Nejprve vám musím složit kompliment, krátký sestřih vám sedne. Říká se nové vlasy – nový život. Má to u vás spojitost s bilancováním okolo abrahámovin?
Možná trochu. Rozhodla jsme se, že už nechci dávat tolik prostoru názorům zvenčí. Ten sestřih jsem zvažovala dlouho, až jsem jednoho dne zavolala kamarádovi kadeřníkovi a druhý den byly vlasy dole. Přiznávám, že mi návrat ke kratším vlasům dodal pocit nezávislosti i vnitřní jistotu. A mimochodem – padesát mi bude až příští rok.
Máte z toho čísla respekt?
Kdyby se věk ve společnosti tak neřešil, ani mě to nenapadne. Mám s dětmi domluvu, že je mi třicet osm a ony mi každý rok v únoru přepočítají datum narození. Mrzí mě, že se dnes o padesátiletých ženách říká, že jsou seniorky. Vlastně mě to uráží. Dnes vypadá většina mých vrstevnic báječně, spousta z nich teprve začíná žít.
Jako introvert jsem trpěla. Ale tak dlouho jsem musela jít proti svojí přirozenosti, až jsem se toho introverta naučila umlčet.
