Radek Kašpárek prostě kolegům předvedl nejen černou krásu své milované rodné Ostravy, kde vyrostl a formoval se do své rázovité podoby. Mimo jiné je vzal na Bazaly, stadion Baníku, odkud je z jedné z tribun ten nejkrásnější výhled na Ostravu. Fárali i do dolu v původní těžní kleci.
A skončili na periferii Ostravy, jak dané místo v nadsázce označil Jan Punčochář. V restauraci U Kluků, kde tři mladí kolegové, Radim, Tomáš a vegetarián Filip, vaří pouze poctivá jídla z kvalitních čerstvých surovin. Do vaření se pustili, protože se sami neměli celé roky kde dobře najíst. Pro Přemka Forejta a Jana Punčocháře připravili na výslovné přání Radka Kašpárka právě plíčky na smetaně, podle tradičního receptu dědečka jednoho z nich, s omáčkou a knedlíky s uzeným masem.
No, každý něco nemusí. Co jsou pro Jana Punčocháře langoše a burgery, které si užil v Brně a u Olomouce, to jsou pro Přemka Forejta vepřové plíce. Vadí mu jejich konzistence, nikdy je neochutnal, poprvé až teď v Ostravě. A jak konstatoval kuchař, který je připravoval: „Vnitřnosti nejsou pro každého. Někdo to má fakt rád a někomu to roste v puse.“ Což byl evidentně Přemkův případ. I když knedlík a omáčka byly podle Honzy Punčocháře boží, a jako profík upřímně obdivoval i skvěle připravená, jemná, krémová plíčka. Není divu, že mají U Kluků přes obědy narváno.
Samozřejmě, že Honza a Přemek dostali od Radka za úkol připravit právě plíčky na smetaně, stejně tak dobré jako „od kluků“. Vařili venku, v bývalém průmyslovém areálu Dolu Hlubina, pod vysokými pecemi Vítkovických železáren. S tím, že kdo prohraje, vyšvihne z věže baníkovskou hymnu na celou Ostravu, čehož se Honza Punčochář jako zavilý sparťan obával jako čert kříže. Proto pajšl, kromě plíček i telecí jazyk, líčka a brzlík, vařil na jistotu, v papiňáku, aby bylo vše měkoučké.
A Přemek Forejt? „Plíčka? To nedám,“ řekl si, protože mu vadí jejich konzistence. A jal se připravovat vepřová líčka tak, aby byla naprosto dokonalá a švindl mu strávníci odpustili. Vaření si užíval, a ještě stihl dělat Honzovi naschvály. A soustředil se na dokonalé servírování, jak má ve zvyku. (Zde recept na proslavená Pohlreichova líčka z Imperialu.)
Forejtova vepřová líčka na červeném víně zjemněná smetanou s padron papričkami.
Radek Kašpárek si pozval na podvečerní ochutnávku na působivém místě Dolních Vítkovic svoji oblíbenou třídní profesorku ze střední a všechny tři kuchaře z restaurace U Kluků. A Přemek do poslední chvíle zarputile tvrdil, že zadáním byla líčka na smetaně: připravil je na červeném víně, zjemnil smetanou, k tomu pečený celer a celerové pyré, přidal kapary, cornishony i jalapeňos kvůli ostřejší chuti. A padron papričky servírované na hořícím uhlí. Stejné menu, jen bez masa, dostal i vegetarián Filip.
Honza Punčochář si přípravu pajšlu s dokonalým propojením různých chutí opravdu užil.
Honza si se servírováním také hodně pohrál a pajšl, konkrétně brzlík, jazyk, plíčka i telecí líčka se smetanou, citronovou kůrou a petrželkou, podával v odkrojené a vydlabané dýni posypané crumblem z chleba a špeku. Což vypadalo i chutnalo naprosto dokonale. K tomu podával salát z dýně v asijské variaci, v níž nechyběly křupavé smažené vepřové uši s asijskou omáčkou a telecím brzlíkem pečeným ve filo těstě a fermentované chilli papričky. Vegetarián jen dostal místo masa dýni.
Přemek Forejt si hymnu Baníku zazpíval z nejvyššího patra Dolní oblasti Vítkovice.
U Přemka všichni ocenili originalitu podávaní papriček i výborné jídlo s luxusním masem, propojení sladkých i kyselých chutí si pochvaloval i vegetarián. Ovšem Honza nejenže dodržel zadání a oslnil platingem, ale připravil podle všech i dokonalou explozi chutí. I pro vegetariána.
Spokojení strávníci ocenili obě jídla, nicméně v drtivém poměru 4:1 dali najevo, od koho ochutnali lepší plíčky. Z nejvyššího patra Dolní oblasti Vítkovice tak baníkovskou hymnu pro celou Ostravu (k obrovské úlevě sparťana Honzy Punčocháře) zazpíval Přemek Forejt: „Baníčku, my jsme s tebou, neopustíme tě, nikdy tě nezradíme...“ Rozléhalo se to krásně.
