„Když se kolem vás budou lidé smát, budete se smát snadněji, než když budete sami doma. Když do místnosti vběhne vyděšený jedinec, pak se i ostatní začnou cítit ohroženi. Stabilně smutní lidé jsou ti, které můžeme nazvat emočními upíry, a protože pobyt s nimi je vyčerpávající,“ popisuje psychiatr.
Kde naši prapředci k emocím přišli?
První emoce měli už dinosauři, někdy před 250 miliony let (podle evolučních biologů se první zárodky emocí objevily před 300 miliony let u čtvernohých suchozemských obratlovců, z nichž se postupně přes další vývojové mezistupně zrodili obojživelníci, plazi – včetně dinosaurů – a ještě později savci, pozn. red.). V mozku dinosaurů byl shluk nervů, kterým říkáme jádro, to proto, že se podobá mandli, odborně se mu říká amygdala. A v té mandli se usídlily strach a vztek neboli hněv. Dvě základní emoce, co dinosauři potřebovali k přežití.
Xenofobie je naprosto přirozená. My lidé máme mozek nastavený zhruba na 98 lidí. Co je víc, to nám vadí.
