Právě to totiž jeho tým dělal, i když vládní nařízení kvůli koronaviru všechny restaurace zavřela. Vařili lidem v první linii, kteří v hektické době neměli moc čas své stravování řešit, a často ani možnost. Nejprve vařili v Next Door, poté v Café Imperial. „Nechci, aby se mi lidi doma zbláznili,“ řekl nám Pohlreich úplně na počátku celé akce ´Vaříme nepostradatelným´ s lehkou nadsázkou.
Současně ale myslel i na své dodavatele, kteří ze dne na den také přišli o klienty. Zabil tak několik much najednou a přiměl k činu i své kolegy Jana Punčocháře z restaurace U Matěje, Jana Stejskala ze Střediska praktického vyučování Vinohrady a společnosti Sfood a Tomáše Křikavu z restaurace Osteria di Clara. Nakonec vařili až 1 700 jídel denně a zaváželi nejen záchranku, hasiče a policii, ale i nemocnice, hygienickou stanici, správu hmotných rezerv či odběrová místa plošného testování obyvatel.
„Když někdo zavolal, pan Pohlreich neuměl říct ne,“ prozradila nám jeho pravá ruka. „Trošičku se mi to vymklo. Myslel jsem původně, že budeme dělat tak dvě stě jídel denně a nakonec to bylo osmkrát tolik. A to je potřeba poděkovat právě mým třem kolegům, kteří se svými týmy prokázali obrovskou flexibilitu a porozumění. O všech těch lidech to je a já jsem rád, že jsem u toho mohl být,“ říká „šéf“ s pokorou.
Denně rozdělit a zavakuovat až 1 700 porcí jídla, to není jednoduché. Navíc v provozech, kde se za běžné situace obvykle stravuje kolem stovky hostů za den.
V Imperialu jeli z bezpečnostních důvodů na dvě party, které se nepotkávaly. A všichni do tohoto krizového scénáře chtěli jít. Záchranářům začínali obvykle vařit v pět ráno a končili v osm večer, záleželo na tom, jak náročné byly konkrétní přípravy. Každopádně spolu s kolegy během 45 dní navařili v pěti kuchyních více než 80 tisíc jídel (Zdeněk Pohlreich v reportáži konečné číslo jen odhadoval), která rozváželi zhruba na 80 míst v Praze.
Od nápadu k realizaci uběhlo v tomto případě téměř doslova pár dní. „Živě si pamatuju den, kdy mi pan Pohlreich zavolal s tímhle nápadem. A když mi řekl, že chtějí každý den zavážet jídlo pro všechny naše skupiny, které se nacházejí na 22 místech po celé Praze, tak mi to přišlo nereálné. To bylo v pátek. Když se mi pak v neděli ozval člověk, že veze naložené jídlo na naše základny, tak jsem nevěřila svým uším, že to tak strašně rychle dopadlo,“ vzpomíná Jana Poštová, mluvčí Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy.
S návratem do normálu končí neziskovka i účetS posledním dnem rozvážky jídel záchranářům končí činnost neziskové organizace Vaříme nepostradatelným a na její tranparentní účet již tedy nebude možné zasílat peněžité dary. Přebytkové peníze na účtu organizace organizátoři zvažují darovat jedné ze složek IZS, kde se s nákazou budou potýkat dál a zachraňovat lidské životy. |
Pro záchranáře to totiž byla nejen jistota toho, že alespoň jednou za den na ně bude čekat na základně dobré a teplé jídlo, ale i úžasná podpora a vědomí toho, že na ně lidé myslí a jejich práce si opravdu váží.
Zdeněk Pohlreich to opravdu dokázal zorganizovat během jediného víkendu, vyburcoval schopné lidi kolem sebe, sehnal dobrovolníky i sponzory, kteří mj. dodali nápoje zdarma nebo poskytli auta a řidiče na rozvážku jídel. Těžko vyčíslit, kolik lidí se zapojilo, ať už fyzicky nebo příspěvkem na účet, ze kterého kuchaři nakupovali suroviny. Sešlo se na něm více než osm milionů korun. I přispěvatelům patří veliké díky, ať poslali jakoukoliv částku. „Volala mi třeba úplně cizí paní, že nám chce poslat dvě stě tisíc, i moje 94letá máma poslala tisícovku ze svého důchodu,“ je příjemně překvapen televizní šéf, respektive superšéf, jak zafungovala občanská společnost, když o něco jde.
Rád by poděkoval úplně každému, kdo akci podpořil, což ani nelze. Nesmírně si prý ovšem váží zcela zásadní věci. A tou je, že díky Majetkové, správní a delimitační unii odborových svazů mohli pro vaření „nepostradatelným“ zdarma využívat kuchyni a vybavení hotelu Art Deco Imperial. Za nesmírnou energii a vynaložené úsilí s cílem podpořit ty, kteří naši podporu v nouzovém stavu potřebovali na těch nejdůležitějších místech a odvádí skvělou práci.
Jídlo lidi spojuje, je přesvědčen Pohlreich
„Ta vlna solidarity, která se strhla v období pro záchranku velmi náročném, nás obecně velmi potěšila. A tohle je jedna z věcí, která nám udělala obrovskou radost,“ uvedl k akci Vaříme nepostradatelným Zdeněk Křivánek, náměstek ředitele pražské záchranky. „Hlavně proto, že v provozu záchranky, který není úplně předvídatelný, mají naše výjezdové skupiny, lidé v zázemí i dispečeři operačního střediska problém nejenom se najíst, ale vůbec si to jídlo sehnat a připravit.“ Podobně na tom byli hasiči, policisté městští i státní, pracoviště v řadě nemocnic, odběrová místa.
„Pro nás to byla zajímavá zkušenost. Za sebe jsem se naučil, že lidi si jsou mezi sebou schopní vyhovět ve spoustě věcí a nepotřebují k tomu složité papírování ani nařízení,“ konstatuje Zdeněk Pohlreich. Podle něj to otevírá i spoustu otázek, jak by se některé věci daly řešit, protože systém stravování záchranných složek má podle šéfa k ideálu opravdu hodně daleko.
Zdeněk Pohlreich se prostě v krizové situaci rozhodl, že nenechá na holičkách ani svoje lidi, ani pražské záchranáře z řad zdravotníků, hasičů, policistů. Teď se snad situace vrací do normálu a restaurace se opět potřebují připravit na běžný provoz, i ty Pohlreichovy, Punčochářova, kuchyně Stejskala i Křikavy. V úterý zavážejí záchranáře pečlivě zavakuovanými porcemi jídel naposled.
„Pro nás to mělo terapeutický účinek v tom, že jsme neseděli na zadku a nezbláznili jsme se. Takže to určitě byla věc, která dávala smysl a doufám, že to těm lidem život aspoň trošku zpříjemnilo,“ uzavírá Pohlreich. Odměnou každopádně byly všem zúčastněným tisíce úsměvů zpod roušek záchranářů, hasičů, policistů, lékařů i sestřiček, operátorek i armády.
