Svou ženu mám moc rád, byl jsem kvůli ní ochoten žít i s její matkou. Tchyně je zvláštní, hodně svá, na všechno má hned vytvořený svůj názor, dost často přesně opačný než naprostá většina lidí okolo ní. Do ní jsem se ale nezamiloval, miluji její dceru a ta se zatím své matce vůbec nepodobá. Ovšem nikdy neříkej nikdy, nicméně já pevně doufám, že má žena zůstane taková, jakou jsem ji poznal i jaká je nyní.
Společné bydlení s tchyní
Když jsme se se ženou poznali, byl jsem čerstvě vystudovaný inženýr s ideály a prázdnou kapsou. Zrovna jsem začal pracovat ve svém prvním zaměstnání, bydlel jsem s kamarádem v pronajatém bytě. Pocházím z malého města, jsem jedináček, dítě lékařů. Rodiče měli v našem městě, v domě, kde jsem vyrostl, soukromou ordinaci a mezi sousedy se těšili velké vážnosti. Doufali, že půjdu v jejich šlépějích, ale doktorem jsem být nikdy nechtěl.
Od rodičů jsem se odstěhoval a začal žít svůj vlastní život. Ale v koutku duše jsem cítil, že se stejně jednou vrátím domů. Ale než to nakonec nastalo, žil jsem s manželkou a synem u tchyně. Byla už podruhé rozvedená, její první muž byl otcem mé ženy. Manželka se s ním pravidelně stýkala a stále stýká, táta v jejím životě hodně znamená. A musím říct, že i já jsem si ho oblíbil. Je to férový chlap. Má další rodinu a dvě děti. S tchyní se rozvedli, když byly mé ženě čtyři roky. Vyprávěl mi, jak ji načapal v posteli s cizím chlapem a prostě to nedokázal vymazat z paměti. Rozvedli se, dceru vídal dost často, což prý její matce vyhovovalo, mohla si tak užívat svého milence a později i manžela.
Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Ale ani druhé manželství tchyni nedopadlo, prý ten chlap, tak o něm přede mnou vždy mluvila, já ho ale moc neznal, šel hlavně po jejích penězích. Je bohatá, po svých rodičích, restituentech, zdědila celkem slušné jmění. V době, kdy jsme se s manželkou (tehdy ještě přítelkyní) rozhodli žít spolu, nám nabídla, abychom šli bydlet k ní. Já tedy moc nechtěl, ale přítelkyně na tom trvala. Matka by zůstala ve velkém bytě sama, to se akorát podruhé rozvedla, a proč bychom se měli mačkat v nějakém malém pronájmu, když můžeme žít mnohem pohodlněji. Já bych se klidně mačkal, ale moje žena tam byla doma, tak jsem ustoupil.
Vánoce s tchyní za nic nestály
Pravda, ustupoval jsem pak dost často, ale nebylo to tak hrozné, abych si stěžoval. Moje žena byla vlastně vždy na mé straně, když došlo k nějakému konfliktu. Co mi však vadilo, byly Vánoce, resp. trávení Štědrého večera s tchyní (na svátky jsme pak jeli už za našima). Myslel jsem, že to budeme spravedlivě střídat, jeden rok s ní, druhý s mými rodiči, ale ona udělala vždycky scénu, že ji chceme nechat samotnou. Jenže pokaždé se odvíjel stejný scénář, moje žena lítala kolem plotny, tchyně ji komandovala. Stále se snažila strhnout pozornost jen na sebe, nechápala, že si chceme užít klid, pohodu a sdílet radost s naším synem. Ne, ona musela líčit, na kolik ji ty dárky přišly a že my jí stejně nikdy nedáme tolik, kolik do nás investovala ona. Ohrnovala nos nad každým dárkem, který dostala.
