Svého budoucího manžela jsem poznala na jedné akci, kde jsem pracovala jako hosteska. Bylo mi dvaadvacet, studovala jsem vysokou a bydlela s pár kamarády v privátu. Rodiče mě podporovat na škole nemohli, mám ještě tři mladší sourozence a táta je v invalidním důchodu. S kamarádkou jsme zareagovaly na inzerát jedné agentury, která hledala fotogenické dívky pro focení do různých kampaní i jako hostesky. Vybrali si nás a měla jsem tak celkem slušný příjem. Vyskakovat jsem si pochopitelně nemohla, ale na nájem, jídlo i zábavu a hezké oblečení jsem peníze měla.
Nejdřív jsem si chtěla jen užívat
Radim mě na té akci oslovil, pozval mě na víno. Docela se mi líbil, byl sice o dost starší, později mi řekl, že o čtrnáct let, ale moc mu to v obleku slušelo. A mně se vždycky mnohem víc líbili starší muži než moji vrstevníci. Přiznávám, imponovaly mi i jeho peníze. Na první pohled bylo znát, že je má. Tenkrát jsem k tomu přistupovala naprosto pragmaticky, proč nevyužít toho, že má o mě zájem dobře vypadající muž se zajímavým zůstatkem na bankovním kontě.
Vídali jsme se dost nárazově, Radim byl extrémně pracovně vytížený a jak už jsem v té době poznávala, byl to workoholik, jeho práce pro něj hodně znamenala, a i díky svému nasazení a urputnosti to dotáhl daleko. V jeho byznysu se mu opravdu dařilo. Jak jsem náš vztah zpočátku brala jako nezávazný, tak jsem se postupně do něj zamilovávala víc a víc. I Radim náš vztah začal brát vážněji než v prvopočátku, postupně mě seznámil se svými přáteli i obchodními partnery. Prakticky všichni včetně jejich partnerek, až tedy na pár výjimek, byly starší než já. Ale mně to nijak nevadilo, cítila jsem se v jejich společnosti dobře a měla jsem i z nich pocit, že si mě oblíbili.
Přítelova matka mě nesnášela od první chvíle
Ovšem u jedné osoby jsem tvrdě narazila, a to u jeho matky. Nikdy jsme se nesblížily, dávala mi nepokrytě najevo, že jsem zlatokopka. Byla přesvědčená, že jdu po penězích jejího syna. Když jsem ji poznala, byla už vdova. Žila sama v bytě, který jí Radim po otcově smrti v Praze koupil, chtěl ji mít poblíž, protože rodiče předtím žili zhruba 180 kilometrů daleko. Radim ji hodně finančně podporoval. Nevím, co si myslela, že snad se na ni syn vykašle, že já ji z jeho života vystrnadím? Rozhodně jsem to neměla v úmyslu, doufala jsem, že se sblížíme, ale bohužel… Cestu jsme k sobě nenašly ani po naší svatbě a ani po narození syna. Vnoučka sice milovala, ale mě přehlížela.
Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Vzali jsme se dva roky po našem seznámení, to jsem s Radimem už skoro žila v jeho bungalovu na okraji Prahy. Byl to krásný dům s velkým pozemkem, měli jsme tam soukromí, což se mi líbilo, ale později už jsem to tak necítila. Vdávala jsem se těhotná, svatbu jsme měli nádhernou, Radim na ničem nešetřil, pozvali jsme spoustu lidí, Radim se chtěl blýsknout i před svými obchodními přáteli.
Když se dnes dívám zpátky a rekapituluji svá léta po boku manžela, život v krásném domě, tak cítím, jak se ty první měsíce plné nadšení postupně mění v další měsíce a později i roky, kdy jsem sice měla úžasného syna, ale byla jsem čím dál víc sama. Kamarádky ze školy se rozutekly, byly ještě bez závazků, a nikoho jiného jsem neměla. Manžel byl neustále pryč, ve firmě nebo někde na cestách. Na akce už mě nebral, protože jsme měli malé dítě a on vyžadoval, abych s ním byla doma. Finančně jsem nijak nestrádala, manžel mě nijak neomezoval, ale strádala jsem citově. Žila jsem ve zlaté kleci a nevěděla, jak z ní ven. Představovala jsem si, že syn půjde do školky a já si najdu nějakou práci, ale manžel mi to zatrhl, nechápal, že mi nejde o peníze, ale o to, abych byla mezi lidmi. Když jsem si mu postěžovala, nevěděl, o čem mluvím, prý mám všechno, na co si vzpomenu, pak se občas snažil s námi strávit víc času, ale brzy se vše vrátilo do starých kolejí.
Nevěra byla poslední kapka
Měla jsem ho pořád ráda, ale má velká láska se postupně vytrácela, měla jsem mu za zlé, že nevidí, jak se trápím. Pak jsem zjistila, že mi je nevěrný, zavolala mi to manželka jednoho z jeho přátel. Prý se mnou moc cítí a musí mi to říct, abych nebyla za hloupou husu. Byla jsem v šoku, ona mě litovala, přitom si to určitě užívala, dokonce mi řekla, že to není poprvé a prý, ať si z toho nic nedělám, její manžel taky není svatý, ale vždy, když na něj nevěra praskne, koupí jí nějaký zlatý prsten, náhrdelník, tak toho mám taky využít.
Manžel nezapíral a já podala žádost o rozvod. Odstěhovala jsem se a pronajala si byt. Měla jsem docela dost našetřeno. Našla jsem si i práci. Manžel mě přemlouval, dokonce i tchyně, ať se vrátíme, ale já už toho všeho měla dost. Rozvod se vlekl, manžel chtěl syna do své péče, ale nakonec neuspěl. Soud mu vyměřil i slušné alimenty. Dohodli jsme se i na režimu jeho kontaktů se synem. Jak jsem časem zjistila, náš syn byl vždy u bývalé tchyně a exmanžel se tam během víkendu jen párkrát zastavil.
Tchyně se mi ze života snaží dělat peklo. Nejen, že mého syna proti mně navádí, ale posílá na mě i udání na sociální odbor, že se o něj špatně starám. Vždy si něco vymyslí, třeba že malého nechávám večer samotného doma, že s ním nechodím k dětskému lékaři, špatně ho živím, nedostatečně oblékám. Její poslední udání se týkalo toho, že chlapce určitě biju, měl totiž na noze modřinu. Sociální pracovnice, která se mnou vždy jedná, je naštěstí rozumná, řekla mi, že to musí vždy prověřit, ale že je jí jasné, že jsem dobrá máma, že to poznala už při první návštěvě u nás doma.
Dáša
Názor psycholožky čtěte na další straně.
