- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Strach, vztek, radost i další emoce máme vrozené. Jsou součástí naší evoluce. Mají nás chránit i odměňovat. Aniž bychom si to připouštěli (a uvědomovali), ovlivňují naše rozhodování, chování a jednání v mnohem větší míře než rozum a logika. „Emoce si navíc lidé navzájem mohou předávat, jsou svým způsobem infekční. Když se kolem vás budou lidé smát, budete se smát snadněji, než když budete sami doma. Když do místnosti vběhne vyděšený jedinec, pak se i ostatní začnou cítit ohroženi. Stabilně smutní lidé jsou ti, které můžeme nazvat emočními upíry, protože pobyt s nimi je vyčerpávající,“ říká guru české psychiatrie MUDr. RADKIN HONZÁK (84). | foto: Jan Zátorský, MAFRA
Celý článek jen pro členy
Chcete číst prémiové texty bez omezení?
„Když se kolem vás budou lidé smát, budete se smát snadněji, než když budete sami doma. Když do místnosti vběhne vyděšený jedinec, pak se i ostatní začnou cítit ohroženi. Stabilně smutní lidé jsou ti, které můžeme nazvat emočními upíry, a protože pobyt s nimi je vyčerpávající,“ popisuje psychiatr.
Kde naši prapředci k emocím přišli?
První emoce měli už dinosauři, někdy před 250 miliony let (podle evolučních biologů se první zárodky emocí objevily před 300 miliony let u čtvernohých suchozemských obratlovců, z nichž se postupně přes další vývojové mezistupně zrodili obojživelníci, plazi – včetně dinosaurů – a ještě později savci, pozn. red.). V mozku dinosaurů byl shluk nervů, kterým říkáme jádro, to proto, že se podobá mandli, odborně se mu říká amygdala. A v té mandli se usídlily strach a vztek neboli hněv. Dvě základní emoce, co dinosauři potřebovali k přežití.
Xenofobie je naprosto přirozená. My lidé máme mozek nastavený zhruba na 98 lidí. Co je víc, to nám vadí.
Připojte se ještě dnes a získejte: