Přicházím na návštěvu ke kamarádce. Výjimečná věc, protože v posledních letech si častěji telefonujeme, než abychom se vídaly. „Je venku,“ říká s radostným výrazem a dodává: „Konečně začala občas někam chodit.“
Řeč je o osmnáctileté dceři. Několik let srovnáváme její životní styl s naším, když jsme byly v jejím věku. Zatímco nám rodiče nadávali, protože jsme se podle jejich názoru příliš často poflakovaly venku, a dostávaly jsme tresty za pozdní příchody domů, slečna slýchala v dětství a dospívání rady, že by si měla někam vyrazit, a taky výtky, že pořád sedí ve svém pokoji.
