuluje letitou zkušenost Iva Málková. Zdravý rozum sice klade otázku, proč by měl hostitel hosta k čemukoli lámat, ale copak v mezilidských vztazích hraje zdravý rozum nějakou roli? Naši blízcí nám nabízejí jídlo z mnoha důvodů – tím prvním je, že nám pohostinstvím vyjadřují lásku a péči.

To není výmysl vaší maminky nebo kamarádky. Tento motiv najdete už ve většině starověkých kultur. Pohostinnost je dodnes ctností po celém světě, proto se vám tak čas to na cestách stane, že hostitelé přinesou něco dobrého na zub. Nezemřeli byste bez toho hlady. Jen vám tím dávají najevo, že jste vítáni.

Dalším motivem bývá i snaha pochlubit se kuchařskými schopnostmi nebo vynaloženými penězi. I v těchto situacích je těžké odmítnout. Pokaždé hrozí, že hostitele urazíte nebo mu bude vaše zdrženlivost nepříjemná. Proto je základní pravidlo – „domluvte se předem“ – tím nejlepším receptem.

Pokud jste například k někomu zváni na večeři, rovnou ho mile a neformálně upozorněte, ať počítá s tím, že momentálně nejíte sladké, a zbytečně tak netráví čas pečením cupcaků, což by mu bylo jistě podobné.

„Holka, já teď jím jako vrabec, protože už jsem se na sebe nemohla koukat. Upozorňuju tedy předem, ať toho moc nekupuješ a nemusíte to pak dávat prasatům!“ hlaholí se smíchem do telefonu kamarádka a já vím, na čem jsem. Nebudu tedy péct brownies, kterých minule snědla půlku pekáče, a radši koupím meloun a nakrájím ho na kostičky. Dobré vědět.

Někdy to nedopadne

Znáte to. Nátlak je příliš silný, jídlo příliš dobré. Netrapte se tím. Občasné vybočení vaši snahu nezničí. Samozřejmě je velký rozdíl, jestli vybočíte jeden večer, anebo vybočujete týden v kuse. Jeden večer by neměl vadit, pokud k tomu všemu zachováte správný přístup.

Podívejme se opět, co radí zakladatelka STOB: „To, že jste jednou porušili naplánovaný režim, neznamená, že se neumíte ovládat, že to nedokážete. Vždyť jste režim dodržovali celé týdny a to ukazuje, že máte pevnou vůli.“ Jestliže jednou vybočíte, správná cesta není cítit se mizerně, nebo dokonce hubnutí s pocitem zmaru ukončit, ale hned od druhého dne skočit zpátky do svých kolejí.

Existují ještě další metody, jak lákadlům čelit. Jedním z nich je užít si jen degustování. Babička upekla božský jahodový koláč? Vy nejíte sladké a ona nad vámi lomí rukama? Možná je správná metoda říct jí: „Dám si kousíček, abych si to užila, počkej, teď se na něj soustředím. Ach, luxusní! Víc si nedám, protože mě baví cítit se lehce. Ale tedy, povedl se ti.“

Nechte si nadiktovat recept. Bude si jistá, že vám chutnalo. Tato metoda je skvělá, ale má svoje riziko – že vám tak zachutná, že si pak dáte ještě další degustaci, pak další a ještě další. Zvážit rizika je na vás. Protože někdy to hrozí víc a někdy méně.

Velmi rizikový je v tomhle alkohol. Můžete mít správné předsevzetí strávit návštěvu pitím perlivé vody s citronem. A je opravdu riskantní říct si, že si připijete decinkou sektu a pak přejdete na vodu. Protože jedna decinka sektu dokáže snadno poslat veškerá předsevzetí do hlubin zapomnění.

Naopak u řady jídel funguje metoda degustace skvěle. Hostitel se necítí dotčen, a pokud ví předem, že odlehčujete, mělo by se tím snížit riziko dalšího vnucování.

Koneckonců, kdo vás má rád, měl by myslet na vaše dobro. Problém je, že pro řadu hostitelů je pro „vaše dobro“, když od nich odejdete pěkně nacpaná. A to je jen další důvod, proč se o skutečnosti, že odlehčujete, zmínit předem. Hostitele tak psychicky připravíte na to, že za své dobro hory jídla nepovažujete. Jak říkaly naše babičky: „Líná huba, holé neštěstí.“

Nejlepší je hubnout bez diet

Psycholožka Iva Málková založila v roce 1990 společnost pro zdravé hubnutí STOB, ale kdo by ji považoval za apoštola askeze, pletl by se. Když jsem ji naposledy viděla, měla za sebou desítky kilometrů na kole, a tak si s chutí dopřála pivní speciál – zvítězilo pivo s chilli, protože má ráda pálivé. Její veselá energie je nejlepším důkazem, že našla správný klíč k vyváženému životu.

