Tamara (19) s kamarádkou Míšou
„Dobrý den, my už asi rodíme v autě a potřebujeme určitě vozík,“ vběhla na recepci porodnické kliniky kamarádka rodičky Tamary (19). Když společně dorazily na porodní sál, budoucí maminka už měla kontrakce po třech minutách.
„Přítel nechce být u porodu, pro něj je to spíš ženská záležitost,“ vysvětlila na kameru mladičká Tamara ještě před porodem. A přítel Filip (26) ji doplnil: „Neumím si to prostě představit, tam být.“
Andrea |
Seznámili se na svatbě Filipova bratrance, kde Tamara obsluhovala. Začali si psát na Facebooku a láska byla na světě. Pak jim však lékaři řekli, že Tamara nikdy nebude moci mít miminko. To se naštěstí nakonec nepotvrdilo. „Říkal jsem, že to chce čas. Moje sestřenice taky nemohla mít děti a teď najednou má dvě,“ vysvětlil Filip.
Míša, maminka dvou dcer a Tamařina kamarádka, vysvětlila naprosto triviálně, proč doprovází Tamaru k porodu: „Od toho jsou kámošky.“ „Kdyby rodili chlapi, tak jsme vymřeli, to vám říkám rovnou,“ zareagovala na to porodní asistentka, zatímco vyplňovala potřebnou dokumentaci a obě kamarádky to rozesmálo.
Míša Tamaru u porodu povzbuzovala, jako prvorodičce jí radila, jak správně dýchat nebo jí nabízela svou ruku, aby se mohla do něčeho pořádně opřít při bolestech. Ty se stupňovaly, až budoucí maminku konečně přišel vyšetřit primář.
Podle pohmatu měl nejprve podezření, že se miminko na poslední chvíli otočilo, naštěstí se tak nestalo. A nález byl pokročilý, takže bylo jasné, že miminko přijde na svět cobydup. „Myslím si, že porodíte poměrně rychle,“ povzbudil Tamaru lékař po vyšetření. „Mladý holky, těm to jde,“ dodala ještě porodní asistentka.
„Když pomáháte tý mamině rodit, tak je to, jako kdybyste byl s ní, a prožíváte to úplně stejně. Je to neskutečný zážitek,“ popsala své pocity Míša. Ta ještě Tamaře pomohla s jištěním při pohupování na míči, pak už přicházela jedna kontrakce za druhou a musely zavolat porodní asistentku.
„Za chvilku máte po porodu,“ ujistila Tamaru zkušená porodní asistentka. Spolu s Míšou jí pak obě povzbuzovaly při tlačení a krátce před půlnocí byla malá Andrea na světě. „Holky, gratulace,“ zaznělo na sále.
Barbora (35) s dcerou Valerií (17)
Barboru doprovodila k porodu téměř dospělá dcera Valerie, a to z prostého důvodu. „Přítel je pracovně pryč, takže tady nemůže být,“ vysvětlila rodička, která do porodnice dorazila, když měla kontrakce po třech minutách. „Takový tvrďák jste, že jdete s maminou k porodu?“ „Já jsem jí přemlouvala, ona mě nechtěla,“ vysvětlovala Valerie porodní asistentce.
Před vyšetřením kontrakce téměř přestaly, ale Barboru si v nemocnici už nechali, protože měla už čtyři dny po termínu. Aby se porod rozjel, dostala infuzi s oxytocinem.
Barbora |
„Máme spolu velké pouto, byly jsme pořád spolu, Valerie vyrůstala bez otce. Prostě jsme jak ségry. S maminkou jsme měly stejně silné pouto. Po její smrti jsem celá zkolabovala, lékaři mě museli dávat dohromady. Říkali, že mám být ráda, že jsem to přežila,“ vysvětlovala Barbora, která má za sebou pár hodně těžkých let.
Po smrti maminky totiž onemocněla, ze stresu jí dokonce vypadaly vlasy a nechtěli jí nikde zaměstnat. Navíc jí hrozilo, že už neotěhotni, případně miminko nedonosí. „Jak jsem otěhotněla, bála jsem se, jestli miminko bude zdravé, protože jsem brala spoustu léků. Ale nechtěla jsem si připustit, že bych o miminko přišla. Je to takový malý zázrak,“ vysvětlila do kamery.
Dcera, která jí k porodu doprovodila, ji příjemně rozptylovala. Neustále studovala přístroje a zajímalo ji všechno ohledně porodu. „Mně to přijde strašně zajímavý, ten porod. Musím tam být a vidět všechno,“ popisovala na kameru. Jenže ani po infuzi oxytocinu se porod příliš nerozjel.
Po dalším vyšetření bylo jasné, že porod moc nepostupuje, proto dostala Barbora už třetí infuzi. „Někdy porody překvapí, to abychom nevyšly ze cviku,“ uklidňovala ji porodní asistentka.
Nakonec ovšem lékař stejně musel rozhodnout, že porod provedou císařským řezem. „Beru to jako nový začátek,“ popsala Barbora šťastná, že je malá v pořádku.
Barbora (39) a Ivan (40)
Další Báru přivedly do porodnice bolesti, které měla celou noc po pěti minutách, doprovodil ji manžel Ivan. Barbora již v této nemocnici jednou rodila, ovšem císařským řezem, protože se dvojčata narodila předčasně.
„Děti se mi tady narodily ve 26. týdnu, dvojčata. Malý měl 820 gramů, malá 860,“ vysvětlovala. „A jsou v pořádku?“ ptala se porodní asistentka, zatímco ji napojovala na monitor. „V naprostém,“ odvětila Barbora. Pokud to alespoň trochu půjde, přála si tentokrát porodit přirozeně.
Jan |
Zatímco Barbora má z předchozího vztahu dvanáctiletá dvojčata, Ivan už má patnáctiletého syna. „Oba jsme měli již nefunkční vztahy a minulost vyřešenou. Věděli jsme, že spolu můžeme normálně žít. Láska to byla od prvního rande,“ popsala počátky svého vztahu dvojice, která se seznámila na sociálních sítích.
Už od začátku se spolu bavili o tom, že by jim vůbec nevadilo, kdyby přišla rodina. „Odjeli jsme za jeho rodiči představit mě, na Ukrajinu. A jelikož tam nemají telefony, nemají signál, tak odtamtud jsem se, bohudík, vrátila těhotná. Jedna dovolená na Ukrajině a příroda udělala své,“ popsala s úsměvem na kameru Barbora.
Po vyšetření Barbora ještě čekala na verdikt ohledně vedení porodu, zatím si dvojice krátila čas vtípky a humorem. Ivan navíc neměl s přítomností u porodu své ženy žádný problém, na Ukrajině vyrostl v horách, a tam prý není o takové situace nouze.
Lékař po vyšetření jizvy rozhodl, že Barbora může rodit vaginálně. Ale protože je po císařském řezu vždy větší riziko, že další porod bude muset nakonec také proběhnout císařem, musela pro jistotu zůstat na lačno.
Všechno ale naštěstí probíhalo v pořádku, bolesti se stupňovaly a porod postupoval. „Já chci na císaře,“ žádala Barbora během bolestí. „Teď to nebudeme vzdávat, když už jsme úplně u cíle. Je to otázka pár kontrakcí a bude to za vámi,“ povzbuzovala ji porodní asistentka, která ji pro úlevu od bolesti vybavila rajským plynem.
A měla pravdu, pár kontrakcí a Honzík byl na světě. „Co víc si přát, zdraví, rodinu, lásku. A k tomu patří ty děti, samozřejmě.“