Na počátku byla těžká chřipka, po níž jsem začala prudce hubnout, dostavily se úzkosti, nespavost, bušení srdce. Tyto stavy se ovšem upravily, hubnutí se po měsíci zastavilo, ale pocítila jsem bolest na krku, s níž jsem navštívila obvodního lékaře.
Ten mne poslal na endokrinologii a diagnóza zněla Hashimotova nemoc, tedy snížená funkce štítné žlázy.
Nijak mne to zpočátku neobtěžovalo, krevní výsledky sice byly šokující, ale věřila jsem, že bude vše v pořádku. S touto nemocí žije spoustu lidí a nemají obtíže žádné.
Měnila jsem se v monstrum
Dostavila se však podivná otupělost, lenost, trápila mne artróza a postupně jsem začala tloustnout. Nebyla jsem nikdy žádná éterická bytost, pár kilo navíc jsem měla celý život, ale i tak se o mně dalo říci, že jsem bývala docela pěkná ženská.
Teď jsem se začala měnit v monstrum a bylo to děsivé. Přibrala jsem padesát kilogramů. Začala jsem se vyhýbat lidem, pohyb byl utrpení a hrozivá váha stále stoupala. Pokoušela jsem se ji krotit dietami, ale tentokrát se to nedařilo jako dřív.
Poslední z mých zoufalých pokusů byla žaludeční bandáž. Nechci nijak osočovat tuto metodu, která jistě mnohým lidem pomohla, ale pokud je váš žaludek bezedný bachor a centrum slasti máte v ústech, kdy vás těší něco dumlat, žvýkat, i když žaludek už dávno vyhlásil stop stav, pak tahle metoda pro vás není.
Po dvou letech jsem měla horko těžko ubraných deset kilo opět zpět a k nim na břiše pět odporných jizev, připomínajících hnědá jelita.
Až na dno zoufalství
V tu dobu se objevila známá, která zhubla čtyřicet kilo jakousi fantastickou dietou, při níž se prý ze začátku jí jenom jakési pytlíky pod dozorem obezitologa. Napřed jsem se jen ušklíbala, kdo by neznal desítky zázračných koktejlů, při nichž hubli akorát herci, kteří je propagovali pod vidinou tučných honorářů za reklamu.
Samozřejmě, že jsem pár z nich kdysi zkusila a nezabralo to. Navíc se přidružily agresivní reklamy neustále vnucující tyto zázračné hubnoucí prostředky, takže jsem nabyla dojmu, že kolem tohohle byznysu je to samý podvodník.
Známou a její plamenné řeči o proteinové ketogenní dietě jsem ještě půl roku pouštěla jedním uchem tam a druhým ven a odháněla ji jako dotěrně bzučící mouchu. Pevně jsem věřila, že když nebudu jíst, dokážu to přece také. Ale ouha, po hladovění mi začala stoupat kyselina močová a místo úspěchu jsem si vykoledovala Milurit na léčení dny a bezmasou dietu, po které jsem ještě šest kilo přibrala.
Řekla bych, že tam bylo asi dno mého zoufalství, když jsem se přestala schovávat před tímto problémem a naklusala do ordinace lékaře mé známé s tím, že už vážně nemám co ztratit.
Za půl roku kila dole?
Doktor byl usměvavý a entuziastický. Nehnusili se mu tlustí lidé a překypoval optimismem s tím, že do půl roku mám tu příšernou nadváhu dole. Poprvé jsem měla pocit, že mne doktor nevzdává, že poslouchá, co říkám, že mu na mně záleží a že to dokážu.
Dietní poradkyně mě zvážila na váze, která ukázala i procento tuku. Divím se, že ve vodě ještě neplavu jako obrovitá hrouda sádla, která by měla sama sebe nadnášet tak lehce, že by hladce doplula kamkoliv, kdyby si ve vodě jen trochu schrupla.
Obdržela jsem dietu a spoustu rad a odešla k domovu. To jsem tedy na sebe zvědavá, jak tohle já, sulcovitý otrok svých chutí dokážu?
Pryč hrobníkovi z lopaty
Naštěstí byla tahle proteinová ketogenní dieta velmi chutná a zasytila mne, takže kila se začala rychle rozpouštět. První týden čtyři, druhý týden tři, pak po dvou a jednom kilu za týden. Zase jsem začala zvedat hlavu a věřit si.
Nesnila jsem o tom, jak se za mnou budou otáčet muži, v mých snech jsem toužila po pohybu bez bolesti. Doktor mne povzbuzoval, radil, držel nad vodou a dnes si myslím, že mne tehdy sebral doslova hrobníkovi z lopaty.
Podařilo se mi již 43 kilo sundat a pomalu pokračuji dále. Zase jsem začala jezdit na kole, je nádherné si na sebe nakoupit oblečení v normálním obchodě, skvěle se mi chodí a mám radost ze života. Cítím spokojenost se životem tak, jak ke mně přichází, a užívám si vše, každou chvíli.
Nikdy nebudu už taková, jako jsem byla, můj temperament se změnil a musel se přizpůsobit zdravotnímu stavu, zhoršené funkci srdce, kloubů a metabolismu, ale naučila jsem se s tím žít a ne tesknit po tom, co nemám, ale užívat si to, co ještě mohu, není toho málo.
Chtěla bych poradit všem, které trápí obezita, nevzdávejte to, i když máte zdravotní komplikace, pro každého je jiná cesta, ale věřte, že když budete opravdu chtít, jde vše na světě.
|
Vážení čtenáři, článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 Kč. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
