V nové epizodě se diváci setkali s rodinou, která žije ve starém domě ve vesnici Oldřichov – s Helenou (41), Emilem (42) a dětmi Majdou (8), Markem (15) a Emilovým synovcem Petrem (21). Kromě nich žije v domě ještě děda Pavel (72).
Oba partneři pracují s koňmi a jsou spolu čtyři roky. Kvůli neustálé rekonstrukci domu na sebe Helena s Emilem nemají vůbec čas. Helena říká, že je velmi unavená a mrzí ji, jak jejich vztah v tuhle chvíli vypadá. „Chtěl bych, aby byla Helča zase taková, jako bývala dřív. Teď je taková uzavřenější,“ stýská si Emil.
Jsem úplně hotová
Deset dní strávil Emil s Veronikou (33), maminkou na mateřské dovolené. Dočasné bydlení se jí ani trochu nezalíbilo. „Já jsem z toho úplně hotová, nemám co říct,“ zděsila se při prohlídce kuchyně a dojem nevylepšil ani zbytek bytu. Až seznámení s rodinou jí trošku zvedlo náladu: „První pocity dobré, Emil vypadá, že je klidný a v pohodě. Obyčejný, prostý člověk. Myslím, že to spolu zvládneme.“ Také ona udělala na členy nové domácnosti dobrý dojem. „Působí na mě klidným dojmem,“ pochvaloval si náhradní manžel.
Veronika (33) se v náhradní rodině snažila zavést nové pořádky v učení i úklidu. „Otevřela jsi nám všem oči a moc si toho vážím,“ děkoval jí na závěr Emil.
Hned první večer se Veronika dozvěděla, jak rodina přišla ke svému domu a že není děda jako děda. „Viděl jsem dědu na zahradě, jak se vzteká, že to tu podpálí. Tak jsem vystoupil z traktoru a řekl mu, ať se nerozčiluje, že mu přijdeme pomoct. Nakonec se nám to tady rozhodl darovat, když ho tu necháme dožít.“ Emil s Helenou dům renovují už rok a půl, dali do oprav již 380 tisíc, ale stále to není vidět.
Náhradní manželka se pustila do učení s dětmi. Zjistila, že Majda má vcelku dobré známky, ale nejde jí čtení. Rozhodla se zavolat paní učitelce, která pro ni vytvořila sešit úkolů, díky kterému budou mít rodiče přehled, co potřebuje všechno doučit a jaké úkoly dodělat. Emilovi také Veronika navrhla, že by dcera mohla začít chodit do speciální školy, ale ten o tom nechtěl ani slyšet.
Naproti tomu Marek propadá snad úplně ze všeho. Otec ho postrašil, že může skončit v „děcáku“. Přiznal, že k nim dochází sociální pracovnice. „Nechceš skončit v děcáku, takže se připravíš na test ze zemáku, aspoň trošku, abys nebyl úplně dutý,“ kladla Markovi na srdce Veronika.
Emil se později rozpovídal o dohledu sociálky. „Sociální pracovnice nebyla spokojená, jak žijeme. Když sem přišla poprvé, tak mi řekla, že takhle to nepůjde. Poprosil jsem proto přátele, kteří sem nalítli a pomohli mi udělat pokoj a kuchyň.“
Veroničino úsilí se začalo vyplácet. Majda donesla ze školy ze čtení místo obvyklé pětky trojku. Snažit se začal i Marek. „Ohledně školy jsem pochopil víc učiva než dřív a jsem za to hodně rád. Pochopil jsem, že se učím i pro sebe,“ svěřil se kamerám.
Emila ale pochyby o budoucnosti neopustily a odhalil i další smutnou kapitolu jejich života. „Než poznala mě, byla Helena týraná, mlácená. Byli jsme spolužáci a já jsem chtěl děti zachránit před sociálkou, před děcákem. Ale oni tam asi stejně skončí, kvůli tomu, co bude zítra,“ svěřil se s obavami.
Rodinu čekal soud. Bývalá manželka dědy Pavla se snaží získat dům do svého vlastnictví a hodlá ho prohlásit za nesvéprávného. Emil měl strach, že pokud uspěje, on a Helena přijdou o dům, a tím pádem i o děti. „Když si pomyslím, do čeho jsem je zatáhl, tak je mi na blití.“
Kolaps ze stresu
„Já myslel, že to bude jen jeden den,“ divil se Emil po zjištění, že ho čeká pět dní pod Veroničiným vedením. Náhradní manželka si ve změně režimu přála s pomocí kluků uklidit horní patro. „Zabereme trochu víc v té škole. Budeme se soustředit na učení,“ adresovala druhý požadavek Marušce a Markovi. Reakce rodiny byla příznivá. „Emil je fakt ochotný, a dokonce i s nadšením jde a všechno udělá,“ pochvalovala si.
Následující den se konalo tolik očekávané soudní řízení. Dědu Pavla k němu doprovázel Emil. „Děda byl zbaven svéprávnosti na zkušební lhůtu pěti let,“ oznámil Emil neblahé zprávy. Ačkoli mají lhůtu na odvolání, všechny smlouvy, které Pavel podepsal, budou anulovány a rodina tak bude muset nejspíš dům opustit.
Na Emila situace dolehla tak, že mu štáb musel zavolat sanitku. „Seděl vedle mě a měl tady kamaráda, který mu četl rozsudek a uvedl ho na pravou míru o tom, co se stalo. Emilovi se protočilo bělmo a prásknul sebou,“ popisovala incident Veronika. Zdravotníci zjistili, že je zdravý a za kolaps mohl stres. Právník následně rodinu uklidnil, že situace není tak beznadějná, jak by se mohlo zdát. Emil se sebral a s novou vervou se pustil do rekonstrukce.
„Od té doby, co jsem přijela, je dlažba dodělaná, koupelna čistá, holka nosí trojky, Marek nosí trojky, kluci myli nádobí…“ chválila náhradní rodinu Veronika. „Tak a dost, uděláme to takhle,“ skočil jí do řeči Emil se smíchem. „Helča zůstane tam a ty zůstaneš tady.“ Celou rodinu pak Veronika nahnala do horního patra, kde se všichni pustili do generálního úklidu.
Marušce vytvořila dočasná manželka vlastní útulný koutek. „Když se sem někdo přijde podívat a vidí špatné známky, navíc že ta čistota taky není úplně ideální, tak se pak nemůžou divit, že se na ně zaměří,“ přemýšlela přitom. Přes štáb vzkázala domů, ať její dcera vytřídí oblečení a boty a pošle je Majdě. Rodina byla Veronice viditelně vděčná a Emil jí dal na rozloučenou kytici. „Otevřela jsi nám všem oči a moc si toho vážím.“ „Já děkuju, že jsi mě naučila číst,“ přidala se Maruška.