Když jsme ji prosili, aby aspoň před naším synem takto nemluvila, že on si stále myslí, že dárky nosí Ježíšek, tak prohlásila, že by se měl dozvědět pravdu co nejdřív, že ho nemáme blbnout takovými bludy. Štědrý den i večer s ní byl vždy plný napětí a stresu. Postupně to začalo vadit i mé ženě.
Odstěhovali jsme se
Letos jsem si myslel, že už konečně bude vše jinak. Od tchyně jsme se před půl rokem odstěhovali. Naši přestali ordinovat a konečně si užívají důchodu. V domě tak zůstal velký byt, jejich původní ordinace. Nabídli nám, jestli se nechceme k nim přestěhovat, celý prostor si zrekonstruovat. Nabídka to byla lákavá, já bych ji bral hned, ale bál jsem se, co na to manželka. Ona souhlasila.
Velkou roli v tom ale hrál i nový přítel její matky, člověk, který ani jednomu z nás nesedl. Takový ten typ, který všechno ví nejlíp, všude byl, aspoň dvakrát, všechno viděl a jen jeho názor je ten správný. Všichni kolem jsou blbci, ale on je génius. Je také několikrát rozvedený, naposledy bydlel u svého kamaráda, pořádnou práci nemá. S tchyní se neskutečně doplňují.
Když jsme se odstěhovali, hned se on nastěhoval k ní. Přišel se dvěma igelitkami, nechápu, jak člověk v jeho věku vlastně vůbec nic nemá, přilepil se na ženinu matku a tahá z ní peníze, ale jí to nevadí.
Vánoce jsou za pár dní a my jsme se těšili, jak konečně budeme sami, jak si užijeme tu pohodu, rozbalování dárků jen ve třech. Mí rodiče se rozhodli, že stráví svátky na Moravě s tetou, sestrou mého otce, která v létě ovdověla. Když se to však dozvěděla tchyně, prohlásila, že přece nebudeme každý zvlášť a že oni dva přijedou za námi. Rodina má být pohromadě. Když mi to žena řekla, oba jsme se shodli, že v žádném případě to tak nebude. Ale tchyně působí mé ženě na city a ona už trochu ustupuje, ovšem já už v žádném případě trávit svátky s tchyní a už vůbec ne s jejím přítelem nechci.
Dušan
Názor psycholožky najdete na další straně.
Vážený Dušane! Překvapte svou ženu a pozvěte ji na rande. A tam si s ní třeba u kávy či u něčeho dobrého k jídlu promluvte. I z vašeho krátkého povídání je zjevné, že na své ženě umíte vidět její dobré stránky. Oceňte ji za ně, pojmenujte, za co si jí vážíte, zač ji milujete. Také si s ní promluvte o svých očekáváních a představách okolo trávení Vánoc. Pokuste se jí vysvětlit, jak moc je pro vás důležité, abyste Štědrý den trávili vy tři, rodina, pospolu.
Prarodiče jsou důležitou součástí rodiny, váš syn kontakt s nimi potřebuje. Ale je také dobré, dokáže-li mladá rodina trávit čas „o samotě“. A to se vám doposud vlastně nikdy pořádně nepovedlo. Bydleli jste u tchyně, nyní bydlíte u vašich rodičů.
Soužití dvou generací má své kladné, ale i stinné stránky – neustálá blízkost mezi generacemi zasahuje do obou pólů, může být jak výhodou, tak nevýhodou. O to víc je třeba při takovém soužití dbát, aby rodina samotná neztratila schopnost a chuť ke kontaktu bez dalších účastníků.
Pokuste se však vyslechnout také důvody své ženy, proč by o trávení Vánoc se svou matkou uvažovala. Budou-li vaše stanoviska i po takové rozmluvě odlišná, vždy se můžete domluvit na kompromisu. Tchyni rozhodně můžete během Štědrého dne navštívit. A potom lze přece zkusit strávit jedny Vánoce o samotě. Kdyby se to neosvědčilo, vždy je přece možné se vrátit k původnímu systému.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co má Dušan podle vás dělat? Hlasujte v anketě na další straně.