Iva Málková

Desítky let píšete bestsellery o výživě. Jak se vyrovnáváte s faktem, že se vědecká doporučení pořád mění?
Zas tak moc se nemění. Základ zůstává stejný. Jasně, výjimečně se objevují studie popírající ty předchozí, mění se názor třeba na vajíčka nebo margaríny, na frekvenci jídla, ale to jsou detaily. Kdo žije rozumně, toho nemůže změna doporučeného počtu vajec rozhodit.

To zní optimisticky. Ale slýchám i další důvody, proč je nemožné žít zdravě: někomu to připadá jako utrpení, jinému jako drahá legrace.
To si vůbec nemyslím. Ve Stobu máme rádi nápadité vaření ze základních surovin. A právě ty bývají levné. Nejvíc peněz člověk vyhodí za zbytečnosti – limonády, sušenky, chipsy, hot dogy. Vaření a pečení z toho, co nabízí sezona, prospěje tělu i peněžence. Stejné je to i s pohybem. Leckdo říká, že na fitko nemá. Ale když si koupí dobré boty, stanou se jeho fitkem okolní kopce a ještě se nadýchá čistého vzduchu a užije si výhledy. Perfektní jsou také „pohybové svačinky“. Výzkumy ukazují, že nejsme stvořeni pro dlouhé sezení. Mnohem lepší je jednou za hodinu se zvednout a něco malého udělat – odnést lejstra o dvě patra výše, obejít rychle park před domem, nebo si při home officu pustit oblíbenou písničku a tři minuty jen tak třeštit. Tělu i duši to moc prospívá.

Sama jste váhu řešila už jako dítě, že?
Já zas tolik ne, to máma mě vždycky při jídle sledovala ostřížím zrakem. Ale hubená jsem nebyla. Při studiu psychologie mě to celé začalo velmi zajímat – mimo jiné i proto, abych se časem nestala trápící se koulí. Diplomku už jsem psala na téma kognitivně-behaviorální terapie obezity. Dodnes ze zvědavosti sama na sobě zkouším nové metody hubnutí. Někdy je legrační zjistit, co mi mladí koučové doporučují, aniž by vzali v úvahu, že už mi není třicet jako jim. Chci ale vyzkoušet všechno, už jen proto, abych mohla mít názor. A pořád jsem si jistá, že nejlepší cesta k hubnutí je ta nejpřirozenější, bez radikálních diet a výkyvů.

Na jedné přednášce jste vysvětlovala, že jste dlouhodobě spokojená se svou mírnou nadváhou, protože je to pro vás přirozená váha, ve které je vašemu tělu příjemně. Jak ale poznám, kde je právě u mě tato hranice? Tohle je zajímavé – někdy musím adeptkám hubnutí dokonce vysvětlovat, že vůbec hubnout nepotřebují. Naše tělo má svou optimální váhu, kterou si je zdravě žijící člověk schopen udržet bez trápení. Stejně jako u inteligence nebo výšky i u váhy má každý trochu jiné nastavení od přírody. A zatímco pro někoho je snadné udržet si celý život BMI 23, pro jiného je to zoufalý boj proti přírodě. Když se pak snaží vyhovět oficiálním normám, nezbývá mu než chronicky hladovět, a to není dobré řešení. Pokud žijete zdravě, můžete být s pár kily navíc šťastnější, než když s nimi budete marně bojovat.

Inspirací pro skupinové kurzy STOB se vám stali američtí Weight Watchers, kteří nakonec díky vám ani neotevřeli svou pobočku v Česku. Na kurzy se hlásí stále noví lidé, roste i počet odborníků, kteří s vámi spolupracují, do STOB je zapojena i celá vaše rodina. Píšete společně knihy a kuchařky. Pořádáte exotické zájezdy, které naplňují vaši touhu po moři a cestování. Existuje vůbec ještě sen, který se vám nesplnil?
Hlavní splněné sny jste popsala. Za svůj život jsme učinili šťastnějšími desítky tisíc lidí a máme úžasné pokračovatele. Ale protože jsem tvořivý člověk, kdo ví, jaké sny ještě přijdou.